Tóny houslí [Ereri/Riren]✔

－２２－

„Jsi můj nejoblíbenější sen."

Mladý hnědovlasý mladík procházel chodbou, než nakonec narazil na dveře, na kterých bylo číslo tři sta tři. Zhluboka se nadechl, snažíc se uklidit, stejně ale věděl, že pokud tam uvidí tu špínu Smitha, zřejmě ho vyhodí z okna. Kupodivu pod tím oknem byla i popelnice - přímo pro něj, jaká to ironie osudu.

Levi seděl na posteli, tvář měl zavázanou obvazy tak, že mu koukalo jen jedno oko a hruď na tom také nebyla o moc lépe. V rukách měl zapojené jehly, kanyly a umělou stravu. Vzpomínal si mlhavě na to, že ho ten bastard dotáhl do Erenova apartmánu a pokusil se ho opět zneužít. On se ale snažil bránit, což se Smithovi nelíbilo a fyzicky ho napadl. Poté se probudil tady. Netušil, kdo ho sem dostal, ale Eren to zřejmě nebyl. A vlastně proč by ano, že? Vůbec na něj nemyslel, ignoroval ho a zřejmě ho ani nemiloval. Byl na pochybách. Vždycky, když si někoho pustil k tělu, něco se muselo stát. Tehdy musel odejít, teď to mladík posere. Kdyby mohl, skřípal by zuby. Při všech těch vzpomínách mu bylo mdlo, zrychloval se mu puls a vše se vracelo. Snažil se tedy na to nemyslet.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Mírně, tak jak mu to obvazy dovolovaly, otočil hlavu směrem ke dveřím. Co asi návštěva očekávala? Že odpoví? Idioti. Avšak poté do místnosti nakoukl chlapec - ne, už to byl muž - s hnědými kadeřemi a očima zelenýma  jak striktně upravený anglický trávník na golfovém hřišti. Zalapal po dechu, kdyby mohl, tak mu brada dokonce visí otevřená až na podlaze.

Eren se několikrát před vstupem uklidňoval, teď nesměl selhat. Jakmile zaklepal a nakoukl dovnitř, zorničky se mu zúžily hrůzou a hlavně zlobou. Ten bastard. Donutil se ale poklidně vejít dovnitř, zavřít za sebou potichu dveře a sednout si k jeho posteli, vše pod zkoumavým pohledem šedých očí, které ale byly poněkud prázdné.

Erwin Smith měl jediné štěstí, že tu momentálně nebyl, nebo se Eren neznal. Možná to byl úděl osudu, ale tušil, že by ho na místě zabil a to nikdy o vraždě neuvažoval. Celkem paradox.

„Ach, Levi. Tak moc mě to mrzí. Prosím, promiň mi to..." začal šeptat mladík a chytil černovláska za jeho ruku, kterou si dal ke rtům a jemně ji mezi slovy líbal. „Byl jsem strašně slepý, moc se omlouvám. Ale jakmile toho bastarda dostanu pod ruku, bude trpět. O to se postarám."

Levi se na něj díval nevěřícně. Přemýšlel, zda má halucinace, jakmile ho ale mladík vzal za ruku, usoudil, že to nebude nic z jeho halucinací a z oka mu začaly téct potůčky slz zmáčejíc jeho bledé tváře, které měly momentálně jemně nachový odstín. Kdyby mohl, políbí ho, tak vášnivě a emocionálně, jako to nikdy ještě neudělal. Chtěl si ho vzít, podmanit, nechat se od něj píchat tak dlouho, dokud by neupadl do bezvědomí, protože tušil, že od by na něj byl opatrný, jemný a něžný, protože věděl, že ho chlapec miluje.

Ucukl svou rukou, načež se na něj Eren podíval nechápavě. Bral to jako gesto odmítnutí a už se chtěl odtáhnout, když ho Levi chytil za tvář a palcem mu setřel stopy po slzách. Omluva byla přijata.

Kdyby mohli, oba dva by tak setrvali nadosmrti, protože to byla jedna z těch chvil, kdy si mezi sebou rozuměli jen pomocí doteků a pohledů, nepotřebovali slova k vyjádření toho, jak se cítí. Za chvíli se však ozvalo zaklepání na dveře. Eren se zvedl a černovláska pevně objal. Následně se ze dveří vyprovodil, skřípajíc zuby a dívajíc se na Smitha jako na vraha. Což teda nebylo daleko od pravdy, ale momentálně neměl žádný jiný důkaz ohledně těch fotek, kde ale nebyla jeho tvář, bohužel pro hnědovláska. Nicméně, rozhodně to tak nechat nehodlal. Opřel se vedle dveří a tiše naslouchal, připraven tam kdykoliv vletět a vyhodit toho tlustého tupce z okna.

