Miluji Tě ✔️

12. Kapitola

Už nastal večer. Všichni včetně mě jsou oblečený a ještě k tomu mi Declan půjčil svou mikinu, která velice příjemně hřeje. Okamžitě zahnala nepříjemný chlad. ,,Díky," poděkuji vděčně.

,,Nemáš vůbec zač." Plamínky táboráku se mu odráží v tmavě hnědých očích. Vypadají kouzelně. Skoro až černě. Vůbec nejde rozpoznat zornička od duhovky. Zajímavé.

Náhle na sobě ucítím něčí velice nenávistný pohled. Ohlédnu se za sebe a spatřím Stellu, jak na mě bez mrknutí zírá. Trochu mě to děsí. Otřepu se, protože mě zamrazí v zádech.

,,Copak?" optá se starostlivě Declan.

,,To nic, jen mi běhá mráz po zádech," usměji se na něj. On se pohotově přisune blíž, aby mě mohl obejmout pevnými pažemi. Příjemně mě hřeje jeho tělo, ale to je všechno. Žádný zvláštní pocity jako s Jackem necítím, což mi přijde dost zvláštní.

Náhle se za námi ozve. ,,Musíme jet. Je pozdě."

Ohlédnu se na Jacka. Nevyzařuje žádnou emoci. Opět má nasazenou kamennou tvář. Nechápu proč.

Vstanu a chci vrátit mikinu Declanovi, ale on odmítne znamením ruky. ,,Nech si ji, ať ti po cestě není zima. Dáš mi ji, až se příště uvidíme," mrkne na mě. Za sebou okamžitě uslyším Jackovo nevrlé zavrčení. S díkem se vydám za svým osobním šoférem.

,,Proč se s ním tulíš? Vždyť ho ani neznáš!" vyjede po mně bezdůvodně, zatímco mi útočně hodí helmu.

Chci ji chytit, ale kvůli agresivnímu hodu mě udeří do palce a zkroutí se do nepřirozeného tvaru. ,,Au!" zaječím bolestně. Mezi vzlyky se chytnu za bolavé místo.

,,Co se stalo?" přiběhne okamžitě vystrašený Jack. Začne mi starostlivě kontrolovat ránu a nakonec smutně řekne: ,,Promiň mi to. To jsem vážně nechtěl." V jeho očích spatřím strach. Veliký strach.

,,To nic, bude to jen naražený," mávnu rukou, ale on se tak lehce odbýt nenechá.

,,Ne! Vezmu tě k doktorovi," rozhodne nakonec.

***

,,Ahoj zlato, co se stalo?" přiběhne vystrašený táta.

Ihned pohlédne na Jacka, jenž se nadechuje, aby se mu přiznal, ale já mu skočím do řeči. ,,Hráli jsme volejbal a trefil mě míč. Naštěstí mě ihned Jack odvezl sem k doktorovi, kde zjistili, že je to opravdu jen naražené. Jen to mám ledovat, ani zafixované to mít nebudu. Neboj."

Jacka očividně soudě dle jeho výrazu má lež překvapí, ale nijak se k tomu nadále nevyjadřuje. Jen kývne hlavou na souhlas. Nechci, aby měl kvůli takové hlouposti problémy u táty. To si to s ním radši vyřídím někde o samotě.

,,To jsem moc rád. Nerad bych, aby se ti u nás něco stalo. Já chci, abys tu byla v bezpečí," pohladí mě táta bedlivě po hlavě. V jeho modrých očích vidím starost.

Po dlouhatánské diskuzi s doktorkou můj táta konečně svolí, abychom už jeli domů. Kdyby mohl, tak se tam doktorky dokonce večera ptá na ty nejmenší detaily. Jako například co má dělat, když mě to začne bolet nebo cokoliv jiného. Divu, že ji tam nevykládal ty nejhorší scénáře všech dob. Co kdybych si uřízla pst nebo tak něco.

Jakmile vyjdeme ven, tak mě Jack ovine ruku okolo zápěstí a stáhne mě k sobě víc dozadu od našich rodinných nechtěných posluchačů. Možná si mě dokonce na hruď namáčkne až příliš, jelikož v jeho blízkosti ihned ucítím pánský parfém. ,,Díky, a ještě jednou se moc omlouvám. To jsem vážně nechtěl," protáhne koutky úst dolů.

Na jednu stranu mi ho je líto. Vím, že to udělat nechtěl a že toho opravdu lituje, ale na druhou stranu nechápu, proč tak nepřiměřeně explodoval. ,,To je dobrý," pronesu se sklopenýma očima.

Dívám se na jeho reakci skrz dlouhé řasy. Z jeho nakrčeného obočí jde poznat, že se mu má odpověď nelibí. ,,Ne, není to dobrý. Já ti ublížil!" prohrábne si frustrovaně světle hnědé vlasy a pokračuje, ,,můžu udělat něco, čím bych to odčinil?"

Nadechuji se, abych odpověděla. Nežli to ale stačím říct, postřehnu, jak se mu blýskne v blankytně modrých očích. ,,Já už vím," řekne nadšeně.

Tím mě úplně odrovná. Otevřu pusu dokořán, ale neřeknu ani slovo, protože slov nemám.

,,Buď zítra v devět hodin ráno připravená. Uděláme si výlet," mrkne na mě.

Náhle se za ním ozve dívčí hlas. ,,Pane Bože, ty jsi Jack Harris! Vyfotíš se se mnou?"

Oba na ni ihned pohlédneme. Má rozšířené zorničky a dělá tak šťastné výrazy, jakoby viděla živého jednorožce, co právě zvrací duhu.

Jack se ihned otočí, nasadí sebevědomí úsměv a ovine ji ruku okolo pasu, aby si s ní udělal fotku. Já ihned jdu stranou a následuji svého tátu do už nastartovaného auta a společně odjedeme.