Tóny houslí [Ereri/Riren]✔

－１２－

„Někdy je lepší nespoléhat na zdravý rozum, ba naopak se nechat řídit srdcem.“

Kdo to zakázal? Nikdo. Ani on si vlastně nezakázal, aby mezi nimi něco bylo. Splašené myšlenky mu vířily hlavou a tělem se mu rozlilo zvláštní teplo. Byl spokojený a šťastný. Ležel ve své velké posteli, oblečen jen to spodního prádla a vedle něj potichu oddechoval Eren. Musel se sám pro sebe usmát. Bylo to… úžasné. Nečekal, že tak mladý mladík bude umět svými ústy takové věci. Nebylo divu, že si rozdali hned několikrát. Divil se vůbec, že na další kola měl sám energii, přeci jen, nebyl zas až tak mladý, ačkoliv mladě stále vypadal. Ovšem také mu na mysl vytanula myšlenka, co to pro něj znamená? Co to vůbec pro ně znamená? Prakticky vzato spolu bydleli, Eren se odmítal nastěhovat zpátky do svého apartmánu a on se mu ani nedivil, kdo by chtěl bydlet sám a v takové strašné části města. Také spolu trávili čas, spali spolu v jedné posteli a dokonce už spolu měli i intimní styk. Takže spolu chodili? Asi ano. Měl by se ho na to zeptat, když mladík nebude proti, bude jen rád.

Povzdechl si a vstal. Pomalým krokem se došoural do kuchyně kde si nalil skleničku vody. Po podívání se na hodiny zjistil, že je kolem půl páté ráno dalšího dne, což znamenalo, že zaspal víc než čtyři hodiny a to byl rekord. Normálně vůbec nespal, míval noční můry, které ne a ne odejít, ale když byl s Erenem, bylo to… jiné. Mohl zažít pocity, které by nikdy nepoznal. Konečně se mohl uložit ke krásnému spánku, aniž by ho budilo něco jiného než kopání od jeho drahé polovičky. Tahle jeho empatická stránka ho mírně děsila. Vlastně ho děsily všechny ty neznámé pocity, které s tím klukem pociťoval. Občas měl vlastně chuť cuknout a vyhodit ho ze svého života. Když žil sám, nemusel se na nikoho ohlížet, teď musel myslet na něj a ještě na bruneta, přemýšlet nad následky svých rozhodnutí, jak ovlivní jeho i Erena. Bylo to složité a čím dál víc složitější se to stávalo, jen díky tomu, jak moc se na toho chlapce poutal.

Napil se studené vody ze skleničky a opřel se o linku. Hlava ho lehce bolela pod náporem myšlenek. Vzal noviny, které ležely na rohu linky a zarazil se. Vypadly z něj dva dopisy. Zamračil se a zvedl je oba dva ze země. Na jednom bylo jméno Erena, na druhém bylo jméno Leviho. Jak ale mohli vědět, kde se hnědovlásek schovává? Podíval se na noviny, kde byla jejich fotka s titulkem: „Milenecká hádka? Slavný Rivaille Ackerman, nejlepší houslista se potkává se zajíčky! Kdo je náš mladý hoch? Nikdo jiný, než čerstvě vycházející hvězdička Eren Jeager.“

Zamračil se, ty dopisy neukazovaly nic dobrého. Zhluboka se nadechl a sedl si na barvou stoličku. Nožem otevřel dopis s Erenovým jménem a začal potichu číst řádky, jež se tam schovávaly.

Milý pane Jeagere,
velmi se omlouvám za náhlý incident, který se stal u vás v šatně. Prosím, přijměte moji nejhlubší omluvu. Jako kompenzaci za šok vám nabízím zhola nové, drahé housle od značky Villoin ve třpytivém, zeleném potahu a koncertní turné po celém Paříži. Věřte mi, že za chvíli vás bude znát celý svět.
S pozdravem
Erwin Smith

Zatnul zuby. Jak si mohl něco takového dovolit? Kretén! Chtěl třísknout pěstí do linky, ale pomyslel, jak by vzbudil nebohého Erena a rozmyslel si to. Otevřel druhý dopis a nestačil zírat.

