I'm a Sucher For Pain [MadaNaru] ✓

43. Trest 1/3

Naruto klečel na studené zemi na kolenou sotva několik vteřin. Snažil se zaujmout perfektní postoj, aby mu neměl kdo co vytknout. Ruce měl položené na stehnech, lehce pozvednutou hlavu a sledoval černě obarvenou zeď. Srdce mu v hrudi bilo nezvykle pomalu, ale za to dost hlasitě. Slyšel ho bušit až ve své hlavě.

˚•˚•˚

,,Pěkný postoj... Naučil si ho to dobře," uslyšel po pár vteřinách Tobiramův nakřáplý hlas.

Nasucho polknul. Ten hlas se mu vůbec nezamlouval. Byl takový... Divný... Chtěl zase slyšet ten podmanivý zastřený hluboký hlas, a ne tuhle divnou náhražku.

Dneska bylo dvacátého šestého června. Osmnáct zkurvených dní poté, co zažil ten nejlepší sex ve svým životě. Osmnáct zkurvených dní, co necítil Madarův dotek, pokud nepočítal tu včerejší ruku položenou na jeho stehnu.

,To to bylo včera? Přijde mi to jako věčnost,' pomyslel si užasle.

,,Vstaň," uslyšel Tobiramův hlas, který ho vytrhnul ze zamyšlení, ,,a přejdi k tomu dřevěnému pranýři, co visí ze stropu,"

Jako mátožný se otočil a přešel ke kusu divného prkna se třemi otvory, které viselo na velkých očkách dvou řetězů. 

Cítil na sobě Tobiramův chtivý pohled a Madaru se snažil raději ignorovat. Moc by mu nepomohlo se na něj asi dívat. 

Postavil se pod něj, s rukama svěšenýma podél těla a vyčkával. 

Tobirama k němu zálibně přišel a párkrát si ho obešel.

,,Vskutku moc pěkný kousek, Madaro. Musím uznat, že máš opravdu výborný vkus na výběr svých otroků." uchechtl se potěšeně, když se díval na blonďákovo tělo, které se slabounce chvělo. 

Naruto by mu znovu nejraději skočil po obličeji, ale tentokrát si byl jistý, že by to neskončilo jenom u jedné rány.

Madara zatnul pěsti, ale nekomentoval to. Místo toho se podíval na malé nástěnné hodiny, umístěné nade dveřmi do místnosti.

,,Začátek trestu v osm nula pět, ukončení trestu nejdéle v devět hodin čtyřicet jedna minut. V devět čtyřicet dva tě tu už nechci vidět." zavrčel.

Naruto se lehce otřásl. Znělo to jako věčnost.

,,Ale no tak Madaro, nepodtrhávej mou autoritu, co si pak ten kluk bude myslet, když se mnou takhle budeš před ním mluvit?" uchechtl se Tobirama a rukama stáhnul dřevěné prkno níž k Narutovi.

Uvolnil zámek, který na něm byl přidělaný a dřevěný pranýř se rozevřel tak, aby se tam mohly umístit ruce a hlava, které pak do sebe zaklínil.

Tobirama měl však jiný plán. Upevnil tam Narutovi jenom hlavu. Na ruce mu upevnil černá kožená pouta a nechal mu je před sebou. 

,,Musím uznat, že máš docela sílu, kluku," uznal a zadíval se blonďáčkovi do modrých studánek.

Naruto netušil zdá má odpovědět nebo ne, a tak raději mlčel. Mlčením snad nikdo nikdy nic nezkazil, ne? Pohled ale pevně opětoval. 

,Nemůžu mu ukázat, že mám strach. Ještě by toho využil.'

,,Moc se mi líbí ta tvoje dravost v očích, jsem zvědavý, jestli jí tam spatřím i potom, co s tebou skončím," zasmál se a pak se za sebe ohlédnul na stojícího zamračeného Madaru, ,,popřípadě skončíme,"

Blonďák nasucho polknul.

Tobirama od Naruta odstoupil a vydal se ke skříni, ve které se začal přehrabovat všemi různými hračkami.