Mission failed

5.

Pohled Tanaky
Suga poslední dobou někam často mizí. Docela mě zajímá kam, ale to už si zjistím sám. Zatím jsem zjistil, že někam jezdí s takovým chlápkem. Rozhodl jsem se ho sledovat. Prostě jsem počkal, dokud nepřijeli. Suga od něho odešel, on zůstal stát u auta. Chvíli jsem počkal, aby Suga nic nezjistil. A pak jsem šel k němu s pistolí v ruce. Přišel jsem blíž a COŽE?! Co tady dělá? A co chce od Sugy? Hned beru pistoli a mířím na něj. ,,Co tu chceš?" Řekl jsem hrubě. ,,Jsem tu se Sugou, vaším šéfem, potřebuje zde někoho najít" řekl jakoby nic. Přišel jsem blíž k němu a pistol mu přiložil k hlavě. ,,Víš toho moc poldo" schválně jsem dal důraz na poslední slovo. ,,TANAKO PŘESTAŇ!" Když už jsem se chystal vystřelit zařval na mě Suga a vytrhl mi pistoli z ruky. ,,Proč vždyť je to polda?" Nechápal jsem. ,, Tanako tohle je Daichi, ano sice je polda, ale neudá nás a-" ,,jak jsi můžeš být tak jistej, že nás neudá, co když chce jen informace" skočil jsem mu do řeči. On si povzdechl a začal znovu mluvit ,, Tanako, kdyby nás chtěl udat, tak už by to dávno udělal a nepomáhal by mi ne?",,možná ti pomáhá jen proto ,aby si získal tvoji věrnost",, tak jinak díky Daichimu je Nishinoya v pořádku" ,,COŽE?!" Jak ho mohl zachránit nějakej polda, tohle se mi nezdá. Z přemýšlení mě vytrhl hlas Sugy. ,, Tanako, jedeme za Nishinoyou, jestli chceš můžeš jet s námi" jen jsem kývl a nastoupil do auta. Jeli jsme dlouho. Zastavili jsme před policejní stanicí. Co tady sakra chceme? Suga s Daichim vystoupili a tak jsem je následoval. Vešli dovnitř a já hned za nimi. Najednou jsem uviděl Noyu. Hned jsem k němu přišel a ptal se ho jestli je v pořádku.

Pohled Nishinoyi
Ráno jsme se vzbudili stejně. Celé dopoledne bylo nudné. Při obědě se mě Asahi najednou zeptal ,,Proč nechceš, abych ti říkal Nishi?" ,,říkal mi tak jeden můj kamarád z dětství" znovu jsem se rozbrečel. Asahi byl hned u mě a začal mě utěšovat ,, nemusíš mi to říkat, ale má to spojitost s tou noční můrou?" ,,má" vzlykl jsem mu do trička, které už bylo celé promočené. Odpoledne jsme se dívali na televizi, abych se aspoň nějak odrágoval. Najednou jsem uslyšel dveře a Asahi si stoupnul a já jsem šel hned za ním. U dveří jsem viděl Daichiho, Sugu a ještě někoho. Hned jak mě spatřil tak ke mě přiběhl a silně mě objal, až jsem sykl bolestí. Hned se odemě odtáhl, omluvil se a začal se vyptávat jestli jsem v pořádku. V tu chvíli jsem poznal, že je to Ryu.