stepbrother|STEIN27

6.

"Petře, lásko, neříkal si že máš holku" začala ta nána svým upískaným hlasem řvát po celým baráku.

"Řekneš mi už kurva kdo jsi nebo tu budeš řvát jak pizda?" zeptala jsem se hnusně, pustila mě dovnitř a já si vyzula boty, dolů přiběhl Petr.

"Kotě to není moje holka, jen moje otravná nevlastní sestra, Veroniko řekneš mi kde jsi kurva byla?" odpověděl jí, a na mě začal být hnusnej, kokot.

"Byla jsem u mýho kluka" řekla jsem hnusně a chtěla jsem jít k sobě do pokoje, Petr mě chytl za ruku.

"U jakýho kluka kurva? kam jsi se včera vypařila?" snažila jsem se mu vysmeknout z rukou.

"U Marka doprdele, můžeš mě pustit? odešla jsem daleko od tebe a tvých zasraných lží" řekla jsem, Petr mě pustil.

"Nebude to nikdy jenom já a ty, nebuď blázen, ty sice nejsi kurva, zato kurevník já jsem" začal se mi smát, tenhle člověk se mi tak zhnusil, namyšlenej arogantní kokot co tě má totálně u piče.

"Víš co Petře? jsi mi totálně u piče, polib mi prdel" ukázala jsem na něj prostředníček a vyběhla jsem schody na horu, zamkla jsem se v pokoji a sklouzla dolů po dveřích.

Můj plán byl jasný, krok jedna - napsat Markovi jestli se nemůže stavit, krok dva - napsat mu jestli nechce vzít něco na odreagování, a krok tři - udělat ze sebe něco jako děvku, dost dobrý, ale nejdřív musím změnit vizáž, brouzdala jsem po internetu, musela jsem hledat obchody a kadeřnictví, když jsem se koukla kolik je, blížilo se k půl třetí hodině, oblékla jsem se a hodila na sebe, černé roztrhané džíny, obyčejný úplný tričko a vansky, rychle jsem si vzala věci co jsem chtěla jako například. cíga, už funkční zapalovač, klíče a mobil, pomalu jsem se vydala do města, byla jsem rozhodnuta ze svých kaštanových vlasů udělat fialové a koupit si lepší oblečení.

|three hours later|
Jsem na cestě domů, po cestě jsem si psala s Markem, abych nějak řekla jak moje přeměna dopadla, nakoupila jsem si oblečení, co nejvíc sexy, a moje vlasy dopadly taky skvěle, jsem se sebou naprosto spokojená, cinkl mi mobil, hned jsem se koukla kdo mi píše, Marek.

Verunečka💋:
Ahooj Mariiine, nemohl by jsi u nás dneska přespat?

Marinek💋:
Dobrý den Verunino, jasně že mohl, mám sebou vzít nějakej alkáč? nebo něco jinýho?

Verunečka💋:
Joo prosím, vem aspoň dvě flašky a trávu💋 předem děkuji

Marinek💋:
No ještě aby jsi neděkovala😆

Verunečka💋:
😂 Mohl by jsi dorazit tak za cca čtvrt hodiny?

Marinek💋:
Budu tam puso💋

Na to jsem mu hodila pouze zobrazeno a usmála jsem se, nějak ti přirostl k srdci, ano přirostl nějakej problém? aby jsi se nám nezamilovala, drž hubu.

Po mém krátkém rozhovoru s mým svědomím jsem si odemkla, kousek od botníku byly furt stejné boty na kranfleku, jako ty které tu byly když jsem přišla od Marka, jen jsem protočila očima a šla do pokoje, trochu jsem to tu uklidila a za necelých pět minut se ozval zvonek, chtěla jsem jít otevřít ale někdo mě v tom předběhl, neboli Petr.

"Co tu děláš Marku?" zeptal se otráveně Petr, co asi tyvole.

"Jdu za Verunkou" řekl Marek a začal se smát, hystericky, tak že jsem se musela začít smát taky.