In love with you again [Harry Styles]

3.

"Kate prosím, musíš jít!" Kdybychom nestáli na ulici, vsadím se, že by si i klekl. Občas se choval vážně jak trubka. Ale milá trubka.

"Nebudou tam novináři?" zeptala jsem se radši.

"Budeme tam takovou chvilku, že si nás nikdo ani nevšimne. Slibuju. Prosím, prosím, prosím." Opakoval pořád dokola.

Proč jsem měla pocit, že když kývnu, podepíšu si rozsudek smrti?

"Tak dobře." uvolnila jsem ramena. Třeba to nebude taková hrůza, třeba si to užiju a vždyť… jak dlouho jsem se už nebavila? Nezašla na pořádnou disco akci? Bude to už pěkně dlouhá doba. Jeden večer mi neublíží. Je to jen party, žádná oficiálně akce, nebo tak.

"Díky!" nadšeně poskočil a pověsil se na mě tak, že jsem málem skončila na zemi. Musela jsem se zasmát.

"Ale jestli ti udělám ostudu... Neumím ani trochu tančit a taky nemám pořádně co na sebe." U konce poslední věty jsem začínala panikařit.

"Nějaké šaty určitě máš, klidně ti pomůžu vybrat." vzal mě za ruku, z druhé ruky mi vyrval tašku s nákupem a táhnul mě k mému bytu.

Jak jsem zjistila, on není nejlepší módní poradce. Vše, co my vybral, bylo buď moc krátké, nebo mělo obrovský výstřih.

"Nemám jít rovnou nahá?" Založila jsem si ruce v bok.

"Předveď se a já ti řeknu," mrkl na mě.

Uchichtla jsem se a šťouchla do něj. Nepochybuju o tom, že by se mu to líbilo. Jsme sice přátele, ale on se netají tím, že by něčím víc nepohrdnul.

"Vezmu si ty černé, fajn?" Zbytek šatů jsem uklidila zpět na své místo, jen ty černé s krajkou jsem nechala ležet na posteli. Nijak extra jsem se nemalovala, boty na klínu se k tomu celkem hodily a díky saku aspoň nezmrznu. Moc jsem to neřešila, hlavně z toho důvodu, že tam moc dlouho nebudeme.

"Může být?" vylezla jsem z pokoje do kuchyně, kde byl Alex s Niallem a něco tam jedli. Nepotřebovala jsem obdivné pohledy, a aby jim údivem padly brady. Úplně mi stačí kývnutí. Alex dokonce vyplul kus rohlíku. Na to jsem ale radši nahodila výraz alá "zvracím" a ze židle pobrala kabelku.

"Tak jdem?"

Niall si vzal ze stolu mobil a mohli jsme vyrazit.

Venku už byla tma a část, do které jsme jeli, jsem vůbec neznala. Ale ani se tomu nedivím, v Londýně jsem ještě žádný klub nenavštívila.

Zaparkoval a já vykulila oči, když jsem spatřila tu obrovskou řadu. Myslela jsem si, že budeme muset čekat, ale Niall mě vyvedl z omylu.

"Neblbni, ti lidi budou naštvaní." mumlala jsem, ale jeho stisk nepovoloval. Když se pozdravil s vyhazovačem a ten nás pak pustil dovnitř, mohlo mi to být jedno. Vykulila jsem oči - podruhé, když jsem spatřila plac, na kterém se svíjela spousta těl do rytmu písně Moves Like Jagger.

"Pojď, objednám ti něco k pití," jeho stisk opět zesílil. Prodírali jsme se lidmi a já křečovitě držela kabelku. Tohle nejsou místa pro mě.

Nevím, co objednal, ale chutnalo mi to a objednala jsem si to pak ještě dvakrát. Stáli jsme u baru s tím, že by tu měli přijít nějací jeho přátele.

Když ale začala hrát moje oblíbená píseň, rozhodla jsem se.

"Pojď tančit!" zakřičela jsem do ucha. Když už tu jsem, tak to tu neprosedím. Dotáhla jsem nás až doprostřed parketu, už to byl úspěch. Ne, neumím tančit, ale tu mě nikdo nesleduje. Z jedné strany jsem byla nalepená na Nialla, z těch dalších na všechny ostatní. Bylo tu přeplněno. Jedna písnička střídala druhou a mně se vůbec nechtělo přestat, takže mě Niall nakonec odtáhl.