Day, like any other |M&M FF| |dokončeno ✅|

18 🔥

Naposledy jsem se rozhlédla po nemocničním pokoji jestli jsem tu něco nenechala, ale nenechala a tak jsem se s Tinusem vydala k autu.

,,Jak moc se těšíš domu?" zeptal se Martinus a já se na něj podívala.

,,Ani moc ne, jediná věc na kterou se těším je moje postel." řekla jsem a zapla si pás.

,,Jenom na postel?" zeptal se trochu smutně.

,,Jo" usmála jsem se a podívala se před sebe když Martinus vyjel z parkoviště u nemocnice.

Celou cestu bylo ticho.

Takové to nepříjemné ticho.

Ani jeden z nás nevěděl co říct.

Když jsme přijeli 'domů', rychle jsem utekla z auta přímo do svého pokoje a tam se zavřela.

Jsem tu zpátky...na místě mého utrpení.

Sesunula jsem se po dveřích k zemi a po tváři mi Steklo několik slz, ale musím být silná.

Otrava jsem si oči, vstala a zamířila k oknu, mému milovanému oknu a začala jsem se usmívat.

Usmívala jsem se na tu krásnou přírodu kolem mě. Vše je tu krásně, až na moje rodiče...počkat, já zapomněla. Na rodiče Marcuse a Martinuse. Moji rodiče jsem někde v té dáli.

V tu chvíli se vedle mě objevil Martinus a usmíval se, ale já zesmutněla a po tváři mi stekla slza.

Martinus si toho všiml a objal mě. Byla jsem celkem ráda za to, že mě objal, ale stejně se ke mně 16 let choval hnusně.

Pohladil mě po hlavě a já ho objala nazpět. Vůbec nevím co jsme to právě udělala, ale líbilo se mi to.

,,Klid" usmál se Martinus a přitáhl si mě k sobě ještě víc.

,,Tobě se to lehce řekne." řekla jsem a odstrčila ho od sebe.

,,Víš kolikrát jsem tě postrádal když jsi byla v nemocnici?" řekl. Nejspíš se pokoušel rozpoutat další hádku. Povedlo se mu to.

,,A víš kolikrát jsem kvůli tobě brečela? Kvůli vám všem." vrátila jsem úder.

,,Ty jsi kvůli mě brečela?" zeptal se a já se na něj nevěřícně podívala.

,,Tak neasi když jsem to teď řekla." zavrtěla jsem hlavou.

,,To je mi ctí...nikdo kvůli mě ještě nebrečel." řekl a usmál se.

,,Tobě to přijde vtipný?" podívala jsem se na něj.

,,Ne?" řekl a mě něco napadlo.

,,A víš co mě přijde vtipný?" řekla jsem škádlivě.

,,Ne?" řekl a v tónu jeho hlasu bylo trochu poznat, že se boji.

,,Tohle!" křikla jsem a skočila na něj a začala ho lechtat.

,,Přestaň!" smál se ale já přestat nechtěla...to aby věděl jaký to je když je na někoho zlý...aby věděl jaký to je.

Než jsem ale stihla něco zaregistrovat, ležela jsem pod Martinusem a on mě lechtal.

,,Ty toho nech!" taky jsem se smála.

Mám ho ráda...

Hiiii <33

Zdravím vás u další části této knížky! Doufám že se líbila!

Vím, že teďka dlouho žádná kapitola do této knížky nevyšla, ale já neměla moc čas kvůli škole tak doufám, že to nevadí :*

Tak papa

Xx TEREZ 🥴