Milý pane Ackermane,
Jsem si vědom vašeho spojení s panem Jeagerem a mám pro vás dohodu. V přiloženém dopise najdete mou písemnou omluvu s kompenzací. Mé podmínky jsou ale následující. Pokud nechcete, abych na něj ještě někdy sahal a nezničil mu ani vám kariéru a vaším rodinám život, budeme mi k dispozici v tom druhém smyslu. Myslím, že na tuto nabídku se dá přistoupit, leda že byste upřednostnil pád na žebříčku slávy dolů.
Až se rozhodnete, stavte se ke mně do kanceláře.
Se srdečným pozdravem
Erwin Smith

Zalkl se nad slovy v dopise a musel se třikrát zhluboka nadechnout, než byl schopen vzpamatovala se. Zamračil se. Mohl ho udat za vydírání, ale v tom případě by ublížil Erenovi. To nemohl dopustit, měl ho až moc rád na to, aby to udělal. Nemohl. Byl zahnán do kouta, nevědíc co má dělat. Musel to přijmout, nechtěl zničit brunetovi život. Nemohl, nezasloužil si to. Takže teď bude jeho děvka. Povzdechl si. Pro něj by udělal všechno.

Pomalým krokem se zvedl a svůj dopis podpálil zapalovačem, Eren ho nesměl nikdy vidět. Nemohl, protože by mu to rozmlouval. Doufal, že to nepraskne, to by ho Eren asi zabil. Pokud spolu teda chodili, bylo to jako podvádění. Snad mu někdy odpustí, chtěl pro něj jen to nejlepší. Zvedl se. Nakoukl do svého pokoje, kde stále ležel špici hnědovlásek a usmál se. Ano, byl pevně rozhodnut pro něj udělat vše.

Potichu zavřel dveře a vloudil se do zkušebny. Tam vzal housle a zhluboka se nadechl, potřeboval si utřídit myšlenky, proto šel hrát. A cigareta by taky neuškodila. Vzal housle, elektrického housle, které nebudou dělat vůbec žádný hluk, protože si je napojil do sluchátek a přiložil své housle pod bradu. Byl naštvaný a potřeboval se nějak vybít. Vlastně by se mu víc hodil boxovací pytel. Zavrčel, přešel ke zdi a bouchl do ní pěstí. Vzápětí toho však začal litovat. Klouby, které dosud byly nedotčené, si poranil a z drobných ranek začala vytékat krev. Promnul si je a zamračil se. Hudebník bez rukou byl jako spisovatel bez pera.

Netrvalo to dlouho a do pokoje vešel ospalý Eren, mnoucí si očka. „Co tady tak brzo děláš?“ Zívl si a pomalým krokem se k němu došoural. Levi jen v duchu děkoval Bohu, že je hnědovlásek hodně rozespalý, pokud by nebyl, určitě by si všiml jeho rozpoložení, což by nebylo vůbec dobré.

„Ale nic, běž spát.“ Pousmál se na něj.

Hnědovlásek k němu došel a zezadu ho obejmul, pusinkujíc jeho krk. „Ale bez tebe je tam zima.“ Zamrmlal.

„Tak já za chvilku dojdu, ano? Dovol mi si jen zahrát.“ Špitl k němu potichu. Hnědovlásek mu dal pusu na líčko a pomalým krokem se začal šourat zpátky do pokoje.

„Ty, Erene?“ zavolal na něj ještě Levi, předtím než odešel. Mladík se zastavil ve dveřích a otočil se na něj.

„Ano?“ zeptal se nevinně a koukl na něj těmi velkými, emeraldovými kukadly.

„Chodíme spolu?“ Zeptal se černovlásek přímo.

Eren se zamračil a jeho tváře přešly do lehce nachového odstínu. „Pokud chceš, tak nebudu proti.“ Pousmál se na něj, než definitivně zmizel ve vedlejším pokoji.

„Chtěl bych. A moc.“ Špitl si potom pro sebe stříbrnoočka, jakmile osaměl.

Můj milý Levi, jak moc bych chtěl s tebou strávit zbytek svého žití. Miluji tě nejvíc na světě, záříš jako sluníčko a jen pro mě ukazuješ své pocity. Miluji ty tvé oči, které se na mě dívají s takovou něhou, miluji tvou osobnost, která mě bude bránit pokaždé, když by se mi něco stalo. Já vím, že jsem hloupý a slabý, ale s tebou se cítím silnější.