Supernatural School

🔹7. Zlatá zbroj🔹

Pohled Corinne Peterson 
Připravovala jsem si v pokoji věci na hodinu, když jsem měla vše, vyšla jsem z pokoje a šla na začátek první hodiny, když v tom jsem si všimla toho kluka myslím, že Leonardo se jmenuje. Vůbec nešel do třídy pana profesora Walesskiho, místo toho šel dál. Za chvíli nám měla začínat hodina a on nikde. Zase přijde pozdě.

Skoro všechny holky z něho mají strach, hlavně ty nové. Ano i já mám strach, jelikož chodím potichu, tak si mě snad nevšimne nikdo, až na Claudia mého spolubydlícího. Pomalu už přicházeli poslední žáci do třídy a začala hodina Rodného jazyka.
...
Hodina skončila a já se šla vypravit k sobě na pokoj. Měli jsme chvíli klid, než půjdeme na další vyučování, jelikož jako další hodinu máme Nauku o magických tvorech, jsem potřebovala pouze pár věcí. Měla jsem tedy hned všechno potřebné na hodinu. Podívala jsem se na čas a šla.

,,Proč se tak chováš?!?“ slyšela jsem, jak někdo mluví naštvaným tónem. Podívala jsem se a spatřila partu kluků, jak jsou okolo Leonarda. Chudák, že ho nenechají na pokoji. Leo jim vůbec neodpovídal a místo toho je odstrčil a šel si po svých. Nechala jsem to být a šla ven. 

Na určené místě u školy venku se měla konat naše první hodina s magickými tvory. Už jsme byli skoro všichni a netrpělivě čekali na nového učitele na této škole. Ostatní dívky si šuškali, jaký by mohl být. Také mě to hodně zajímalo, ale nebyla jsem tak zvědavá. 
...
Po nějaké době k nám přišel vysoký profesor a představil se nám. ,,Přeji Vám dobrý den, studenti. Jmenuji se Victor Lapatius a jsem od teď váš nový profesor na magické tvory.“ Řekl klidným hlasem, já si ho pořádně prohlédla. Byl trochu strašidelný kvůli těm jizvám na obličeji, ale jinak byl celkem mladý.
...
Profesor Lapatius nám začal vysvětlovat pravidla, co musíme dodržovat při setkáním se s nějakým tím tvorem. Začal nám říkat základy a celkově jak zacházet s různými druhy, když tu náhle dorazil poslední žák - Leonardo Arcadia.
...
Pohled Leonarda Arcadia
Magičtí tvorové, vždyť je všechny znám. Ach Bože, mě se tam tak nechce, nejraději bych se šel zamknout do pokoji, než se učit kraviny o zvířatech. Musel jsem tam jít, kvůli Luminttis. I přesto že se s ní moc v poslední době nebavím, pořád je to má mladší sestra, co potřebuje ochranu.

Podíval jsem se do rozvrhu, kde přesně se máme sejít. „Nauka o magických tvorech se koná za školními zahradami, na paloučku u lese.“ Tak mohu vyrazit, je mi upřímně jedno, že hodina před chvilkou začala.
...
Přišel jsem na místo, kde měla probíhat hodina, měl jsem obě ruce v kapsách a díval se do země. Najednou jsem pohled od země odlepil a podíval se na všechny, všichni zde byli a dívali se jen na mě. Pohled se mi naskytl na nového profesora, ten se právě usmíval na mou sestru, otočil pohled na mě. Úsměv mu spadl a proměnil se na neutrální pohled. Vařila se ve mně krev!! Ten parchant!!

Vyndal jsem ruce z kapes. Začal jsem být naštvaný ještě více. Sevřel jsem ruku v pěst. Rozběhl jsem se na něho. „TY VRAHU !!!“  nevěděl jsem, co dělám, povalil jsem toho bastarda na zem, začal jsem ho bít hlava nehlava. Nikdo mi nebránil, dokonce mě udivilo, že se nebrání, lépe pro mě. „ZEMŘI!!! SMAŽ SE V PEKLE PARCHANTE!!!“ Byl jsem celý od jeho krve, krvácel mu celý obličej. Alespoň mu přidělám další jizvy na ten jeho ksicht!!

„LEONARDO!!! PŘESTAŇ!!!“ davem studentů se prodrala Luminttis, celá v slzách. Nechtěl jsem ji vidět platak, přestal jsem toho bastarda bít a slezl jsem z něho. „Lumi...odpusť mi...“ šel jsem k ní a padl před ní na kolena. „Odpusť sestro má...prosím...“ díval jsem se do země. „Leonardo Arcadia, bratře, ochránce můj, synu neznámých bojovníků dneska ti nemohu odpustit...“ pohlédl jsem na svou sestru, neusmívala, ani nebrečela, byla nešťastná. Ani pohled nazpět mi nevěnovala.

