Day, like any other |M&M FF| |dokončeno ✅|

14🤕

]-Natali pov-[

Slyšela jsem hlasy, ale nomohla jsem otevřít oči.

Doufám, že jsem umřela a tohle je jen Bůh, který pouští mrtvé do nebe a nebo do pekla.

Potom jsem ale uslyšela Martinusův hlas.

,,Neřekl bych. Už mě nikdy nebude chtít vidět kvůli tomu, co se stalo." zněl hodně smutně.

,,Neboj, vše bude doopravdy dobrý." bavil se s Marcusem.

Za chvíli jsem slyšela pípání přístrojů a došlo mi, že jsem v nemocnici.

Pokusila jsem se nabrat trochu síly a otevřít oči. Pohnula jsem rukou a pokusila se otevřít oči.

Otevřela jsem je, ale musela je znovu zavřít kvůli silnému světlu.

,,Natali?" slyšela jsem Martinusův zoufalý hlas a cítila, jak se někdo dotknul mého zápěstí a vyzvedl jej do výše.

Po chvíli jsem otevřela oči a uviděla Martinuse jak drží mojí ruku a má slzy nakrajíčku.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se, ale byla jsem si jistá tím, co se stalo.

Řezala jsem se na ruce, udělala jsem hodně řezů, byla jsem v koupelně a potom jsem upadla do bezvědomí, čímž jsem se dostala do této nemocnice.

,,Už to nikdy nedělej." řekl Martinus a objal mě.

,,Hmm" zahmkala jsem a chtěla, aby mě už pustil, ale on to samozřejmě neudělal a dal mě objímal.

,,To stačí" řekla jsme a odsunula ho od sebe.

,,Ale už to nedělej. Nechci se o tebe bát. Víš jaký je to pocit?" řekl a ukápla mu slza.

,,Chceš vědět jaký..." Nedořekla jsem to, protože jsem se nechtěla hádat. Hádky jsou zbytečný.

***

Ležela jsem a koukala se z okna na přírodu a byla jsem v pokoji sama a měla jsem jít druhý den domu, ale najednou se otevřeli dveře a v nich byl Colin.

Kluk, který mě kdysi šikanoval.

,,Jak ti je?" zeptal se a sedl si ke mě na postel.

,,Dá se to, ale moc se mi nechce domu." řekla jsem.

,,Měl jsme o tebe strach když jsem se to dozvěděl. Proč jsi to udělala?" Zeptal se a já se na něj podívala.

,,Udělala jsme to kvůli své rodině. Nechtěl by jsi celou dobu vyrůstat v rodině, která tě nemá ráda a pak se dozvědět že ani do jejich rodiny nepatříš. Je to fakt smutný." řekla jsem a rozbrečela se.

On mě ale hned objal a začal uklidňovat.

Neumřela jsem!

Vím, že poslední kapitola vyšla před tím, než jsem jela na tábor a to bylo před měsícem, ale nechtělo se mi psát a ani číst tak jsem to napsala až teď. Je to sice kratší, ale je to kapitola

Xx Tess ❤️