Už od minulého léta se zabývám divadlem a musím se přiznat, nesmírně si to užívám. Holky tam jsou daleko vnímavější a méně mainstreamové než moje spolužačky, takže se s nimi dá bavit i o knihách a ne jen o vychrtlých herečkách, pop písničkách, laku na nehty a podobně.
Vloni jsem byla na příměstském divadelním táboře na Kampě a i když jsme hráli jen nějakou dětskou pohádku o zvířatech, nadchlo mě to, takže mě máma přihlásila do divadelního kroužku. Hráli jsme už (upravenou hru) Orfeus pro Eurydiku, což mělo velký úspěch a teď jsme dostali nový scénář na hru Putování za hvězdou. Baví mě učit se texty, protože když si je opakuji nahlas, rozčiluji tím Olinu (ale i bez toho je to zábava, samozřejmě). V Putování za hvězdou budu hrát Slunce, což je jedna z hlavních rolí a skvěle se na mě hodí.
Umím divadelně odříkávat víc věcí než jen texty divadelního kroužku, různé hry od Svěráka a Uhlíře, písničky, a mojí největší chloubou je zřejmě Havran, od Edgara Alana Poe. Tím jsem Olinu trápila několik dlouhých týdnů, protože jedna věc je naučit se slova a druhá věc je naučit se přednášet, na recitační soutěži mě nevybrali a byly k tomu právě dva důvody. Za prvé: byla jsem příliš dobrá (tématicky i technicky) na svůj věk a jim se to nezdálo, a za druhé: chtěli dát šanci méně zkušeným dětem, například čtvrťákům. Takže se nezlobím, Havrana mi totiž teď už nikdo nevezme.
Olinu já nechápu, není schopná se naučit ani pár krátkých stránek na opáčko z dějepisu a to ho ani nemusí umět zpaměti. Dokáže nad tím sedět několik večerů a potom přinést čtyři minus. Nemyslitelné! Mě pro změnu baví učit se věci nazpaměť a dostávám samé jedničky, jsem ale natolik senzibilní, abych to Olině nevmetla do obličeje, protože někdy vypadá, že se skutečně snaží. Každý jsme jiný. (ovšem, ne v očích kapitalismu, to sem ale nepatří)
Abych se moc netrápila Alexandreho odchodem, vrhla jsem se na studování textu.
"Blázen! ... Jen tak si bloumá, od ničeho k ničemu jde. Jak starý je - neví. Jak chudý je - neví. Jak hloupý je - neví. Jak dobrý je - neví. Luno, není ti toho kluka líto?" proklamovala jsem hezky pomalu a s důrazy, jak se sluší na úvodní větu hry.
Olina zavrčela ze své výšky na palandě, kde byla jako vždy zakutaná a něco si zapisovala do deníku. Ona to má myslím nařízené od té své doktorky, deníky jsou prý důležité a dobré k usměrnění myšlenek. Samotná myšlenka deníku mi myslím nevadí, ale nemám ráda, když si někdo napíše na sešit tlustým písmem: Deník. To je potom trochu výsměch a nutí to k prozkoumání. Já ale cizím lidem do věcí nos nestrkám, protože mě nezajímají, Olina už vůbec ne, navíc pochybuji, že by její zmatená mluva a myšlenky mohla vůbec být transformována do psané podoby. Zářivě jsem se usmála na neviditelné diváctvo, jak to stálo ve scénáři.
Na jedné straně jeviště září žhavé Slunce, na druhé čaruje chladná Luna. Na scénu vejde Blázen. Poskakuje mezi nimi, metá kotrmelce, směje se, hraje si. Pak se unaví, lehne si a sní. Luna a Slunce se sejdou nad ním.
"Ty podporuješ chaos bez řádu? Z chytráků blázny, z poctivců z rozmaru naděláš neřádů!" pokračovala jsem o pár řádků níž.
"Panečku, to tvoje Slunce je pěknej nezavřu-hubu-jelimánský-chytrolín!" zaprskala Olina z palandy, "už je mi jasné, proč jsi tu roli dostala."
"To je role, neznamená to, že si myslím, to co moje postava!" zlobila jsem se, že mě Olina ruší a hodila jsem po ní její modrý míč se souhvězdími, "nech mě zkoušet. Alespoň něco dělám. Ty si zase píšeš o svém neexistujícím společenském životě, tak zavři tlamu!"
Nikdo, a tím spíš Olina, nebude urážet moje role.
"Dobrá práce, Vojtěško," ozvalo se zlověstně z palandy, "rozlila jsi mi tady inkoust."
"Ne," odporovala jsem, nyní už naprosto dopálená, "nemohla jsem ti rozlít inkoust, protože v posteli žádný inkoust nemáš. A nemůžeš mít, máma ti to několikrát výslovně zakázala."
Olina mi zahrozila modrými pěstmi a začala se hrabat ven aby našla zmizík. Dnes to řešit nebudu, řekla jsem si, ale jestli Olina donutí mámu, aby jí to pomohla čistit, budu se do toho muset vložit. Máma jí všechno odpouští.
Luna: "Jsi dnes až příliš rozpálené, není s tebou žádná zábava. No jasně! - Bude poledne! A jsme na Východě... Raději zalezu, ať si svou chladnou hlavu zachovám. I tak jsem ji s tebou částečně ztratila..."
"Však ona ti do úplňku doroste, ale ten tvůj blázen..."
Luna: ..."Hopsá a trdluje, od ničeho k ničemu jde..." Ale je šťastný - rozumíš?! A dělá radost dětem. Můžu snad já za to, že se narodil hlupákem?
"To tvojí magií je okouzlen... O zdravý rozum jsi ho chladně připravila. Ach, Luno, proč bezcitným jsi měsícem?"
Luna: Ty mě vážně štveš!
"Myslíš, že chce být hloupý, nic neznat, neumět?"
ČTEŠ
Proč je moje sestra tak divná?
Short Story... právě v tu chvíli, když jsem Olinu míjela, všimla jsem si, že v ruce něco drží. Hmm, není to náhodou moje narozeninová čokoláda? "Ty, Oli, není to náhodou moje narozeninová čokoláda?" zastavila jsem se. Zas takový srab nejsem. Nejsem vlastně vůb...
