Tóny houslí [Ereri/Riren]✔

－１６－

„Vždy, když nejsem s tebou, podívám se do zrcadla a vidím sebe a tebe, jak jsme spolu šťastní. Jen to mne dokáže vždy povzbudit, abych ráno vstal. Myšlenka, že mě potřebuješ."

Smutek, strach, osamění, dezorientace, potupa, stres. Tohle vše byly pocity jindy ledového,  neempatického, arogantního a ironického muže s černými vlasy. Všichni říkali, že nemá srdce a stará se jen o sebe, ale to dávno nebyla pravda. Ano, sic měl srdce z ledu, objevil se ale někdo, kdo dokázal tohle srdce rozehřát. Toho někoho ta osoba v životě co nejvíc milovala, miluje a zřejmě i milovat bude, protože to je jediný člověk, co dokázal do jeho života přinést nějaké barvy. A teď měl být měsíc bez něj.

Uvažoval, jak může mít tu drzost a odvahu se mu stále i přes všechny věci dívat do očí a přetvařovat se. Jeho nejtemnější myšlenky, jeho nejhlubší strach, byl tímto činem zproštěn pout - balancoval na hraně propasti, kdy pád znamenal absolutní konec.

Vzdychl. Už hodinu seděl v rohu kuchyně, oblečen jen do volné košile a nějakých tepláků a z očí se mu linuly slzy. Nevěděl, co dělá. Proč se tak cítí. Ale tušil, že tohle bude ještě hodně vážné. Nemyslel si, že to ten měsíc přežije. Ten blbec to měl naplánované tak, aby ho mohl týrat bez toho, aby na to Eren přišel. Tím, že mu zítra odjede nebude mít nikoho, kdo by na to došel a zachránil ho. Stále se však utěšoval myšlenkou, že to dělá pro něj. Chtěl, aby měl dobrý život a nemusel být zatáhnut do těch šarvátek - protože dělat kvalitní šoubyznys stálo víc než jen talent a peníze. 

Se syknutím se zvedl a přešel do koupelny, kde se pomalu vysvlékl. Podíval se na své tělo do zrcadla - tolik modřin, škrábanců a ranek na sobě neměl ani nepamatuje. Byl to teror, něco jiného bylo spát s empatickým zelenookým chlapcem, který na něj dával bacha a byl kupodivu šetrný a další věc byla spát s prasetem, který sotva co vás uviděl svlékl a ani se neptal na to, zda jste připraven. Byla to potupa, ale nechtěl se vzdát toho nejdražšího, co kdy měl. Mohl jen věřit, že jednoho dne se na to přijde a svět bude vnímat hudebníky jinak, tohle už nebude nikdy zapotřebí pro slibnou kariéru. Ale takový konec byl ještě v nedohlednu, nemohlo se vše změnit ze dne na den, ačkoliv byl slavný, kdyby se to dostalo ven, zničilo by to jeho i Erena. Opět další věc, kterou nenáviděl na bulváru - nikdy věci nebral tak, jak doopravdy byly, jen to vše dramatizoval a dělal unáhlené závěry.

S nadechnutím vstoupil do sprchy a nechal na své záda dopadat proud horké vody. Už ani nebrečel, neměl co. Jeho jindy živé, stříbrné oči, představující a ukazující jeho energičnost a ladnost, byly teď ztemnělé, skoro až mrtvolně prázdné. Tušil, že pokud to takhle půjde dál, za chvíli se z něj stane jen panenka bez života, bez duše, následujíc příkazy ostatních. Musel něco podniknout, sepsat nějakou zpověď, ze které se hnědovlasý chlapec všechno dozví, kdyby se mu něco stalo. Horká pára ho začala obklopovat a on se cítil trochu lépe. Při myšlence, že zítra ho to čeká znova, mu žaludek udělal pár kotrmelců a kdyby něco snědl, již dávno by pozvracel celou koupelnu - bohužel, i jeho apetit se poslední dobou rapidně zmenšil a to stačil pouhý jeden den a vědomí toho, že bude odloučen od své druhé polovičky. Tak taková byla cena za lásku? 

Ano, již jednou si tímto prošel. Ale jakmile měl dostatečně finančních prostředků, mohl si dovolit platit jinak, nežli svým tělem. Trvalo mu hodně dlouho než se z toho tehdy dostal a jediný důvod, proč se mu to povedlo, byl ten malinký chlapec, kterého každý den chodil doučovat na housličky. Ten jeho úsměv a ty oči ho vždy po náročném dni donutily, aby se vzchopil, zvedl se a šel k nim hrát. To byl jediný důvod, proč se snažil nestát se jen loutkou. A teď? Smith určitě věděl, že jediná podpora je brunet. Tak strašně rád by se někomu svěřil - ale komu? Od té doby, co se pohádal se Smithem a začali být rivalové se s ním nebavila ani kytaristka Hanji. To byli jediní přátelé, které v životě měl. Farlan a Isabel zmizeli beze stopy, když začínal svou kariéru, doufal, že stále žijí, ale nemohl nic říct s jistotou. Svět byl nevypočitatelný, kdykoliv měl nějakou naději, bodl mu dýku do zad.

Teprve teď si uvědomil, jak mu celou dobu ten malý brunet připomínal Isabel. To byl asi ten důvod, proč se mu dokázal dostat tak rychle pod kůži, ale mu to nevadilo. Naopak za to byl nesmírně rád. 

