Tóny houslí [Ereri/Riren]✔

Ｅｐｉｌｏｇ

„Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život."

„Theodore, Sebastiane a Isabel Ackermanovi! Neštvěte mne, nebo dostanete domácí vězení," zlobil se vysoký muž, odhadem tak na dvacet sedm let. Na sobě měl oblečené jen obyčejné černé tričko a tepláky, stál v kuchyni a ruce měl založené na prsou. Snažil se zavolat na ty své tři neposlušné rošťáky, kteří ačkoliv nebyli jejich krve, měli úplně stejnou povahu jako oni. 

Theodor byl ze všech největší a nejusměvavější. Měl černé vlasy, které se na slunci fialově leskly a dvě očka zelené barvy jako nejkrásnější emeraldy. Všichni by si mysleli, že zrovna on bude ze všech nejrozumnější, ale opak byl pravdou. Byl stejně divoký jako Eren, ba doslova by se dalo říct, že možná ještě divočejší. Isabel byla menší dívka, která měla vlasy kaštanové barvy s nádechem do červena. Měla krásné modrozelené oči a pihy s ďolíčky na tvářích. Stále sebou tahala medvídka a nejraději měla šatičky. Levimu strašně připomínala svou dětinskostí její jmenovkyni. Musel se při tom pousmát. A Sebastian? To byl zřejmě jediný normální člen téhle domácnosti. Jeho chladný pohled mu dokázal vyjednat respekt u všech dospělých, oblékal se elegantně a střídmě a neplýtval slovy na zbytečné věci. Výraz měl zachmuřený, byl úplně jako Levi. S tím rozdílem, že měl hnědé vlasy, které na slunci zářily jako zlaté nitě a dvě úzké, přísné, šedé oči, které byly hluboké jako dvě galaxie. 

„Nikam nejdeme, my nemáme hlad!" zavýskla z pravého pokoje Isabel, smějíc se na celé kolo. V levém pokoji stál zase Theodor a smál se úplně stejně, snažíc se Isabel trefit pěnovými kostkami. Eren zavrtěl hlavou a podíval se na Leviho:„Moje nervy..." Svezl se do židle.

Jeho, teď už manžel, seděl na židličce, před obličejem měl noviny a popíjel čaj. Na očích měl brýle a pravé oko i tvář měl zjizvenou. Jak dlouho již uběhlo od incidentu s Erwinem? Více méně již pět let. Černovlásek se první rok potýkal s posttraumatickou stresovou poruchou, ale díky jeho milujícímu příteli vše překonal. Jistě, některé zábrany tu byly stále, třeba měl problém se stísněným prostorem nebo se bál zůstávat doma o nocích sám, ale to Erenovi nevadilo, respektoval to a vždy tu byl pro něj. Jeho stav se začal postupem času lepšit, a i přes opětovnou nabídku začít koncertovat ve filharmonii oba dva odmítli se tam vrátit. Levi teď byl profesorem na Akademii musických umění v Paříži a Eren? Ten se staral o ty malé ratolesti s tím, že občas si zahrál nějaký koncert. Stále však oba měli miliony fanoušků po celém světě, kteří je sledovali na sociálních sítích a přáli jim vše nejlepší. Byli vzorem pro mnohé mužské páry a dokonce oběti sexuálního týrání. Jejich příběh dokázal dát naději všem, kteří ji dávno ztratili.

„Sebastiane," zvolal do chodby Rivaille a podíval se zpoza novin. Ano, Seb poslouchal jen jeho, protože si byli tak podobní. Chlapec přicupital do chodby a podíval se do obou pokojů. Chňapl své nevlastní sourozence za uši a dotáhl je do kuchyně. Levi na něj kývl a odložil noviny. „A teď jíst, všichni tři, šup!" Zvedl se a začal je hnát ke stolu. Děcka si nedovolila odporovat, všichni si poslušně sedli, teda kromě Isabel, která byla nejmladší ze všech a museli jí ještě vysadit. Hnědovlásek se usmál a přešel k němu, zezadu ho objímajíc. Byla to šťastná rodinka, to se muselo uznat.

„Hádejte, kdo tu má dneska narozeniny," pronesl zelenooký muž a upřel pohled na své děti. 

Sebastian nehnul ani brvou, bylo mu to jasné. Theodor se zamračil a Isabel se věnovala jen jídlu, neposlouchajíc, co se děje kolem. 

„Ale Erene, je tohle nutné?" optal se menší muž svého manžela a natočil se k němu tak, aby mu mohl dát polibek na rty. 

Hnědovlásek se usmál, nemusel mu na tohle odpovídat, věděl, že je to nutné. Ačkoliv to Levi nechtěl slavit, Eren musel, protože to byl ten den, kdy se narodil a kdyby nebylo toho dne, nebyl by tu.

„Jistě, protože kdybychom neoslavili tvé narození, cítil bych se poněkud blbě. Kromě toho, jinak bys tu nebyl." usmál se mezi polibky hnědovlásek.

„Tohle si nechte na večer," založil si ruce na prsou Sebastian.

Všichni se rozesmáli, jeho ledový tón a výraz, jakým se snažil napodobit svého tátu, byl k nezaplacení. Eren zvedl ruce v obranném gestu:„No jo, chápu." 

Rivaille zatleskal. „Šup, vezměte si svačinky, jedeme do školy." 

Děcka se poslušně sebrala, vzala si aktovečky a nastoupili si ke dveřím. „Isabel, nechybí ti něco?" Houkl za nimi z kuchyně hnědovlasý mladík. Isabel sebou trhla a přiběhla zpátky. „Díky tati, málem bych na ně zapomněla!" Výskla dívka a vzala si malé housličky. Políbila hnědovláska na tvář a utíkala ven do auta. 

„Ty taky jednou ztratíš hlavu," rozcuchal ji Levi, načež ji připoutal a sám se posadil do auta na místo řidiče. Eren přišel před barák, v ústech cigaretu a mával jim na rozloučenou. Byl krásný podzimní den, takže Levi jel ve sporťáku beze střechy, nasadil si sluneční brýle a otočil se na Erena. „Okamžitě to zahoď. Pokud chceš hulit, tak ne doma a ne přede mnou," rozčílil se. 

„Promiň mami!" houkl za ním Eren, ale cigaretu nezahodil. Levi si jen zmučeně povzdechl, občas mu přišlo, že vychovává čtyři spratky, ne jen tři. 

„Můžeme?" Otočil se na své děti sedící vzadu. Všichni přikývli a tak se rozjel, mávajíc svému muži na rozloučenou.

Opravdu byli šťastná rodinka. A on byl za to rád. Tohle bylo totiž to nejlepší, co se mu mohlo kdy v životě stát. Tři uzlíčky štěstí ve formě dětí a pak jeden velký ve formě Erena. Kdo by kdy čekal, že se jim stane tohle. 

Miluji život, protože mi dal tebe, miluji život, protože ty jsi můj život, milý Levi-san. Jsem neuvěřitelně šťastný, že se každé ráno mohu probouzet vedle tebe a každou noc chodit spát. Miluji každý kousíček tebe, a nikdy bych už nedovolil, aby na tebe někdo sáhl. A budu tě milovat už navždy, protože ty jsi můj smysl života.