Niallova cesta za láskou

16.

Nevím co si o tom mám myslet. Sakra vždyť ani nevím, jestli je živá nebo mrtvá. Panebože můj kamarád je vrah. ,,No, jako budu souhlasit, ale pouze pod podmínkou" Louis se akorát nahnul, abych pokračoval. ,, Je tu jeden muž, dost mě štve, jmenuje se Simon, když ho zakopeme taky, tak budu souhlasit. Louis i Harry jej přikývli. ,, Kde ho najdeme?" zjišťoval Louis. ,, Doma, přesně vím kde to je, navíc v tuhle dobu bude určitě spát" zlověstně jsem se zasmál. Louis se taky zasmál. ,,Tak jedem". Rychle jsme nasedli do Louiho auta, Eleanor byla naštěstí v kufru. U Simona jsme byli za chvilku,vystoupili jsme a na pomoc jsme si vzali baseballovou pálku. Nemůžeme přijít s prázdnou, to dá logiku. Ani jsme nezvonili, nechtěli jsme být nápadní, mohlo by to Simona vzbudit a to opravdu nechceme. "Vloupali" jsme se k němu a šli k němu do ložnice. Spokojeně tam spal, tak jsem vzal pálku a hezky ho trefil po hlavě. Zkontrolovali jsme tep, dýchal, výborně, cestou ho totiž chceme ještě potrápit. Rychle jsme ho svázali a zalepili jsme mu pusu páskou. Nechtěli jsme aby mluvil, taky jsme mu zavázali oči. Hodili jsme ho do pytle a šli jsme do auta. Nesl ho Harry, protože z nás má největší sílu. Vypadal jako Santa Claus. Můžeme být rádi, že Simon bydlí na docela opuštěném místě, takže nás nikdo neviděl jak ho neseme. Harry ho vhodil do kufru k Eleanor a mohli jsme vyjet. Rozhodli jsme se jet do lesa, hlavně aby nás nikdo neviděl, to by bylo celkem blbý. Vzali jsme si lopaty a začali jsme kopat, musela to být opravdu velká jáma, aby se tam vešli oba dva. Nakonec jsme se dohodli, že je zakopeme zaživa, lepší pro nás, budem to mít bez práce. Když byla jáma dostatečně velká, tak jsme je tam vhodili, na ně jsme ještě hodili plachtu a různé listy, aby se nedostali ven. Celé jsme to zaházeli hlínou a pořádně jsme to zadupali. Nakonec jsem si lehl a přiložil ucho k jámě, nic nebylo slyšet, tak jsme jeli domů. Celou cestu jsem měl skvělý pocit, ostatně kluci taky. Bylo to skvělé, konečně jsem se ho zbavil, nadobro. Připadal jsem si sice jako nějaký vrah, ale byl jsem šťastný vrah. S klukama jsem se dohodl, že pojedeme ke mně domů. Gertruda vypadala opravdu šťastně, že nás vidí, hned jsem se jí musel pochlubit s vraždou Simona. Takhle šťastnou jsem ji nikdy neviděl, taky ho neměla ráda. Ono je pravda, že Simona neměl rád téměř nikdo, nebyl to milý muž, byl to tyran. O zakopanou Eleanor jsem se nějak nezajímal, sice jsem ji rád neměl, ale nedá se říct, že bych ji přímo nenáviděl. Prostě jsem ji neřešil, raději. Byl jsem celkem rád, že jsme to udělali i s Eleanor, jenže když byla s Louim, tak jsem mohl být s Harrym. To teď nemůžu. Každopádně jako správní chlapi jsme si sešli k televizi s pivem, nezapomněli jsme ani na jídlo, dlouho už jsem nejedl. Gertruda nám ho s radostí vydala, vlastně musela, vzali jsme ji na výlet, bylo by od ní pěkně hnusný kdyby nám nedala jídlo. Úplně v klidu jsme sledovali televizi, když někdo zazvonil.........