stepbrother|STEIN27

14.

Hned jak moje matka dokončila větu "budeme se brát" jsem se rozbrečela, a proč asi?, moje máma se vezme s Mirkem, tak že já a Petr, budem něco jako pravý sourozenci, sice ne se stejnou krví, ale furt něco podobného to bude.

"Proč pláčeš zlatíčko?" zeptala se moje matka, Petr mě uvěznil v objetí, byla jsem rozhodnuta jí to říct, nezajímalo mě to.

"Já a Petr, máme víc než sourozeneckej vztah" řekla jsem, moje matka se nechápavě podívala, jak na mě tak na Petra.

"Jak to jako myslíš?" zeptala se, Mirek se k tomu radši nevyjadřoval, ale bylo vidět, že není rozlobený.

"My spolu chodíme" zašeptala jsem a chytla jsem Péťu za ruku.

"Proto, ty vzdychy, objetí, pusy, při každém výletu? Děláš si srandu?" řekla rozlobeně, Mirek mojí matku chytil, ale ona se mu vysmekla.

"Žádný spratci mi nezničí svatbu! Vy dva jdete od sebe" řekla.

"Tohle mi nemůžeš udělat mami, já Petra miluju!" vykřikla jsem na ní.

"Dělala si mi celej život peklo, nedivim se že od tebe táta odešel, podívej se jak se chováš! Jako psychopat!" vykřikla jsem na ní a utekla jsem do pokoje, následně jsem za sebou nabouchla dveře, sklouzla jsem dolů, myslela jsem že se mě Petr aspoň zastane, jenže kouklal jak idiot, ani hláska.

"Prostě se zbal a vypadni! nechci tě tu ani vidět, nebudeš mi dělat do dcery mojí manželky!" vykřikl Mirek, nechápavě jsem odemkla dverě, a koukla se ze schodů dolů, Mirek řval na Petra, Petr vešel na horů.

"Petře?" zašeptala jsem, ani se na mě nekoukl.

"Kam jdeš?" neodpovídal, šel do pokoje a v pokoji si balil tašku.

"Můžeš mi kurva pdpovědět??" vykřikla jsem už naštvaně, na Petrovi bylo vidět že už mu ruply nervy.

"Pryč!! za všechno můžeš ty! kvůli tobě mě vyhodil táta z baráku, jsou s tebou jen problémy!! co na tom nechápeš Veroniko?? zmiz mi ze života!" vykřikl, po tváři mi stékaly slzy.

"Tak že za to můžu já? to hodláš všechno hodit na mě? všechno hodláš zahodit?" řekla jsem, teď už jsem se naplno rozbrečela, nechtěla jsem ho ztratit, jen ukázal na dveře, a to značilo jedno, zmiz, jen jsem přikývla a s ironickým úsměvem jsem odešla.