Miluji Tě ✔️

5. Kapitola

,,Ty ses líbala s nějakým cizím klukem v kabince hned vedle mě?" vříská na celé auto moje kamarádka a pokračuje zamyšleně, ,,a já se divila, kdo to tam tak funí."

Zakroutím očima a s dlouhým povzdychnutím jí sdělím. ,,Byl to omyl Lucy. Myslel si, že jsem jeho přítelkyně, která vypadala jako modelka." Na chvíli se odmlčím. Abych odlehčila situaci, zadumaně řeknu: ,,Byla neskutečně hezká, i když zuřila. Nechápu, jak to dělá. Já, když se naštvu, jsem rudá jak rajče a funím jako potrhlí buvol." A loknu si další ledové kávy na zklidnění rozbouřených hormonů po tom fantastickém útoku jeho rtů.

,,Víš, jak by bylo hustý, kdyby ses se svým tajným líbačem znovu setkala? No ty vole!" praští do volantu a začne se zeširoka usmívat.

Zavrtím hlavou. ,,Nebylo, protože má přítelkyni, které teď určitě vysvětluje tu naši chvilku. Nebo mu už odpustila a rozdávají si to někde v křoví," poznamenám s humorem.

,,Proč v křoví?" zařehtá se.

Pohlédnu na ni zvídavě. ,,Copak vy v Los Angeles tomu tak neříkáte?"

,,Ne!" vyjekne a společně propadneme hlasitému smíchu.

Jakmile se obě uklidníme, tak tentokrát vážně pronesu. ,,Ale líbat fakt uměl, to mu musím nechat. Ta holka má štěstí."

Lucy jen udělá provokativní. ,,Hmm..." zatímco na mě zvedá obě obočí naráz.

Nežli si stačím uvědomit, že jsme celou cestu prokecali o panu neznámém, tak přijedeme před náš dům, kde ale nejsme sami. Stojí tam spousta lidí s mikrofony, kamerami i foťáky. Hlasitě hlásají, aby jeden druhého přeřvali. ,,No tak, jen jeden rozhovor!"

Já i moje kamarádka na to zíráme s otevřenou pusou. ,,Co to kur..?"

Nežli to však stačí doříct, tak z brány vyběhne můj taťka. Okamžitě ho ozáří blesky fotoaparátů a spustí se na něj lavina otázek. On ale mlčí. Kráčí si to přímo ke mně, aniž by se na kohokoliv z nich podíval. V rychlosti otevře dveře auta. Něžně mě popadne za ruku, vystoupím z něj a prorveme se davem až k bráně. Ani nedokážu pobrat, jak jsme dokázali se dostat dovnitř domu a už vůbec nechápu, co tu ti lidé dělají.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se mě ihned starostlivě Evangeline. Zmůžu se jen na kývnutí. Zírám totiž nechápavě na tátu, jež se nervózně škrábe na zátylku.

,,Zlato, musíme ti říct ještě něco." Tím zaujme mou pozornost tátova manželka.

Zhluboka se nadechne, aby mi vše vysvětlila. Než to ale stačí udělat z dlouhých dubových schodů sejde kluk. Vykulím své velké zelené oči. Otevřu překvapeně ústa a neslyšně vzdychnu. Je tu ten kluk ze dneška! Ten kterého jsem líbala! Co teď budu dělat?!

Jeho můj zjev zřejmě také zaskočí, protože se na místě zarazí. Nakonec ale své ohromení na rozdíl ode mě potlačí a dojde klidným tempem ke mně.

,,Chápu tvé překvapení zlato. Taky bych byl nadšený, kdyby můj nevlastní bratr byl ten slavný zpěvák, Jack Harris. Ale zavři pusu zlato," pobídne mě klidným hlasem táta.

,,Co?" udiveně na něj zírám.

Jack nasadí arogantní výraz. ,,Tohle je ona?" ukáže na celou mou maličkost a pokračuje, ,,čekal jsem víc."

Tyhle slova mě ihned vrátí do reality. ,,Cože?!" vyjeknu naštvaně.

,,Jsi hluchá?" nadzvedne provokativně jedno obočí, udělá ze žvýkačky bublinu a jakmile praskne, zopakuje mi pomalu, jak kdybych byla úplně blbá. ,,Čekal jsem víc." A založí ruce na prsou.

Chci se začít s tím něčím slavným hádat, ale Evangeline je rychlejší. ,,Okamžitě se jí omluv!" zařve rázně. On ale zavrtí hlavou. ,,No tak!" vyjede po něm znovu. 

S ním to ale ani nehne. Jen nadále přežvykuje tu otravnou žvýkačku. ,,No tak já jdu, máme se Stellou sraz v kavárně, tak čus," popadne koženou bundu z věšáku a vydá se k odchodu. Rodiče ho chtějí zarazit, ale on se nenechá. Už se chystá k odchodu.

Šibalsky se usměji a houknu. ,,Ta Stella je tvoje přítelkyně?" On se ihned zarazí a pohlédne mým směrem. V jeho očích vidím náznak zvědavosti. Netuší, kam tím mířím. ,,Tak ji ode mě pozdravuj," usměji se uličnicky a jemu to okamžitě dojde. Provokuji ho. Jen naštvaně zavrtí hlavou, zakroutí očima a práskne dveřmi. Debil, pomyslím si.