I'm a Sucher For Pain [MadaNaru] ✓

52. Nevím, co mám dělat

,,No ty vole," užasl Kiba, když mu blonďatý rozcuchaný mladík otevřel dveře a nechal svého nejlepšího přítele vstoupit do útrob svého útočiště, ,,Vypadáš děsně,"

,,Dík, nemusíš mi to říkat, vím to moc dobře sám," ucedil blonďák a protočil očima.

,,Měl jsem o tebe strach. Neodpovídal jsi mi na hovory ani na zprávy několik dnů." zamračil se na něj vyčítavě hnědovlasý mladík a zamířil do kuchyně.

,,Neměl jsem na nic a na nikoho náladu, omlouvám se,"

,,Stalo se něco?... Ehm, blbá otázka. Jistě, že se něco stalo. Tak to koukej vyklopit." zamumlal podezřívavě a sednul si na barovou stoličku sledujíc blonďáka, jak zapíná rychlovarnou konvici a do dvou hrnků připravuje odpolední kávu.

Naruto se dlaněmi opřel o linku a dlouze si povzdechnul. 

,,Pamatuješ si, jak jsem ubalil tomu idiotovi?"

,,Na to se nedá zapomenout," ušklíbnul se Kiba, ,,Byl z toho dost vykolejený... My všichni,"

,,Evidentně existuje nějaký pravidlo, že submisiv nesmí fyzicky zaútočit na dominanta. Jakéhokoliv." prozradil mu blonďák.

Kiba se na něj nechápavě podíval. Zřejmě i jemu tohle pravidlo bylo zatajeno. 

,,Eh?" vydechnul proto jenom nechápavě.

,,Jo... Přesně tak nějak jsem se tvářil, když mi to Madara druhý den řekl," ušklíbnul se tentokrát i blonďatý mladík a zavrtěl nad tím hlavou.

Konvice cvakla a on vařící vodou zalil směs kávy s cukrem. Pak přidal mléko a zamíchal. Jeden hrnek postavil před Kibu a druhý si nechal v dlani. 

,,Musel jsem být potrestaný," zamumlal blonďák a sklopil hlavu.

Nechtělo se mu o tom moc mluvit, ale Kibovi vlastně vždycky říkal úplně všechno. Všechny radosti i strasti. Všechny úspěchy i problémy. Na něj bylo spolehnutí. Věděl, že tenhle kluk by ho nikdy neodsoudil a vždycky by mu byl schopný pomoci. S čímkoliv. Byl to přesně takový typ kamaráda, kterému když zavoláte, že jste někoho zabili, odpoví vám otázkou: ,,Tak kam ho zakopeme?"

,,Od Tobirami... I Madary," vydechnul blonďák, když viděl, jak se Kiba nadechuje.

,,Cože?!"

Naruto přikývnul.

,,Jo, ale... Ale... Nějak se to zvrtlo,"

,,Zvrtlo? Jak se to mohlo zvrhnout?!"

,,Já... Do prdele... Tobirama nějak vycítil, že máme nejspíš s Madarou hlubší vztah, než je obvyklé a... A tak mě netrestal tak, jako se to nejspíš dělá normálně... On... On mě před ním to... No," 

Hlas se mu začínal třást stejně jako celé tělo. Odložil raději hrnek na pevnější podklad, protože by nejspíš jeho obsah vycindal na podlahu.

Kiba na něj překvapeně hleděl.

,,Prostě... Šukal mě přímo před ním, Kibo... I když jsem nechtěl a pak... Pak do toho přizval i jeho... Bože, je mi ze sebe na blití, že jsem to nechal dojít tak daleko," oklepal se.

,,Tys jako... Zažil trojku?"

Naruto si zkousnul spodní ret a přikývnul. Pohledem stále skenoval linoleum.

,,No do prdele," vydechnul užasle hnědovlásek.

,,Jo, přesně tam to bylo," ušklíbnul se blonďák smutně a podíval se svému příteli do očí, ,,Vůbec nechápeš, jak hnusně jsem se cítil, když na mě sahal a já prostě nemohl nic dělat. A nejhorší na tom bylo, že jsem reagoval na všechny Tobiramovy doteky, jak nějaká kurva." odplivnul si znechuceně.

,,To jako Madara nezasáhnul?!"

,,Podle všeho ani nesměl,"

,,A co stopka?! To sis nevzpomněl na stopku?!"