Mezitím v pokoji seděl k smrti vyděšený Levi, natisknutý skoro na zeď. Kdyby mohl, momentálně se do té zdi klidně i vsákne, jen aby unikl osobě před ním. Věděl, že je to zvrhlík a hajzl, ale nikdy netušil, že by byl doopravdy schopen mu ublížit tak, aby skončil v nemocnici. A Eren ačkoliv věděl, co mu tenhle chlápek provedl, odešel jakoby nic. Tady něco smrdělo.

„Ach, Levi, Levi, Levi," usmál se na něj Erwin, mezitím co se k němu natáhl a přičichl si k jeho krku. Zhluboka nasál jeho osobitou vůni a podíval se mu do jeho šedých očí - spíše jednoho oka. „Ty si myslíš, že tě ten tvůj mladíček zachrání? Nemáš nic, beze mne byste oba byli nuly. A kromě toho, tvůj zelenooký drahoušek se zprotivil proti smlouvě, porušil její podmínky, takže již dále není členem filharmonie, už si nezahraje. A ty budeš moje panenka, nikdo tě už nezachrání." 

Smith byl prasák, to nebylo pochyb. Snažil se hnědovláska vyšachovat ze hry, netušil ale, že spolu s ním odejde i jeho nejcennější osoba. Levi si prohrábl rukou své havraní vlasy a podíval se na Smitha s odporem, což ho nejspíš vyhecovalo, a tak se přiblížil k jeho krku a lehce ho kousl. Hodlal pokračovat, když v tom ho něco - něčí ruka - chytila za límec jeho značkového obleku a prudce s ním škubla.

„Ještě jednou na něj sáhneš a věř mi, že se neudržím a zabiju tě," zavrčel na něj brunet, který celý rozhovor slyšel. „V té tvé podělané filharmonii by nebyl dobrovolně nikdo, zmetku. Kdybych celou dobu věděl, co s ním děláš, rozbil bych ti hubu dřív. Nicméně, mám své ruce moc rád na to, abych se tady zahraboval s takovou žumpou jako jsi ty." Vytáhl ze svého fraku fotografie, které následně hodil po Smithovi. „A ještě si to všechno fotit, ty kreténe. Dám ti dobrou radu. Když už chceš dělat nějaký zločin, nesmíš si to dokumentovat. Vytvoříš si tak důkazy proti sobě."

„Stejně ti to nebude nikdo věřit," plivl na Erena Smith. Hnědovlásek si odfrkl, sestřel si blivajz z obličeje a utřel si ruku do Erwinového saka. Pustil ho na zem a jen si zívl.

„Rada číslo dvě. Pokud nejsi na svém vlastním území, i stěny tu mají uši," zašklebil se brunet a přešel k Levimu. „Možná vypadám jako totální idiot, ale věř mi, že takový blbec doopravdy nejsem." Sehnul se za svého přítele, což vypadalo přesně jako objetí a vylovil za jeho polštářem svůj telefon. „Takže, mám to nahrané." Zamával mobilem ve vzduchu. 

„To není možné. Nevěřím ti, blafuješ!" Erwin se vyděšeně podíval na dveře a jak rychle mohl, tak se zvedl a pokusil se vyběhnout ven. Za chvíli se na chodbě ozvaly rány, dusot těžkých bot a křik:„Erwine Smithe, jste zatčen za sexuální zneužívání, ublížení na zdraví a vyhrožování. Máte právo nevypovídat, vše co řeknete, bude použito proti vám."

Levi, který byl dosud lehce napnutý, se uvolnit a chytl se Erenové košile. Hlavu si přitiskl na jeho hruď a pomalu mu z očí stékaly slzy. Byl neuvěřitelně šťastný, ale zároveň se bál. Hnědovlásek si klekl a jemně nadzvedl muži bradu, jakoby zrovna utěšoval malého teenagera. Zalovil v kapse a lehce červený se podíval na muže před sebou. „Možná není ta správná chvíle, možná ta chvíle nebude nikdy, ale když už tohle skončilo a já věřím že ano, jinak ať si mne nepřeje..." odmlčel se a otevřel krabičku, kterou držel v ruce. V ní se leskly dva prstýnky, jeden z bílého zlata, v jehož středu bylo vyryté jméno Rivaille a druhé z černé oceli, v jehož středě bylo vyryté jméno Eren.

„Rivaille, vezmeš si mne, prosím?"

Na tuhle chvíli jsem čekal tak dlouho. A tvá odpověď byla ano. Netušil jsem, co na to říct, tak jsem se jen rozbečel štěstím. Kdo by kdy řekl, že si vezmu svého učitele na housle z mládí, po tom co jsme spolu prožili. Nemohl jsem tě už nechat jít, na to jsem se znal moc dobře a možná jsem byl sobecký, ale potřeboval jsem tě, abych měl smysl života. A jak jsem viděl v tvých očích, ty jsi potřeboval mne úplně stejně.