Jakmile mu na záda začala téct studená voda, uvědomil si, že ve sprše stojí a přemítá již skoro hodinu. Proto si jen prohrábl své černé vlasy rukou, zastavil vodu a vyšel ze sprchy ven. Jeho mokrá noha se dotkla rohožky na zemi, voda z něj stékala na zem, kapičky mu kapaly z brady i konců vlasů, hladily ho po zádech a stále mu ukazovaly, že je na živu, že cítí a dýchá. Ostrý průvan chladného vzduchu z obývacího pokoje ho zasáhl a on se opět zhluboka nadechl, tedy spíše se snažil nadechnout, ale štiplavá bolest v plicích mu to ani pořádně nedovolila. Obmotal kolem sebe ručník a pomalým, opatrným krokem se odšoural do svého pokoje. Při pohledu na prázdnou postel ho zamrazilo, chtěl spát s ním, objímat ho a nechat se objímat, cítit teplo jeho těla, hebkost jeho pokožky. Ale jediné, co mu bude po měsíc dopřáváno bude bolest, neuvěřitelná hrubost a studená postel. Zamračil se, na tváři opět nic neříkajíc výraz a přešel ke stolu, kde vzal papír a propisku. Pohledem na hodiny zjistil, že je kolem třetí hodiny ráno, což znamenalo, že za dvě hodiny se bude jeho nejmilovanější soukat do vlaku směr Mety. Měl odehrát každý večer jeden koncert v jednom městě, začínal v Mety a končil opět v Paříži. Jistěže byl žádaný, jeho koncerty a hudba byla úžasná, měl na to stát se hvězdou.

Zamyšleně naťukal zprávu a odeslal ji Erenovi, doufajíc, že se na něj nezlobí za ten včerejšek. Věděl ale, že brunet je čistá a dobrá duše, tudíž nepředpokládal, že by se na něj mohl vůbec zlobit, možná by pojal jen nějaké podezření, ale to mu dokáže taky jednoduše vyvrátit a stejně nebude mít žádný čas nad tím nějak složitě přemítat, měl mít koncerty ne myšlenkový oddech.

Zhluboka se nadechl a popadl do rukou pero a papír. Zavřel oči a donutil se uklidnit jeho zběsile bijící srdce, co mu dokazovalo, že je stále naživu a přiložil pero na papír. Krásným rukopisem začal psát dopis, který měl být určený onomu zelenookému chlapci v případě, že se mu něco stane - což s největší pravděpodobností stane - tak aby měl nějaký důkaz a věděl, že tohle vše není tak jak to vypadá.

Můj milý Erene,

tenhle dopis píšu, když jsem stále při zdravé mysli a dokážu si určitým způsobem srovnat myšlenky. Když došel tvůj dopis ohledně kompenzace, dostal jsem taky jeden. Bylo v něm napsaná nabídka, která pokud bych ji odmítl, zničil bych život tobě i sobě a to jsem nemohl dopustit. Nikdy jsem se nestaral o nikoho tak moc jako o tebe, proto jsem - sic zahnán do slepého rohu - tuhle nabídku musel přijmout. Spočívala v tom, že pokud tě nedonutím vzít jeho "dárek" a nepřimluvím se, abys ho neudělal, bude nás vydírat. A proto, abys dále mohl ty i já dělat hudební kariéru jsem byl donucen sloužit mu jako prachsprostá děvka a panenka jen pro jeho zvrhlé potěšení. Já vím, že slova, která najdeš v tomto dopise jsou moc silná, bohužel je to tak. Proto tě prosím o odpuštění, dělal jsem to pro nás. Pokud tenhle dopis čteš, zřejmě to všechno prasklo a já nejsem schopen ti to všechno říct. Je to již po druhé, co jsem byl takhle zneužíván. Poprvé, když jsi byl ještě malý kluk, tak tvůj úsměv a oči mě vždy donutily, abych se zvedl a byl silný. Ale teď? Měl to naplánované. Ten měsíc co tu nebudeš, co jsi tu pro mě nebyl, mi určitě rapidně zhoršil můj fyzický i psychický stav a já nejsem více schopen normálně uvažovat. Proto ti chci napsat, že i přese všechno tě budu stále milovat, tak jako jsem tě miloval, když jsi byl malý a udělám cokoliv, jen abys byl v bezpečí. 

Tvůj milovaný Rivaille Ackerman

Pomalými a jemnými tahy dopsal černým inkoustem na krásný, čistý bílý papír vše, co měl na srdci. Podíval se na to a z oka mu stekla jediná osamělá slza. Papír složil a vložil do příslušné obálky, která ležela na boku stolu, zapečetil a schoval ji do šuplíku s nápisem "Pro Erena". Doufal, že při nejhorší příležitosti to najde a vše pochopí. Něco mu totiž říkalo, že tohle není poslední problém, kterým si budou oba dva muset projít, že to bude určitě ještě horší. Podíval se z otevřeného okna na hvězdy a objal se pažemi, doufajíc, že jakmile to vše přejde, budou moct být konečně spolu. 

Ach můj milý Erene, ani nevíš, jak moc bych tě chtěl chránit den i noc. Ale bohužel, už nejsi to malé dítě, kterým jsi býval. Již musíš dělat určité věci, máš povinnosti a já tě nemohu více chránit před vnějším světem, jen před tím, co ti stále zůstává skryté. Jsem tvůj štít, budu tě chránit do posledního dechu, stejně jako milovat. Tak mi prosím vše odpusť, nikdy jsem tě nechtěl zranit, vše co jsem dosud udělal bylo pro tebe.