Day, like any other |M&M FF| |dokončeno ✅|

7🤬

Byla jsem v koupelně.

Kašlu na slib, který jsem dala Martinusovi.

Ze skříňky jsem znovu vytáhla jeho žiletku a přiložila jsem si ji k zápěstí.

První za to, že mě rodina nenávidí.

Druhý za to, že nejsem schopná odtud odejit.

Třetí za to, že jsem dala Martinusovi slib, který ani nemůžu dodržet.

Čtvrtý za to, že jsem úplně pitomá.

A pátý na to, že se chci zabít.

Podívala jsem se na svoji práci a viděla dalších pár čar, které se později změní na jizvy.

Umyla jsem žiletku a vrátila ji na místo. Umyla jsem si taky ruku od krve a obvázala ji obvazem z naší lékárničky která přebývá v koupelně.

Stoupla jsem si a otevřela dveře ven z koupelny. Podívala jsem se na všechny strany a potom jsem vyšla a rychle utíkala směr můj pokoj.

Zavřela jsem za sebou dveře a trochu si oddechla, že mě nikdo neviděl a potom jsem šla k posteli a lehla si na ni.

Dívala jsem se do stropu a přemýšlela nad věcmi, které se spojují s mou rodinou.

Mám ji ráda?

Ano.

Mají oni rádi mě?

Ne.

Na všechny tyhle otázky si dokážu odpovědět sama z toho, co cítím.

Dal jsem tupé zírala do stropu a ani jsem si nevšimla slzy, která mi vytekla z oka.

Otřela jsem si ji a lehká si na bok čímž jsem krásné viděla ven.

Někteří z vás by si řekli, že jsem hrozně moc urážlivá. Jako, mám to v povaze, ale co byste jim řekli vy? Když vás ostatní celý život přehlížejí? A berou vás jako samozřejmost?

Myslí si, že já tu pro ně budu vždy a nezáleží na tom, jak se ke mě chovají. Není to pravda. Kdykoliv mužů odejit. Jak z tohoto domu, tak i ze světa.

Jsem pesimista. Nejsem jako někteří, kteří jsou ve stejné situaci jako já a říkají si "určitě se to změní, začnou mě mít rádi." Tak vážně nepřemýšlím.

Nikdy nebudu mít někoho, kdo by mě miloval. Nikdy. Já jsem a navždy budu Forever alone.

Ani jsem neslyšela, že se otevřeli dveře. Toho, že je někdo v mém pokoji, jsem si všimla až když se prohnula matrace vedle mě a já ucítila něčí dotek na mém rameni.

Nevnímal jsem to. Vnímala jsem to, jak mi z očí tečou slzy, u kterých bych byla ráda, kdyby zůstali v mých slzných kanálcích.

,,Nebreč" slyšela jsem.

Nic jsem na to neodpověděla, jen jsem dále pozorovala krajinu Norska.

,,Shh" pohladil mě po tváři. Tentokrát jsem se na něj podívala, ale jenom po očku.

,,A co bys v mé situaci dělal ty? Ty by sis určitě řekl "to se změní" a byl bys šťastnej a vůbec by ti nedocházelo, že se to nezmění." řekla jsem a svůj pohled upřela na řeku, která byla za naším domem.

,,Však se to změní" řekl a schoval mi pramen vlasů za ucho.

,,Bože. Jak můžou být někteří lidé tak naivní. To nepochopím." řekla jsem a sedla si.

,,Já nejsem naivní." Podíval se na mě.

,,Fakt nejsi" řekla jsem s ironií.

,,No dobře. Možná jsem trochu naivní, ale vážně se ta situace změní! Já ji změním." řekl a objal mě zezadu.

Nic jsem nenamítala, jen jsem ho objala nazpět a začala brečet nanovo.

Tohle je asi nejdelší kapitola téhle knížky kterou jsem napsala.

Jenom bych vám chtěla říct, že je to rok od toho, co měli M&M koncert ve Slavkově u Brna. Byli jste tam?

Já ne😭

Hope you like it 😘

xx Tess ❤️