Dad, is that you? (ff Tony Stark)

kapitola 6.

Pohled Caroline Smith

Zamračila jsem se. Idiot. Co si o sobě myslí. Chápu, playboy, miliardář, fanatik, egoista a všechny tyto slova ale stále aspoň se chovat normálně a nevyzvídat. Prostě co mu je do mých věcí.

Šla jsem do pokoje a zasunula flashku do mého notebooku. "Amy, udělej mi z těch dat digitální projekci. Chci to hezky vidět" řekla jsem a zatáhla se mi okna a spustila se mi digitální projekce všech podrobností k té změně barvy očí a vlasů. "Před sedmi lety jste měla automobilovou nehodu s vašimi prarodiči a vás operovali a dali vám omylem nějakou modifikovanou krev s tou látkou co máte v sobě." Řekla Amy a já sem se koukla na kopii novin, kde se o tom psalo. V tom roku to bylo velké haló, že nejmenovaná osoba dala na dar svou krev, která měla v sobě nějakou látku. Nevím co to je za látku, musím si odebrat krev i s tou látkou ale nevim jak, protože se ta látka sama brání. Nechce jít z mého těla. Nějak to musím vykoumat.

Zničeho nic sem zaslyšela nějaký zvuk. Někdo se blížil k mému pokoji. Já jako velká střela jsem si rychle vzala ze stolu mobil, zatleskala aby se vypla projekce a sedla si zpět na postel. Dveře se otevřely a v nich stála.............mamka. Co ona tu dělá? "Ahoj zlato, můžu dál?"."no,..... dobře." Řekla jsem jí a ona vešla. Zavřela dveře a šla se posadit ke mně na postel. "Hele Car, mrzí mě to,........ vidím, že stále jsi taková špatná z toho. Všechno bude v pohodě...."."ne, nic není v pohodě. Ty nevíš co se teď děje i když si myslíš že víš. Ono to je těžký přijmout ze je můj otec pravděpodobně Tony Stark a, že se asi budu stěhovat. Můj dlouholetý vzor je můj otec a já nevím. Je to divný. Ty teď nedělej že víš všechno a víš jaké to je. Kdyby si tak věděla. Místo toho si chodíš do té posrané práce a nezajímáš se o mě." Řekla jsem jí naštvaně, protože prostě je toho na mě moc. Ona neví, že mám v sobě tu látku, ona neví, že jsem se s Tonym Starkem lehce dostala do sporu, neví, že vytvářím různé zařízení. Neví o mě nic. "Já to chápu, teď nemáš nervy ale já tě chápu.". "Ne,.....ty mě nechápeš, neříkej že to chápeš" vybuchla jsem a zařvala jsem."nech mě být. Vypadni z mého pokoje." A ona se zamračila a stalo se to co jsem mohla očekávat. Dala mi facku. Ne jen tak ledajakou. Velkou.

Začali mi slzet oči a chytla jsem si tvář. Cítila jsem hroznou bolest na tváři a potom takové elektrizování. Netuším proč, asi ta látka nebo co to je. "Vypadni. Slyšíš? Vypadni." Zařvala jsem a ona šla. Já jsem s brekem vrazila hlavu do polštářů a přitom jsem si všimla svého odrazu v zrcadle když jsem dopadala. Znova jsem vstala a šla ke zrcadlu. Moje tvář byla namodralá a vypadala docela strašidelně. Nevím, v té chvíli jsem se lekla. "Amy, co to mám s kůží. Proč není normálně načervenalá" řekla jsem Amy a stále si prohlížela tvář. "Slečno, to dělá ta látka ve vás." Řekla a já jsem se zamračila a šla si lehnout do postele a šla spát. Neměla jsem na nic náladu, i když mě to táhlo zkoumat tu látku a vše ale nemám na to náladu.

*Ráno*
Vzbudila jsem se a vzala do ruky telefon. Na něm byl čas 7:06. Achjo,....... škola. Nechce se mi tam.

