Day, like any other |M&M FF| |dokončeno ✅|

13😞

]-Martinus pov-[

Sedím v křesle na urgentu už hodinu a ještě nám nic neřekli ohledně Natali.

Chce se mi brečet. Jsem upřímný. Kvůli tomu, co se stalo, se mi chce brečet. Proč jsem jí to říkal? Jak se to vlastně dozvěděla?

,,A nevíš jak se Natali dozvěděla, že je adoptovaná?" zeptal jsem se Marcuse.

,,Jak to mám vědět? Já se s ní nebavím tak moc jako ty." řekl Marcus a já mu věřím. Je to moje dvojce, říkáme si cokoliv...ale já mám před ním jedno tajemství, které mu nehodlám říct, protože by mě odsuzoval.

,,Gunnarsenovi?" přišel k nám doktor.

,,Ano?" řekl jsem s nadějí v očích.

,,Natali se nám podařilo zachránit a už je stabilizovaná, ale pořád je v kritickém stavu...ztratila totiž spoustu krve." řekl doktor a já myslel, že se rozplaču. Nesmí umřít.

,,A můžeme za ní?" zeptal jsem se.

,,Není vzhůru takže vám neodpoví, ale může vás vnímat...pojďte se mnou." řekl doktor a s Marcusem jsme se vydali za ním. Vede nás k Natali.

Došli jsme k jednomu z pokojů JIP oddělení, kde by měla ležet moje 'sestra'.

,,Tady v tomto pokoji leží." řekl nám doktor a otevřel dveře.

V tu chvíli jsem uviděl Natali nehybné ležet na lůžku a kolem ní byli různé přístroje a hadičky.

,,A bude v pořádku? Slibujete?" podíval jsem se na doktora a Marcus stal vzadu. Vypadalo to, že tu ani nechce být, ale je tu kvůli mě.

,,To se neví jistě, ale měla by. Jestli se něco stane, zavolejte sestřičku." řekl doktor a odešel. V pokoji jsme zůstali jenom my tři.

*O dva týdny později*

Chodím za Natali každý den a ještě se neprobrala. Doktor říká, že by se měla probudit každou chvíli.

Každý den jsem ti s ní strávil celkem pět hodin. Hned po škole jsem sem přišel a povídal si s ní, ikdyž vim, že mě nevnímá, ale já musel.

Někdy sem se mnou přišel i Marcus, ale to jen někdy se podívat na Natali. Rodiče tu nebyli ani jednou.

Teď jsme doma jenom já s Marcusem, protože rodiče včera odjeli na měsíc na dovolenou.

,,Já jí je?" zeptal se právě příchozí Marcus.

,,Pořád stejně" podíval jsem se na Natali a chytil ji za ruku.

,,Nemusíš to tolik prožívat." řekl Marcus a posadil se vedle mě.

,,Já vím, že nemusím, ale já to tolik prožívám. Mám ji rád, chápeš to?" podíval jsem se na Marcuse.

,,Chápu neboj" usmál se a objal mě. ,,Bude to dobré, uzdraví se a potom spolu můžete blbnout jak chcete."

,,Neřekl bych. Už mě nikdy nebude chtít vidět kvůli tomu co se stalo." řekl jsem smutně.

,,Neboj bude to doopravdy dobrý." povzbudil mě a já se na něj podíval a potom na Natali.

Díval jsem se na hodnou chvíli a pak jsem uviděl jak se jí pohnula ruka a začala otevírat oči.

Ona se probouzí!

Čusík!

Hlásím se s novou kapitolou! Doufám, že se vám to líbí...jsem trochu naštvaná tak mi to psaní šlo líp ke kdy jindy...naštvaná jsem na M&M...pokud jste nebyli na jejich dnešním steamu, tak nevíte proč jsem naštvaná a jestli to chcete vědět, běžte se podívat na kapitolu mé knížky dance with you a tam to je...ta kapitola se jmenuje nevím jistě, jestli tě miluju.

xx Tess ❤️