Day, like any other |M&M FF| |dokončeno ✅|

6😖

Stále mě svíral v náručí a mě to uklidňovalo.

Odtáhla jsem se od něj a pousmála se.

,,Ty mě asi máš trochu rád." řekla jsem.

,,Jo mám...mám tě rád. Ne trochu, ale rád." řekl a usmál se taky.

Chvíli i jsme se na sebe koukali, ale pak si Tinus stoupnul.

,,Tak já už asi půjdu, ale ty my slib, že se přestaneš řezat." řekl autorativně a já se na něj pousmála.

,,Slibuju, čestný skautský" řekla jsem a ještě jsem zvedla prst do přísahy.

,,Ty máš ale jeden problém. Ty jsi do skauta nikdy nechodila." pousmál se znovu a otočil se a odešel z mého pokoje.

Můj úsměv spadl.

Nemůžu mu slíbit, že se už řezat nebudu. Nejde to slíbit, protože nevím, jak se vyvine situace...

Prostě to nejde slíbit.

∆∆∆

Seděla jsem na posteli a přemýšlela o 'slibu', který jsem tak nějak dala Martinusovi.

Nemůžu ho splnit.

Stoupla jsem si a rozhodla se, že si půjdu udělat něco na večeři.

Otevřela jsem dveře pokoje a vydala se do kuchyně kde uspokojit své bříško.

Otevřela jsem ledničku a vytáhla z ní hrášek, kukuřici, salám a omylem i rajčata...já nenávidím rajčata! Rychle jsem je tam tedy vrátila a vytáhla z kredence těstoviny.

Těstoviny jsem dala vařit a sedla si ke stolu v kuchyni a projezdela sociální sítě.

Podívala jsem se taky na novou fotku Marcuse a Martinuse. Dokonce jsem projela i jejich stories a zjistila, že dnes budou mít livestream.

Jejich fanoušci mě znají, ale nezajímají se o mě. Jsem pro ně jako sestra M&M, která jen překáží. Beztak.

Odložila jsem mobil a podivala jsem se na ty těstoviny. Už byli. Mohla jsem se tady vrhnout na udělání salátů.

∆∆∆

Salát jsem v pořádku udělala a nabrala si trochu do misky když v tom přišla do kuchyně mamka.

,,Ahoj mami" řekla jsem jí. Ona se na mě podívala, trochu se pousmála a podívala se na mísu salátů, která ležela vedle mě.

,,Ahoj, udělalas pro všechny?" zeptala se.

,,Je toho hodně a já to vše nesním tak asi jo." řekla jsem a posunula misku se salátem blíž k ní.

,,Dobře...kluci! Večeře!" zakřičela a za chvíli tam byli všichni. Marcus, Martinus a taťka.

,,Testovinovej salát. Hmm...co se stalo zlato, že jsi udělala toto?" zeptal se taťka mamky.

,,Ale, dostala jsem na to chuť tak jsem to udělala" usmála se a já strnulá v pohybu.

Ona že to udělala? To jsem byla já! Já jsem jim udělal večeři! To by měli děkovat mě! Ale ne. Mamka slízne všechnu smetanu.

Strčila jsem si sousto do pusy a čekala co se bude dít dál.

,,Fakt vynikající mami." řekl Marcus a mamka se usmála.

,,Vašek já umím vařit narozdíl od Natali."

Teď jsem už vybuchla.

,,Chcete něco vědět? To já ten salát udělala! Umím vařit, ale vy si myslíte, že ne. Kolikrát jsem vám udělala večeři a mamka tvrdila potom, že ji udělala ona. Já už končím. Končím s vámi! Nenávidím vás stejně, jako vy nenávidíte mě! Možná vás mám radši než vy mě!"

Už jsem fakt nemohla.

Hodila jsem lžičku, kterou jsem měla v ruce o stůl a šla do svého pokoje.

,,Nenávidím vás!" křikla jsem ještě před tím, než jsem zavřela dveře.

Tak tahle kapitola je asi zatím nejdelší že všech tak doufám, že se vám líbí😘

Hope you like it 😘

xx Tess ❤️