Miluji Tě ✔️

1. Kapitola

Sedím se svém pokoji. V obřích sluchátkách mi hraje hlasitě hudba a s širokým úsměvem odepisuji kamarádce ze školy, Mie. U toho se cpu brambůrkami a jsem nad míru spokojená.

Náhle někdo zaklepe na dveře, které i přes hlučnou muziku uslyším. ,,Dále!" zařvu nahlas, aby mi ten na druhé straně rozuměl.

Ihned se otevřou dveře a dovnitř vstoupí můj milovaný dědeček. Ihned mu věnuji spokojený úsměv. On má ale stažené koutky úst dolů. Ještě nikdy jsem ho neviděla tak posmutnělého. Vždycky září radostí ze života ale nyní nikoliv, proto okamžitě sundám sluchátka a zaměřím na něj všechnu pozornost.

,,Copak se děje?" zeptám se panikářsky. Úplně mi vyschlo v krku. Musí se dít něco zlého, jinak by se takto nechoval. Jeho mlčení mě šíleně znervózňuje.

Děda pomalým krokem o holi dojde k mojí posteli, kde se následně usadí. Dívá se na podlahu a stále nic neříká. Nakonec se po dlouhém mlčení zhluboka nadechne a řekne: ,,Mám pro tebe špatnou zprávu, ale nejdřív mě, prosím, vyslechni," pohlédne mi přes kulaté brýle smutnýma hnědýma očima do mých, aby se ujistil, že pečlivě poslouchám a pokračuje, ,,jak jistě víš, tak tvá babička na tom už není zrovna zdravotně nejlíp a poprosila mě, jestli bych jí splnil jediné přání. Abychom se podívali na místo, kde jsme se poprvé seznámili. Na Kanárské ostrovy. A já na to kývl, protože si myslím, že to bude krásné."

Zní to nádherně, ale proč tedy tak smutní? Kam tím míří? Proto nadále poslouchám jeho vyprávění.

,,Jenomže jsme přemýšleli, kam bychom tě dali. Nechceme tě tu nechat samotnou na tak dlouhou dobu. No, a právě ještě ten den nám zavolal tvůj otec, že by si tě chtěl vzít k sobě na celé prázdniny."

Ihned ve mně hrkne. ,,Cože?" vydechnu zděšením.

Zarmouceně mi pohlédne do očí a řekne jedinou větu, již mě dostane do kolen. ,,Udělej to pro babičku."

Musím to pro ni udělat. Prostě musím! Udělali toho pro mě tolik, že to nemohu ani spočítat a tak i s velkým znechucením souhlasím.