Miluji Tě ✔️

10. Kapitola

Moje přípravy netrvají příliš dlouho. Jen si zapletu dva francouzské copy, nahodím vodě odolnou řasenku a pudr, aby se mi nelesklo čelo. Pod žluté tílko a riflové kraťasy si vezmu své nově koupené červené plavky. K tomu zvolím bílé letní botičky. Do bílého batůžku si sbalím důležité věci jako opalovací krém, osušku, mobil, peněženku atd.

Pohlédnu na sebe do zrcadla. Líbí se mi, jak mám upravené vlasy a celkově se svým zjevem jsem nad míru spokojená. Proto se usměji na svůj odraz a vydám se za Jackem. Dojdu k jeho pokoji. Dveře má zavřené, ale mohu za nimi slyšet zvuk kytary. Lehce si odkašlu a zaklepu. Hudba ihned přestane a uslyším přibližující se kroky.

Otevře se zdvihnutým obočím. Rukou se opře o rám. ,,Co?" zeptá se s nezájmem, zatímco si mě důkladně prohlíží svýma blankytně modrýma očima od shora dolů. Tentokrát si své neposedné pramínky hnědých vlasů učesal dozadu. Cítím, že po dnešní ranní rozcvičce osprchoval, jelikož ke mně zavane vůně mužského sprchového gelu. Navíc se převlékl do černých kalhot a bílého trička.

,,Ehm, mohl bys mě, prosím, vzít sebou na pláž?" sklopím nervozitou oči. Pozoruji špičky svých bot, abych si ho nadále neprohlížela. Cítím, jak mi červenají tváře. Naštěstí to v tomhle vedru můžu svést na počasí.

Pociťuji, jak na mě opět visí jeho pohled. Znejisťuje mě to. Zhluboka vydechne a po chvilce odvětí. ,,Ne!" A chystá se zabouchnout dveře. Já mu do nich ale dám nohu, takže mu zamezím v úniku.

,,Prosím," žadoním se psíma očima. Opět zhluboka tentokrát ale otráveně vydechne, zakroutí modrýma očima a přikývne. Radostně vypísknu a obejmu ho, což ho dost překvapí. Vlastně to překvapí i mě samotnou. S vytřeštěnýma zelenýma očima se od něj odtáhnu, uhladím tu pomačkané tričko a rozejdu se dolů po schodech. ,,Super Whitová," pronesu potichu sama pro sebe, zatímco kráčím dolů.

Nějakou chvilku čekám na Jacka. Jakmile se však objeví, z kuchyně se vynoří jeho matka. ,,Nemáte hlad?"

Zavrtím hlavou a Jack rozhodnutě ohlásí. ,,Jedeme na pláž. Nevím kdy ani jaký den se vrátíme, takže na nás s večeří nečekejte."

,,Jacku!" okřikne ho s vážnou tváří Evangeline.

On ihned zvedne ruce na znamení, že se vzdává a řekne: ,,Byl to jen vtip. Možná by sis měla dát kávu, aby ses trochu zklidnila."

Ihned na něj vytřeštím oči. Jak takhle může mluvit se svou mámou? To bych si nikdy k tátovi, aniž by mě vychoval, nedovolila. Moje babička s dědou kladou veliký důraz na slušné chování. Tohle já před nimi říct, tak mám okamžitě zaracha celý měsíc a ještě bych dostala pořádnou facku.

,,Takhle se mnou nemluv!" okřikne ho tátova manželka.

On jen mávne rukou. ,,No jo, tak jdeme Vetřelče." A odejde ven.

Pohlédnu na rozčílenou Evangelínu a neslyšně se jí omluvím, i když ani nevím za co. Jen mi to přijde správné. Na mě se sice usměje, ale v jejich tmavě hnědých očích vidím obavy. Rozejdu se za ním. Čekám připravené auto, ale on sedí na motorce.

Vytřeštím na něj vyděšeně oči. ,,Já myslela, že pojedeme autem," poznamenám rozklepaně.

,,Já mám radši motorky," pokrčí rameny a podá mi černou přilbu.

Chvíli si pohrávám s myšlenkou, že zůstanu doma, ale nakonec ji rychle zaženu. ,,A nemohli bychom jet tátovým BMW?" zkouším to nadále.

Naštvaně se na mě otočí a vyjede po mně vztekle. ,,Tak chceš jet, nebo mám odjet sám?" Má pravdu. Zhluboka se vydechnu, zapnu si přilbu a sednu si za něj. ,,Musíš se mě chytit, jinak sletíš a rozbiješ si tlamu," poučí mě otráveně.

,,Co?" zeptám se, jako kdybych ho neposlouchala. Samozřejmě jsem ho moc dobře slyšela. Namísto odpovědi mi vezme obě ruce a omotá si je okolo pasu. 

,,Drž se," poručí a to také udělám, i když mi v jeho blízkosti v břiše poletuje tisíce motýlků. Dupne na plyn a my se rozjedeme po upravené silnici.

Cestou se ho držím jako klíště, ještě nikdy jsem na motocyklu nejela a tak mám panický strach. I když musím uznat, že teplý letní vánek je opravdu příjemný. I okolní krajina je úžasná. Kochám se přírodou, zatímco se lepím na jeho mužná záda. Je to opravdu příjemný pocit být v jeho blízkosti. Až v takové blízkosti.

Jakmile dorazíme na pláž, zaparkuje a já se ho konečně pustím. Slezu z motorky a podám mu helmu. ,,Díky," poděkuji s úsměvem.

,,Nemáš vůbec zač," mrkne na mě. Chci se rozejít pryč, jenomže mě chytne za paži a přitáhne si mě opět k sobě. Svůj obličej mám těsně vedle toho jeho. Na tváři cítím jeho svěží dech a opět mě hypnotizuje tou nádhernou barvou očí. Nakloní se k mému uchu a pošeptá. ,,A příště se o mě nemusíš tak třít," uculí se. Já okamžitě zrudnu.

Náhle na sobě ucítím něčí pohled. Oba se otočíme a spatříme jeho přítelkyni, jak má založené ruce na prsou a nenávistně nás propaluje pohledem. A sakra...