I'm a Sucher For Pain [MadaNaru] ✓

78. Kadet Uzumaki se hlásí do služby, pane!

Naruto už zpola vzrušený zamykal vchodové dveře svého domu a se sbalenou taškou přehozenou přes rameno nastoupil do auta. 

Klepal se vzrušeně na tenhle den od doby, co se Madary zeptal, zda bude mít o tomhle víkendu čas. Pomalu nemohl ani dospat a den se mu nesmyslně táhnul jako med. Přišlo mu, jako kdyby se několikrát schválně zastavil čas, který mu už tak neúprosně brousil nervy do ostra.

˚•˚•˚

,,Dneska si tu nějak až moc včas," přivítal ho s úšklebkem Madara ve dveřích.

Naruto lehce zrudnul. 

,,Jenom o dvacet minut. To vadí?" zeptal se zvědavě a pohodil bradou.

Snažil se ve svém výrazu i očích skrýt to neutuchající vzrušení, které jeho tělo příjemně rozpalovalo. 

,,Navíc jsem minule přišel pozdě, tak jsem to chtěl trochu dohnat," zazubil se nakonec a vklouznul dovnitř, když mu černovlasý dominant umožnil vstup, ,,Nebo pokud ti vadí, že jsem přišel dřív, klidně se na těch dvacet minut zase zdekuju," nadhodil a podíval se mu do tváře.

,,Ne! Ne... Já jsem... Rád, že jsi tu brzy," zadrhnul se lehce černovlásek zmaten tím, jak rychle reagoval na jeho nadhozený odchod.

Naruto se ušklíbnul a zul se.

˚•˚•˚

Přešli spolu do obývacího pokoje, kde se naproti sobě posadili na pohovku.

,,Takže... Co jsi to chtěl probrat?" zajímal se černovlásek hned, co se jeho pevné posadí usadilo na měkký gauč.

Naruto znovu lehce zrudnul.

,,Víš... Jak jsme se tuhle bavili o role play, když jsme jeli do tý italský restaurace?" nadhodil a sledoval ho, jak jim oběma nalévá limonádu do skleniček s ledem.

Madara přikývnul.

,,Rád bych to zkusil a... Přišlo mi vhodné to nějak hodit na tenhle víkend. Zítra by to měli být tři měsíce, co si takhle užíváme, tak jsem to chtěl nějak zpestřit." dával si pozor, aby se mu nezahleděl do tváře, protože to by svoje odhodlání nejspíš ztratil.

Madara naplnil sklenice a odložil džbánek se zbytkem limonády stranou. Na rtech mu pohrával mírný rošťácký úsměv.

,,Takže si chceš hrát na vojáky?" nadhodil zvesela.

Naruto se kousnul do spodního rtu a slabě přikývnul.

,,Nebo... Na cokoliv jiného. Ale tohle by mě docela lákalo."

,,A zrovna tuhle roli sis někde našel na internetu nebo tě to jenom napadlo?"

Naruto k němu konečně zvednul svůj modrý pohled. Jeho tvář dostala ještě sytější odstín, když viděl ty pomyslné jiskřičky vzrušení, které tancovaly v černých hloubkách. 

,,N-no... Přímo tohle mě napadlo ten den, co jsem ti napsal. B-byli jsme s Kibou totiž u jednoho rybníku a-a k večeru tam přišla partička chlápků v maskáčích. Netuším, jestli to byli vojáci, nebo jenom týpci, co hráli v blízkém lesíku airsoft nebo paintball, nebo kdo to prostě byl. A-a najednou mi to vnuklo nápad... Po-pokud chceš hrát něco jiného, není problém." zakoktal se.

,,Ne... Vlastně... Vlastně mě to docela láká. Tohle může být dost příjemné zpestření. Navíc tahle hra a vojáčky je naprosto skvělým příkladem dominance a submisivity." zapředl spokojeně Madara, který tu představu nemohl najednou vyhnat z hlavy.

Nemohl se dočkat toho, až se jeho představy vyplní. Byl rád, že se mu jeho předtucha o role play na vojáky vyplnila. 

