Co s prstenem, když nemám slečnu,
Které bych jej mohl dát?
Já vzhlížím k nekonečnu,
Kde ona možná bude stát.
Do hlubin moře jej vhoditi?
Či pustit do vulkánu?
Do mělkého hrobu ho pohřbíti?
Snad hodit šelmě do chřtánu?
Proč pořád je tu? Ta prokletá věc.
Jen drásá duši mou.
I pohled na něj je pro mě jak klec.
Kráčím nocí bezesnou.
Tolik bolesti v sobě skrývá,
Tak rád by ji vypustil.
I moři slz úkryt skýtá,
Už je však na kraji sil.
Ta ďábelská věc tu na tebe čeká,
Má čekáním se uzoufat?
Tak kde jsi, moje vyvolená?
K sobě chci si tě připoutat.
Tím kroužkem kovovým,
Tvou duši rád bych svázal.
Na zámek zamčeným,
Hned tvé srdce by si vzal.
On spoutanou tě držet bude,
Jak Promethea Kavkaz.
Na každý krok s tebou půjde,
A nepustí tě na vlas.
Křič na něj, klej, nadávej,
Tohle všechno ti odpustí.
Však nikdy ho nesundavej,
Jinak tu bolest vypustí.
Jak jednou si jej sundáš,
Tak zpátky už to nevrátíš.
Pokud konec je to, co hledáš,
Pak prsten si nenasadíš.
Pokud ho vezmeš, bude to pouto,
Které nás sváže navěky.
Mám navždy býti právě s touto?
To zjistíme, až -
ČTEŠ
Bezejmenná Sbírka
PoesíaSem budu přidávat své občasné depresivní a alkoholové výlevy ve formě poezie... Není to kvalitní poezie... Často to ani není poezie... Je to jen plné hloupých citů... Citů jednoho hloupého obyčejného člověka...
