Tóny houslí [Ereri/Riren]✔

－１０－

„Láska je jako květina. Když ji dostatečně zaléváš, pokvete. Pokud ne, uvadne."

Černovlasý mladík se s trhnutím probudil. Slyšel nějakou ránu z vedlejšího pokoje, což bylo opravdu neobvyklé, vzhledem k tak pozdní hodině, která panovala. Stále seděl v křesle, ve kterém si původně četl, ale zničehonic usnul. Posadil se a podíval se na knihu, která ležela na zemi. Bylo možné, že zdrojem hluku byla zrovna ona kniha. Zvedl ji a zarazil se. Ten zvuk byl dvojitý a ta kniha byla moc těžká na to, aby udělala takový dutý zvuk. Měl velice zlou předtuchu, že ve vedlejší místnosti se děje něco nekalého. Proto se zvedl a rychlím krokem přešel do Erenova pokoje, otevřel dveře a hrůzou se mi zastavilo srdce. Neřešíc krev, která byla všude kolem přiběhl k bezvládnému chlapci a vzal jeho tělíčko do náručí. Na rukou měl několik řezných ran. Zamračil se, nechápajíc, proč si tohoto jeho stavu nevšiml dříve. Rány na rukou již dávno přestaly téct a také nebyly vůbec hluboké. Měl o něj neskutečný strach, ale žít s Erenem vyžadovalo pevné nervy, protože jste nikdy netušili, co vyvede a kromě toho, zažil horší situaci, když se jako malý pořezal o struny a krev nešla zastavit, tehdy si myslel, že strachem umře a od té doby se stalo mnoho úrazů – ano, Eren byl nešika, ale nikdy by si nic neudělal sám. Nezdálo se mu to, očividně byl jeho stav horší, než si kdy mohl připustit, a on mu v tom zřejmě také moc nepomáhal.

Povzdechl si a podíval se na bezvládné tělíčko před ním. Přidušeně se nadechl, z očích linoucí se mu slzy a sáhl chlapci na krk, kde roztřesenou rukou nahmatal puls. Vydechl, alespoň nějaká pozitivní zpráva. Nicméně přemýšlel, proč by se dostal do takového stavu. Nebyl doktor, ale něco málo musel znát. Chtěl ho odvést do nemocnice, ale nakonec si to rozmyslel, protože by dostal po držce. I když, nebylo jednodušší být zkopán s jistotou, že bude v pořádku? Povzdechl si, měl by se přestat ohlížet jen na sebe samého. Napadlo ho jediné řešení, které by mohlo pomoci. Vzal tedy jeho nebohé tělíčko do náručí a přenesl ho do vany v koupelně, kam ho opatrně uložil. Nebyl si jistý, jestli chlapec jen spí vyčerpáním, dle jeho zchození moc nejedl a očividně také nepil. Krve také neztratil moc, jen pár kapiček, i tak to udělalo celkem veliký nepořádek.

Povzdechl si a pustil na něj studenou, přímo ledovou vodu, čímž doufal, že ho probudí z onoho transu. Housle, které byly pohozené vedle něj byly také lehce špinavé, usoudil tedy, že chlapec se moc přepínal, když hrál nějakou skladbu a s jeho momentálním zdravotním stavem a psychickou zátěží nebylo divu, že se zhroutil.

Brunet se trhnutím nadechl a začal kopat kolem sebe nohama a pištět. To byl jasný signál toho, že je vzhůru a očividně v momentálním pořádku. Levi se na něj podíval s pozdviženým obočím a opřel se o rám vany. Hlavu skloněnou dolů, zhluboka se nadechujíc. Zelené, lehce temná očka se na něj dívaly s prázdným výrazem, úplně jako by nic necítil. Chtěl na něj křičet, řvát, dát mu jednu do držky, aby se konečně vzpamatoval a přestat dělat tyhle svoje pubertální výlevy, ale zachoval klidnou a čistou hlavu, tušil, že tohle by mu zrovna moc nepomohlo. Proto si jen vzdychl a tak, jak tam chlapec seděl, ho objal kolem krku.

„Tys mi dal, ty pako." Zašeptal mu do vlasů.