Už v době, kdy se ho blonďák zeptal na nějaké army oblečení, jeho fantazie začínala přímo bláznivě vyluzovat různé scénáře a všemožné obrázky, ze kterých byl opravdu vzrušený a jeho penis sebou blaženě cukal v upnutých trenkách. 

Naruto se musel potěšeně usmát, i když se cítil poněkud nervózně. Nevěděl, co od toho má očekávat, tohle bylo zdaleka něco jiného, než to, čemu se doteď oddávali. Nikdy nehrál. Ani v divadle, ani na žádném školním představení. Tomuhle se úspěšně vyhýbal. 

,,Jsem rád, že se ti můj nápad zamlouvá," pousmál se Naruto, ,,Sice sám nevím, co mám od toho očekávat, ale sedím naproti tomu nejlepšímu dominantovi," 

Madara se pyšně ušklíbnul. Tahle slova mi přihřívaly jeho ego. Kdo by tohle poslouchal nerad.

,,Až se ti bude chtít, stačí říct a začneme," řekl mu podmanivým hlasem, který v blonďákovi způsobil příjemné mravenčení po těle, které se táhlo až ke konečkům prstů na nohou.

Tímhle považovali debatu o role play za uzavřenou a mohli se věnovat jinému druhu konverzace, která pro ně byla stejně záživná jako ta předchozí.

˚•˚•˚

Naruto si o několik hodin později zapínal poslední knoflíčky na jeho maskáčové košili. Přišel si v tomhle oblečení tak strašně zvláštně. Ohrnul si rukávy k loktům a naposledy zkontroloval, jestli má dobře utažené tkaničky na botách.

Zvednul hlavu a zadíval se do zrcadlového stropu, který Madara měl ve své mučící místnosti, a který konečně upoutal jeho pozornost. Jindy ho ignoroval. Netušil proč. Přitom to bylo vlastně tak moc vzrušující.

,Hotovej voják,' pomyslel si s úšklebkem.

Tentokrát neměl čekat na kolenou v rohu místnosti. Dnes měl stát rovně a vyprseně kousek přede dveřmi, aby si ho mohl Madara pořádně zkontrolovat. Ten se teď převlékal do svého obleku bůhví kde a Naruto se nemohl dočkat, až dostane možnost ho konečně spatřit. Už teď věděl, že to bude stát za to. 

,Příště si zahrajeme na policajta a zloděje,' pomyslel si s úšklebkem, ,Nebo vězně a hlídače,'

Při všech těch myšlenkách na různé hrátky, které měly být v nějakém převleku, jeho tělem projíždělo příjemné chvění.

Konečně uslyšel kroky na chodbě, které zvláštně duněly. Srdce se mu zrychleně rozběhlo a on se narovnal a vypjal hruď. Přitiskl k sobě rovně nohy a ruce nechal volně kolem těla.
Hra mohla začít.

Madara nastoupil do místnosti a blonďáčkovi se doslova zatajil dech. Bože, byl tak děsně sexy, že mu z toho rovnou zacukalo v rozkroku. Čekal, že mu to bude slušet, ale že až takhle?! 

Měl dlouhé maskáčové kalhoty zasunuté ve vysokých šněrovacích černých botách, zelené khaki triko, na němž se klimbalo několik psích známek uvázaných kolem krku. Dlouhé rozčepýřené vlasy měl sepnuté do jednoduchého vyzdviženého culíku, který byl protažený očkem vzadu na maskáčové kšiltovce. Černé rukavice bez prstů a masivní pánské hodinky to jenom krásně doplňovaly.

Blonďák se z toho pohledu na něj málem udělal.

,No já bych rozhodně do armády nastoupit nemohl, kdybych měl sloužit pod někým takovým,' pomyslel si a dovolil si lačně a drze zírat na svého dominanta, který si ho však měřil podmračeným pohledem.

,,Tak copak to tu máme za vojáčka," zamručel Madara s lehkým úšklebkem hrajícím mu na rtech, avšak temné hloubky se stále mračily.

,,Kadet Uzumaki se hlásí do služby, pane," z Naruta to vyletělo, aniž by si to vůbec nacvičoval, dokonce i zkušeně zasalutoval.