Supernatural School

🔹6. Neznámá chodba🔹

Pohled Luminttis Arcadia
Potom, co jsem přestala být podle představ bratra, jsem nakonec měla spousty přátel, ale nejvíce jsem věřila zatím jen Cloudovi, člověku, který se bavil celé dny, dokonce i při hodinách. Nemohla jsem uvěřit, jak zde čas letí, už jsme tu skoro dva týdny a já se cítím jako jindy ne. Tato škola mě naplňovala vším, co jsem potřebovala. Jen můj bratr chodil jako stín, nikdo ho nezajímal, ani žádné krásné slůvko či pozdrav od něho nikdo zatím neslyšel, až na mě. Ale i na mě byl celkem zlý a odtažitý, i když jsem věděla, že to tak doopravdy nemyslí. Na hodiny chodil později a odcházel z nich brzy před koncem, učitelé to tolerovali, jako by věděli, co se děje nebo co se bude dít.

Bratr nebyl to jediné, co mě trápilo každý den, když jsem ho viděla, jako by byl cizí člověk, také mě trápila celkem má schopnost. Zatím se neprojevila, tak jako u ostatních studentů. I když je každá odlišná, pokaždé ji ovládne každý na hodině, ale já tu svou ne, jako bych žádnou neměla vůbec. Bylo mi to líto, až jsem z toho byla trochu smutná, že neznám svou sílu. 
...
Dnes jsme měli celý den volno, odehrávali se Železné Hry, byla to hra celkem odlišná, než ji znáte. Prostě jiná. Železné hry se odehrávají na velkém hřišti, zde proti sobě stojí dva hráči vyrovnaní věkem a silou občas pohlavím. Každý zde trénuje a zkouší, co všechno umí. Jednoduše řečeno dva hráči, co si jdou po krku schopnostma.
...
Já se tomuhle druhu zábavy dnes raději stranila, i přesto že měli domluvené utkání proti sobě Joshua s Cassiusem.  Byla by to zajímavá podívaná, až to skončí zeptám se Fyraju, jak to celé dopadlo.
...
Šla jsem chodbou koleje Marnojedu, že půjdu navštívit Clauda, jenže jsem se zastavila hned, co jsem slyšela své celé jméno. „Kdo to řekl??“ ohlédla jsem se kolem sebe. Jediný, kdo znal mé celé jméno, byl bratr a strýc Victor. „Kdo jsi?? Co po mě chceš??“ začala jsem mít celkem nahnáno, ale i tak jsem šla za tím hlasem. Byla jsem jako omámená. Nevšimla jsem si kudy jdu jen, to jak mě hlas lákal dál a dál.

Najednou jsem před sebou mohla spatřit purpurové koberce, vlajky s nesoucím se erbem černého pantera s černými křídly a zlatou korunou. Na zdech byly pavučiny a všude prach. Hlas nejednou ustal, u dveří klika byla zdobena zlatem, otočila jsem s ní na pravou stranu, dveře se otevřely. Vešla jsem dovnitř, v místnosti bylo chladno a tma. „Tady je zima...měla bych se vrátit...“ Myslela jsme si, že půjdu zpět na chodbu kde bylo alespoň trochu teplo, ale dveře se za mnou zavřely a nešly otevřít.

Klikou jsem otáčela jako zběsilá. Nešlo to „Luminttis.?.?.Luminttis.?.?.“ ze tmy se pořád ozývalo mé jméno, bylo až děsivé. „Kdo jste?? Proč tu jsem?? Co ode mne žádáte??“ vyhrkla jsem hned za sebou. „Tolik otázek, ale proč se neptáš na něco zajímavějšího. Tebe snad nezajímá, proč tobě a bratrovi při nasazení náhrdelníku zčernal, nebo proč Vás učitelé popsali za tak mocné a celkem nebezpečně?? To jsou otázky vhodné pro naší konverzaci, než se ptát na to, na co dávno známe odpověď. Stačí hledat a přemýšlet má drahá Luminttis Shimadia Arcadia s krví Amidalli a Ethana...“ hlas utichl a zmizel. Nikoho jsem neviděla, jen slyšela hlas, mužský silný hlas.

~Odkud znal mé jméno?? Kdo je Amidalla a Ethan??~ vrtalo mi hlavou, pořád jsem stála v té chladné místnosti, než jsem trochu vzpamatovala.

Pokusila jsem se otočit klikou, byla zmrzlá a ledová. Šlo to těžce, ale nakonec jsem dveře přeci jen otevřela.
...
Běžela jsem odtamtud pryč najít Clauda nebo Leonarda.
...
Pohled Matea Blacka
Pospíchal jsem do knihovny, že si tam s Erzem zahrajeme šachy. Jako každý jiný víkend, stejně jako před rokem, když jsem zde byl nový. V tom na mě na chodbě narazila Luminttis sestra toho člověka s nejledovějšim srdcem na světě. „Auu, Luminttis dávej pozor na cestu.“ omluvila se mi a běžela dál, jako by viděla ducha nebo co. Zdála se mi celkem vyděšená. Pokračoval jsem v cestě do knihovny, kde na mě za stolem u šachovnice čekal Erza.
...
Pohled Luminttis Arcadia
Potom, co jsem narazila na Matea, jsem zase běžela to říci Claudovi nebo bratrovi, ale pak  jsem se zastavila v půli cesty. „Proč bych jim to měla říkat?? Co když to byl jen pouhý přelud v mé hlavě?? Raději si to nechám pro sebe...~ řekla jsem si sama pro sebe potichu a šla za přáteli podívat se, jak si dnes v Železných hrách vedou kluci, i přesto že jsem to dnes neplánovala…

🔹Příště k přečtení - 7. Kapitola🔹

Doufám že se šestá kapitola líbila. Komu patřil hlas?? A jak to že znal celé jméno Luminttis??

~ Vaše Lucy 1349.