I'm a Sucher For Pain [MadaNaru] ✓

13. Čti

Nahý v kleče u rohu pokoje s narovnanými zády a hlavou a s rukama položenýma na stehnech tiše vyčkával na příchod svého Pána. I když tu takhle klečel již vlastně potřetí, nedokázal zklidnit svoje bušící srdce ani tu lehkou nervozitu, která mu proudila tělem. Pořád mu to přišlo tak moc zvláštní. Pořád si myslel, že je tohle všechno jenom jeden velmi zvláštní a úchylný sen.

Na chodbě uslyšel povědomé kroky. Vypjal hruď ještě o trochu víc, povystrčil lehce hlavu a poslední milisekundě, než se otevřely dveře, zkontroloval utaženost svého obojku. S rychlým úlevným úsměvem si v duchu zkonstatoval, že je to perfektní.

,,Jdi si lehnout na postel," uslyšel zvučný hluboký hlas.

S lehkým třasem v těle se postavil a aniž by se na nově příchozího podíval, beze slova splnil jeho rozkaz. Jako kdyby jeho tělo najednou ovládaly neviditelné nitky, za které někdo zkušeně tahal.

,,Na záda," uslyšel ještě, když se dlaněmi dotýkal sametového povlečení.

Ulehl na záda, narovnal nohy a ruce nechal volně ležet podél boků. Modré oči zabodnul do černých nebes a trpělivě očekával další příkaz. Opět uslyšel kroky, které tentokrát mířily k té proklaté velké dvoukřídlé skříni. Neodvažoval se pootočit hlavu, ale v duchu doufal, že tam tentokrát ty proklaté důtky zůstanou.

,,Večer jsem opravdu strávil nad tvou knihou. Píšeš opravdu velmi působivě."

,,Děkuju, pane," odvětil tiše a zatetelil se lehce blahem.

,,Dovolil jsem si dát do tvé knihy pár záložek, zvláště u pasáží, které mě nadchly," ušklíbl se lehounce Madara a s lehkým zaskřípěním skříň, ve které cosi hledal, zavřel.

Přistoupil k posteli a s napřaženou rukou, ve které svíral knihu, se natáhl k mladíkovi.
Naruto se konečně odvážil pohlédnout mu do tváře, ve které se už zračilo vzrušení. Sám se nad ním oklepal.

,,Chci, abys mi to teď předčítal," zavrněl Madara a přiklekl si do měkkých peřin k jeho nohám.

Naruto nasucho polknul.

,Chce, abych mu předčítal? Proč?' nechápal v duchu, ale ochotně a poslušně rozevřel knihu, na první označené straně.

Líce se mu zbarvily do růžova, když si všimnul pasáže, u které byl obyčejnou tužkou namalován kroužek.

,,Nelíbí se ti snad něco?" zeptal se ho skoro až vrnivě černovlasý muž.

,,N-ne, pane," vydechl Naruto.

,,Výborně, otroku. Chci, aby si to četl pomalu a užíval si to. Každé slovo, každou větu, každý odstavec." diktoval si Madara pravidla.

Naruto se nadechl a vydechl. Tak tohle bylo poměrně dost zvláštní. Začal bouřlivě přemýšlet nad tím, co má Madara vlastně sakra v plánu. Proč chce, aby mu četl zrovna tyhle dost lechtivé pasáže?

,,Můžeme?" zeptal se ho starší muž hlubokým hlasem.

Blonďák přikývnul a přitáhnul si rozevřenou knihu lépe k obličeji, aby na to zmenšené písmo pořádně viděl. 

,,Tak čti," pobídnul ho zastřeně Madara a vyčkával, než se pokojem roznesl Narutův nakřáplý hlas.

,,Hikaru ulehal již zcela zbaven oblečení zády na připravené rozestlané lože spolu s Katsumim, který se zkušeně uvelebil v pokleku mezi jeho nohy. Tohle byla Hikarova vůbec první zkušenost s mužem, a proto se nechal Katsumim vést. On věděl, co dělá a Hikaru mu zcela důvěřoval. Zcela se mu oddal. Duší i tělem. Pociťoval v těle jemné chvění ze vzrušení, které mu spolu s krví proudilo tělem. Vychutnával si všechny jeho vlhké a poddajné polibky a sám mu v nich vycházel vstříc, nechtíc, být nějak zahanben. Tiše vzdychnul, když Katsumi opustil jeho mírně napuchlá ústa, aby se vlhkou cestičkou, způsobenou jazykem vydal přes jeho čelist a krk na jeho bradavky... Jemně obkroužil špičkou jazyka její hrot, aby za ní vzápětí zatah-áh-al,"
Naruto na konci věty tiše zasténal, když si uvědomil, že Madara udělal to, co bylo v knize vytištěno. Až na to líbání.