,,Tohle byl jinačí trest, než jsou... Tady můžeš použít stopku třikrát během devadesáti minutovýho trestu na dvě minuty,"

,,Co to je kurva za pravidlo?!"

,,Mě se neptej, já ho nevymyslel,"

,,A... Co se stalo potom,"

,,Poblil jsem se... Fakt... Nedělám si srandu. Byl jsem sebou tak znechucenej, že všechno šlo ven, aniž bych tomu nějak zabránil."

Kiba na něj chvíli koukal, jako kdyby spadl z višně, než se k němu natáhnul a sevřel ho v pevném přátelském objetí.

,,To bude dobrý, kámo," konejšil ho tiše a krouživými pohyby jej hladil po zádech.

,,Já... Nevím, co mám dělat, Kibo... Jsem úplně v hajzlu," vzlyknul blonďák.

,,To bude dobrý," opakoval mu potichu a mermomocí začal přemýšlet nad tím, jak ho z tohohle stavu dostat, ,,Mluvil si pak s Madarou?"

,,Jo... Nakonec jsem u něj přespal. Nechtěl jsem, ale donutil mě. Trošku jsme se rafli a druhej den jsem šel domů. A zůstal už tady. Stavoval se tu... A bavili jsme se o smlouvě. Ptal se mě, jestli jí chci zrušit... Řekl jsem, že potřebuju čas na to, se trochu zmátořit." vzlykal mu do ramene a opětovával mu objetí.

Kiba byl z blonďákova vyprávění opravdu dost rozhozený. Bohužel se vůbec nedokázal vcítit do toho, jak se musel jeho nejlepší kamarád cítit a to mu dost vadilo. 

,,Hele... Musíš se teď vzchopit, jasný? Vím, že to bude nejspíš těžký, ale já chci zpátky svýho usměvavýho bezstarostnýho přítele, chápeš? Nechci tuhle hromádku neštěstí," poodtáhnul ho kousek od sebe, aby se mu mohl podívat do obličeje, ,,Musíš jim ukázat, že tě jen tak něco nezlomí,"

Naruto trhaně přikyvoval. Kiba měl vlastně jako vždycky pravdu. Nemůže se tu přece věčně schovávat před světem a litovat se z toho, co se mu stalo. Jasně, bude to v něm nejspíše usazené ještě hodně dlouho, ale to neznamenalo, že to nemůže zahnat do nejvzdálenějšího kouta mysli. 

,,Nevím ale, jestli budu schopnej toho si s Madarou hned začít zase... Uhm, hrát,"

,,To nikdo přece nechce. Pokud ti dal čas, chápe tvoje rozpoložení. V tomhle na tebe nemůže tlačit."

,,Ale může ukončit smlouvu,"

Kiba se na něj chvíli zaraženě díval. Sledoval rysy jeho ztrhané tváře a jemně zarudlé oči od pláče.

,,Máš ho rád, viď?"

Narutovi se po jeho slovech rozklepaly rty. Znovu jenom trhaně přikývnul a schoval si hlavu do jeho objetí. Opět se rozvzlykal.

˚•˚•˚

Kiba u Naruta strávil čas až do večera. Víc se o tom zpropadeném tématu raději nebavili, protože hnědovláskovi trhalo srdce vidět svého přítele brečet. Snažil se, co to nejvíc šlo, přivést ho na jiné myšlenky. Doslova ho donutil vyrazit s ním na nákup potravin, protože blonďákova lednice skoro zela prázdnotou.

˚•˚•˚

,,Kdyby cokoliv, volej," loučil se s ním po deváté večerní Kiba ve dveřích.

Blonďák se na něj jemně usmál a přikývnul.

,,Ty mi dej vědět, až dorazíš domů. Vypadá to, že bude bouřka, tak hlavně jeď opatrně." strachoval se mladík a zamračeně sledoval ztemnělou a zlověstně vypadající oblohu. 

,,Víš, že jezdím jako důchodce," zazubil se na něj Kiba a zarachtal před jeho obličejem klíčky od auta.

,,Jo, jako ožralej důchodce," ušklíbnul se Naruto a zavrtěl nad ním hlavou.

S opravdu jemným úsměvem na rtech ho sledoval, jak míří k autu, nasedá, startuje, naposledy mu mává a odjíždí pryč domů.

Naposledy se podíval na skoro černé nebe a bolestně ho píchlo u srdce. Vypadalo jako jeho oči. Zavrtěl hlavou a s povzdechem zavřel dveře.