Zelenoočka, absolutně netušíc, co se děje tam jen seděl, v očích měl slzy a nevěřil, že se tohle opravdu děje. Ačkoliv byl celý mokrý od studené vody, cítil se... Zvláštně příjemně. Celým jeho tělem se rozlilo krásné teplo, ačkoliv normálně by mrzl a klepal se jako osika. Donutil se zvednout ruce a obejmout černovlasého muže nazpátek. Musel se pousmát, pamatoval si, jak hraje na housle, kolem krev a pak... Nic, tmu. Očividně zkolaboval a hluk z pokoje musel Leviho probudit.

Černovlásek se od něj odtáhl, obě líčka mu hrála červenou barvou a rukou si utřel pravé oko, které se mu začalo plnit slzami.

„Ty... Brečíš?" podíval se na něj udiveně brunet. Po své větě se však rozkašlal, neboť měl sucho v krku z nedostatku vody v organizmu. Už opět začal pociťovat únavu z nedostatku spánku a v břiše mu zakručelo.

„Ne, začaly se mi potit oči, ty blbečku." Pousmál se černovlásek s trochou ironie před ním, stále na něj shlížejíc dolů.

Eren nevěřil, zda ho někdo vyměnil nebo co se zde k čertu stalo. Ten kus ledu, který tu původně byl, tu již dávno nebyl, místo něj tu stál zhola jiný člověk projevujíc všechny emoce, které cítil a dosud se objevovaly jen v jeho nevinných očích.

„Copak, neříkej, že bych ti chyběl?" ušklíbl se na něj brunet, utírajíc si kapky vody stékající mu z tváře. Chvíli se usmíval, ačkoliv tedy nebyl zrovna ve stavu, kdy by mu mělo být do smíchu. Mu to nevadilo, věděl, cítil, že od teď již bude dobře. Nevěděl proč, ale veškerý smutek, který tu nedávno ještě byl, jako by černovlasý mladík odvál pryč někam hodně daleko. Zívl si a protáhl se, kukadla stále upřená do těch šedých očí. Levi se držel za bradu, díval se dolů na chlapce a uvažoval, co mu dá k jídlu, aby se vůbec najedl a nevyzvracel. Nakonec usoudil, že kuřecí polévka mu bude muset stačit.

„Převleč se do čistého, potom za mnou přijď do obýváku, nachystám ti něco k jídlu a dohlédnu na to, abys to snědl." Pronesl černovlásek a odebral se směrem k východu.

Eren se už nadechoval, že něco řekne, ale muž vzdychl a ve dveřích se na něj ohlédl. „A žádné námitky."

Jeho ledový tón hlasu přejel mladíkovi po zádech a lehce ho vyděsil. Nedá se nic dělat, bude muset prostě sníst to, co mu nachystá. Doufal, že se aspoň po několika dnech pořádně nají, napije, a dokonce i vyspí. Byly to pro něj náročné dny, avšak i tehdy, kdy neviděl naději, se přeci jen nějaká objevila – tentokrát v podobě Leviho, který si konečně uvědomil, že kdyby ztratil toho protivného malého kluka, už by to neunesl a musí se snažit udělat vše proto, aby mu bylo co nejlépe. Vlastně, nehodlal si to přiznat, ale hnědovlásek s očima zelenějšíma než nejsytější zelená, byl pro něj jeho celý svět, který znovu objevil po tolika letech a už se nehodlal vzdát. Doufal, že ode dneška se všechno již změní k lepšímu.

Levi, ty jsi prostě můj strážný anděl. Kdykoliv dojde na nějakou blbost, kterou udělám, jsi tu pro mě a postaráš se o to, abych byl v bezpečí. Vždycky jsi tu pro mě byl a já byl jen slepý, že jsem neviděl, jak mi tentokrát nabízíš prostor k tomu, abych se ti vyplakal na rameni. Promiň mi, že ti přidělávám tolik starostí, jsem neuvěřitelné pako, ale věřím, že s tebou po mém boku to zvládneme a popereme se se životem, jak se patří. Prosím, zůstaň pro mě otevřený takhle napořád, chci vidět tu tvou usměvavou tvář, ne se stále dívat do těch šedých očí, abych věděl, na co zrovna myslíš.