Vstala jsem z postele a šla si přichystat věci na vyučování. Většinu věcí mám ve skříňce takže toho není moc. Jdu do koupelny, kde jsem si udělala urychleně hygienu a všechno potřebné. Letím hned potom ke skříni, kde jsem si vzala kraťasy, tílko a mikinu přes hlavu.

Běžela jsem do kuchyně, kde seděla Mamka s Tonym Starkem, popíjeli kávu a přitom o něčem hovořili. Když jsem vešla, stichli a otočili se na mě. "Máte nějaký existenční problém anebo vám vadí, že si jdu pro svačinu a snídani?" Řekla jsem z nechutí a propalovala mamku svým pohledem. Naštvala mě. "No, žádný problém nemám ale tak aspoň dobré ráno. Jinak docela špatně vyspalá" zničeho nic řekl Tony Stark. Proč se on do všeho plete. "To si nemůžu ani jít pro jídlo bez vašich keců a pohledů? Nevím co vám na mě vadí a ani mě to nezajímá upřímně. Prostě mě nechte." A s těmi slovy jsem z jablkem v ruce šla zpět do pokoje, vzala věci, Amy a šla jsem do školy.

"Amy, jinak, je vidět ještě stále to namodrání na té tváři?" Řekla jsem a otočila jsem se za sebe, jestli tam někdo není. "Slečno, nic není po včerejší ráně do tváře vidět" řekla a já si oddychla. S těmito myšlenkami jsem šla za Kim, protože bydlí kousek od školy, tím pádem to mám po cestě.

"Ahoj Car...........co je zase s tebou?" Pozdravila mě Kim. "Ahoj a nic mi není, co by mi bylo být?" Řekla jsem jí a snažila se aspoň o falešný úsměv. Vypadala, že mi to sežrala. Díky bohu. "Jinak, co po tobě chtěla ta ochranka v tom kině?" Řekla a já si zase a znova vzpomněla na Tonyho Starka. "Nic, jenom sem u sebe měla omylem zapalovač" zalhala jsem jí a snažila jsem se zase aby to vypadalo důvěryhodně. Nechci jí říkat o tom, že si mě tam pozval Tony Stark a chtěl vidět mé brýle a potom jsem mi tam neúmyslně spálila prsty. Né, díky. To si zatím nechám pro sebe. "No, jen aby. Máš ten úkol z matematiky? Jsou to nějaký rovnice nebo co. Máš to?" Řekla a já se sekla. No jo, ten úkol. Já ho nemám. Zase. "Heh,.....no........ nemám ho no" a podrbala jsem se na zátylku. "Už zase? To je po 4. za tento měsíc. Ta učitelka tě zabije." Řekla a koukla na mě. "Já vím. Máme teď tak trochu doma těžkou a docela napjatou situaci." Řekla jsem a ona na mě koukla a obejmula mě. Co bych bez ní dělala.

*Ve škole*
"Tak, na dnešek jste měli úkol. Prosím, dejte mi je na stůl" řekla učitelka a já jsem se jenom koukla na třídu jak se více než polovina spolužáků zvedá a jde ten úkol odnést. "Slečno Smith. Už zase? Já vám toto stále nebudu tolerovat. Jste výborný žák. Nikdy si na vás nestěžuji ale na ty úkoly jste......." Nestihla dopovědět a zničeho nic se ozvalo z našeho rozhlasu. "Slečna Smith si vezme své věci a dostaví se do ředitelny." Já sebou trhnu. Co jsem zase udelala doprdele.

Zbalila jsem si věci a šla jsem do té ředitelny. Zaklepala jsem na dveře a vešla. Uviděla jsem tam ředitele a...........

Takže další kapitola. No, dejte jako vždy hvězdičku. Prosím. No a kdo si myslíte že tam je v té ředitelně s ředitelem?  Jinak doufám že se kniha líbí. Moc vám chci poděkovat za skoro 100 přečtení. Moc děkuji.

Papá :D