I'm a Sucher For Pain [MadaNaru] ✓

27. Klub 2/3

Za pár minut se Hidanův submisiv opravdu objevil u jejich stolu. 

Naruto se na něj díval lehce závistivě. Z toho kluka nečišela vůbec žádná nervozita nebo roztěkanost. Určitě tu nemohl být poprvé. Měl rudé krátce střižené vlasy a hnědé oříškové oči. Docela tvrdé rysy na to, že to byl submisiv. 

,,Naruto, tohle je Sasori, můj submisiv. Sasori, tohle je Naruto. Patří k adarovi." představil je Hidan s úšklebkem.

Potřásli si rukou, aniž by u toho prohodili jedno jediné slovo a stříleli po sobě zvláštními pohledy.

,,V pořádku?" špitnul k blonďákovi Madara.

Naruto jenom trhnul hlavou na přikývnutí. 

,,No, my vás na chvilku opustíme. Trošku si pohrajeme a pak za vámi zase zavítáme, když tu budete." pousmál se Hidan s chytivým pohledem zabořeným na rudovláska. 

Ten beze slova vstal a následoval svého dominanta k dlouhé lavici potažené černou kůží, na kterou si pak pokorně klekl na všechny čtyři.

Naruto ho s lehkým úžasem sledoval. Byl tak strašně sebejistý. Vypadalo to, jako když naprosto ignoruje veškerý ruch kolem sebe a soustředí se jenom na svého Pána, jeho povely a doteky. Pohled mu pak sklouznul k dřevěnému kříži, na kterém byl připoutaný jiný mladík. Byl celý nahý, jediným jeho kusem ,,oblečení" byl kožený obojek připoutaný kolem krku. Nechal se bezostyšně mrskat svým pánem důtkami a jeho ztopoření stálo jako svíčka. Nervózně si poposednul na lavici. Tohle místo na něj začínalo mít takový zvláštní vzrušující vliv. Sice se pořád lehce klepal nervozitou, ale na Madarovi vycítil, že by se chtěl bavit a ne jenom sedět a koukat, i když nic neříkal.

,,P-pane?" vydechl nesmělým hláskem a podíval se na něj modrýma studánkama.

,,Hm?" starší muž povytáhl v obočí v němé otázce.

Naruto nervózně hlavou cuknul k různému mučícímu náčiní uprostřed sálu.

Madara se na něj překvapeně podíval a jeho tělo zachvátila vlna vzrušení.

,,Jsi si jistý?"

,,Chci potěšit svého Pána," pokrčil rameny Naruto.

,,Jsi tu ale poprvé," namítnul Madara.

,,Mám se snad za něco stydět, pane?" vydechnul blonďák zmateně a sklonil hlavu, aby si prohlédl své tělo zahalené jenom v boxerkách.

,,Ne... Jsi krásný," odvětil stále překvapeně Madara.

Naruto se lehce zarděl.

,,Tak půjdeme, pane?" 

Počkal, až se Madara postaví.

,,Jdi k té druhé lavici. Svlékni se. Pohodlně si na ní lehni a uvolni se." rozkázal mu hlasem podbarveným touhou.

˚•˚•˚

Naruto přistoupil k podivné lavici.

Lavice na výprask vypadala jako dřevěná koza na řezání dříví. Měla však dvě úrovně a pokrývala ji černá kůže. Horní úroveň tvořila jedna dlouhá, úzká vypolstrovaná lavice po straně s opěrátky na lokty. Dolní úroveň sestávala ze dvou úzkých prken, kam, jak věděl, měl dát kolena a lokty. Všude možně pak trčela oka, jimiž se provlékala pouta či provazy... Nebo řetězy.

Nevěděl proč, ale otočil se čelem k právě ,,dovádějící" dvojici. Upřeně se zahleděl do oříškových očí rudovlasého chlapce, ve kterých se značila velká dávka vzrušení z toho, jak na jeho tělo dopadaly rány od důtek, kterými Hidan rozhodně nešetřil. Sledoval, jak po jeho tváři přebíhají stíny rozkoše a bolesti zároveň, jak se jeho tělo prohýbá a napíná při každé silnější ráně.
Všimnul si, jak se přímo na něj dívá několik dalších párů očí. Polila ho vlna nervozity a lehce se rozklepal rozpaky.