Dad, is that you? (ff Tony Stark)

kapitola 26.

*Pohled Tonyho Starka*
Bojím se. Mám o ní strach. Tak rychle mi ukradla srdce. Moje dcerka. Zní to fakt divně ale je to tak.

Šel jsem do naší společenské místnosti, kde jsem si všiml Wandu, Pietra a Clinta, jak sedí na gauči a o něčem asi důležitém diskutují. Bylo mi to jedno. Chtěl jsem jenom jednu věc co mi poslední dobou zachraňovala moji náladu. Whiskey. Ano, ten krásný medově zbarvený alkohol. Miluji ho. Když se ho napiju, jako kdybych se dostal do jiného života. Života plný radosti, hlavně bez starostí. Ty Nejlepší chvíle i nejhorší mého života. Ale potom když zjistíte co se stalo za tu dobu co jste mimo, tak se chcete napít zase a zase na to jenom zapomenout.

Šel jsem k baru a vedle něj byla položena flaška s whiskey. Jeden z mála alkoholů, co tady můžou být při mé přítomnosti. Vzal jsem si skleničku a nalil do ní tu nazlátlou tekutinu. Vzal jsem jí do ruky a přiložil ke rtům, které popraskané a potřebovali dávku péče. Teď ale ne. Teď, když jsem celý den myslel, že jediná moje dcera, kterou znám pár dní, je mrtvá, si to ty rty nezaslouží. Zasloužím si teď já dávku whiskey.

Včera jsem prý byl na mol. Choval jsem se jako blbec. Skoro jsem se zabil. Teď jsem rád že je naživu, ale bojím se, že se nevyléčí, anebo nevím, nesmím myslet na to nejhorší.

Nalil jsem si tu zlatavou tekutinu do pusy a hned jí spolknul. Cítil jsem tu její skvělou chuť. Whiskey je zrádná. Pokud jí pijete rychle, opíjete se ale pokud jí pijete po malých douškách, nic vám není.

Když jsem se kouknul zpět na ty 3, všichni byli otočeni na mě a sledovali co dělám. Já jsem si znova nalil a šťeknul jsem po nich. "Co vám je, vadí vám, že jsem si skleničku dal?" A vypil další skenku. Znova jsem si nalil, protože nemam dost. Nemůžu pomyslet na to, že do ní vrazuli nějakou látku v 10 letech a teď když se asi zazrakem vypařila nemůže pořádně chodit a vidět. Je tak mladá. "Hele Tony, nemůžeš se jen tak opít, je to s ní tak zlé? Nebo......" Začal na mě mluvit Clint ale já ho ignoroval. "Nemůže chodit normálně a nevidí, je tohle zlé?" Prsknul jsem na něj a šel jsem i s flaškou a skleničkou do dílny.

Po cestě jsem bouchnul z dveřmi. Misto toho, abych šel do své dílny, jsem šel do jejího pokoje, protože můj pokoj, který jsem vlastnil s Pepper zhořel.

Když jsem vešel, viděl jsem přes židli hozenou na 100% Peterovu mikinu, protože takovou malou z Avengers vlastní jenom on. Dveře od koupelny byli pootevřené a když jsem tsm vešel, byla tam cítit čokoláda a peppermint. Má dost oblíbená kombinace.

Vyšel jsem z koupelny a na noční stoleček jsem položil whiskey a sklenku. Sedl jsem si na postel a dal hlavu do rukou. "Je to moje chyba" zařval jsem pres celý pokoj, což nebyl moc dobrý nápad. Slyšel jsem, jak se dveře otevřeli a když jsem se kouknul, kdo to je, viděl jsem u dveří Natashu a Pietra. "Co se stalo Tony?", Zeptala se mě Natasha. "No, Car.......", "Cose s ní stalo?" Dál se ptala Natasha ale já neměl energii jí to říct. Vzal jsem si zase sklenku a napil se. "Víš, Caroline nemůže pořádně chodit a nevidí" řekl asi pravděpodobně Pietro. Kdo jiný mužský hlas, který by tady byl tak rychle, to věděl. Jediné Pietro. "Tony,.......to mi je líto. Nikdy bych nečekala, že tak super holčina,......" A v té chvíli se jí zlomil hlas. "Jdu za Brucem." Řekla zničeho nic Natasha a zase opustila tento pokoj. Pietro tam stále stál. "Tak teď kdyby vás viděla vaše dcera, média anebo slečna Pottsová, tak asi nebyly nadšení." A s těmi slovy odešel take z místnosti.

Deprimovalo mě to ticho. Musím něco dělat. Už tu jsem asi 2 hodiny a stále nic nevím. Musím jít za Brucem. V té chvíli ale do místnosti vešla Natasha. "Zjistila jsem něco. Můžeš za ní jít, je v nemocničním pokoji, jinak běž klidně za Brucem. On ti vše vysvětlí" a já se hned postavil z postele a šel k ní a kývnul. Hned jsem běžel k nemocničnímu křídlu, kde by měl být Bruce a i Car.

"Bruci, jak je na tom" zakřičel jsem na něj, když jsem ho uviděl. "Trochu to ztlum Tony, leží tady." A já na ní pohlédl. Měla úplně modré vlasy a vypadala jako smrtka. Byla tak bílá. Nepřirozeně bílá. Došel jsem k ní a prohlédl si jí. "Co s ní je Bruci, co s ní je" a chytl ho za ramena. "Tony, pusť mě......."

*Pohled Caroline Smith/Stark*
Slyšela jsem nějaké hlasy. Cítila jsem šimrání na prstech a na nohou. "Tony, pusť mě, vše ti řeknu. Teď je v umělém spánku, když jsem jí bral krev, skolabovala přitom a nereagovala. Když jsem jí tu krev vzal. Viděl jsem šílené hodnoty. Nikdy jsem za svůj dlouhý život nic podobného neviděl. Divím se, že ještě stále žije. Tak jsem jí dal silné tablety na spaní, aby se prospala a přitom jak spala je stalo tohle" sakra, to se fakt stalo? Ja si pamatuji, že jsem jenom spala. Sakra tak to je zlý. Co to se mnou je? "Tohle je zlý. Co s tebou jenom je Caroline" uslyšela jsem hlas, který bych poznala všude. Tony Stark. Můj otec. Člověka, kterého obdivuji.

Chtěla jsem otevřít oči a rozeběhnout se mu do náručí ale ne a ne se mi to povést. Co to do mě narvali? Snažila jsem se vydat nějaký hlas ale ne a ne se podařit. "T-tat-ti............."

Takže, nová kapitola. Snad se vám líbila. Mám na vás otázku. Chcete více kapitol z jiného pohledu? Pokud ano, napište do komentářů. ;D

Budu ráda za follow, komentář a hvězdičku
Můžete mě sledovat na mém Instagramu "aliexpresalex". ;d

Jinak v konverzaci na mém profilu jsem dávala otázku ohledně tohoto příběhu tak se můžete vyjádřit :D

Tak zase u další kapitoly :d