Vstal jsem a šel zase k tomu prolhanému vrahovi našich rodičů. On se vyhrabal znovu na své nohy. „Le-Leona-rdo...Ja je nezabil...přísahám...“ mé myšlenky mi radily nevšímat si jeho keců, ale nedalo mi to z prostého důvodu...on to udělal... „TY LŽEŠ!!!“ Vrazil jsem mu další pěsti, tentokrát do břicha, spadl na zem, kopl jsem ho zas a zas. V tom začalo slunce velice moc hřát, vítr začal vát, až jsem se já a ostatní nemohli udržet na nohou. Oslepila mě záře světla, co byla toho všeho středem a řejmě zdrojem. „To není možné...Luminttis!?!“ 

Vše ustalo, světlo nebylo tak prudké, už nebylo takové teplo a vítr byl už klidný. „Leonardo, bratře, jsi hříšný...proto ti dávám trest Slunečního pouta.“  Moje ruce byly zanedlouho po vyslovení v jednom "ohni". Na mých rukách se objevilo světle ozářené tetování?? Objevili se mi na pažích podivné symboly, co jen pomyšlení na něco zlého proti strýci Victorovi začali pálit. 
...
Ještě než mi sestra "nasadila Sluneční pouta." měla na sobě zlatou zbroj a bílý plášť, který na sobě nesl zlatě vyobrazené Slunce. Na její hlavě byla zlatá vavřínová koruna. Pod zbrojí měla bílé dlouhé nařasené šaty. Byla jako bohyně - bohyně Slunce. 
...
Pohled Amortensie Lovers 
Leonardo se doslova zbláznil. Napadl nového profesora. Rychle jsem chtěla nějak panu profesorovy pomoc, ale to už Lumi stihla zasáhnout za nás. Její bratr ji napoprvé neposlechl a napodruhé Lumi našla svoji schopnost!! Všichni jsme koukali na dívku ve zlaté zbroji, která zrovna trestala svého bratra. Koukali jsme na ni jako na zjevení, já v ní viděla něco jiného, samotného anděla. Wow. 
...
Najednou to vše ustalo, a před námi byla zase ta stará Lumi. Její bratr byl na zemi a koukal do země. Mi žáci jsme okamžitě došli k profesorovi a pomohli mu na nohy. Šli jsme do školy. Kluci ho jistili a mi holky šli před nimi otvírali a drželi dveře. Ty dva zůstali venku. Luminttis vypadala hodně naštvaně na svého bratra. 

Došli jsme ke zdravotnickému centru. ,,Co se mu stalo??“ Zeptala se nás zdravotnice, když jsme chtěli mluvit, pan profesor nás zvednutím ruky utišil. ,,Děkuji, tohle už zvládnu sám děti.“ poděkoval nám a my se vydali ven. Nikdo nemluvil. Šli jsme pomalu po chodbě a jediné, co bylo slyšet byly naše kroky. Procházeli jsme okolo obrazů se zakladateli a já se na chvíli zastavila. Prohlížela jsem si je. ,,V pořádku???“ optala se mě Sia. Zahleděla se na mě a já zakývala hlavou že ano. Beze slov jsme se vydali na naší stranu koleje. Vešla jsem na pokoj a podívala se z okna, bylo z něho vidět na místo, kde se to všechno událo. Nikdo tam už nebyl. 
...
Pohled Sieny Galaxi 
Vůbec mi to nedávalo smysl, proč to Leonardo udělal?? Oni se znali?? Nevěřím, že by tak milý učitel něco udělal. Byla jsme tak zabraná do myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že jdu špatně.

Došla jsem do chodby, která nebyla vůbec zachovalá. Bylo vidět, že se o ní nikdo nestaral už několik let. Všude pavučiny a prach. Jenom zvláštní je, že místo naší barvy je tu fialová. ,,Tady nemám, co dělat.“ řekla jsme si potichu pro sebe a rychle vyběhla směrem, kterým jsem přišla. 

Nikdy jsem si té chodby tady nevšimla. Nechala jsem to být a vydala jsem se do pokoje. Nic mi nedává smysl, a jsem tím čím dále zamotaná víc a víc. Nic nechápu a to, co mi vadí je, že tady někdo něco velkého tají, ale já zjistím co!!

🔹Příště k přečtení - 8. Kapitola🔹

Doufám že se sedmá kapitola líbila. Jaký máte názor Vy na Leonarda?? Mohl se zachovat jinak??

~ Vaše Lucy 1349.