Dad, is that you? (ff Tony Stark)

kapitola 20.

Dělala jsem celou noc. Když jsem ty hodinky dodělala, začalo svítat. Jak skvělé načasování, ani se asi nevyspím. Zase. Udělala jsem na nich pár vychytávek, které doufám, tak brzo nepoužiju.

"Amy? Kde je tady tady jídelna nebo něco, kde si můžu udělat kávu a dát si něco čerstvého pod zub? Jinak Jsem ráda, že jsi zpět" Poptala jsem se své umělé inteligence, snad ví kde bych si něco mohla dát. Fakt umírám hlady. "Stále rovně když vyjdete z laboratoře a výtahem na 2. Patro, jinak jsem také ráda, že vám mohu posloužit a být při vás oporou slečno Starková" odpověděla a já se zamračila. Dělá si srandu ten Stark? Já, že si tam nechám svoje bývalé příjmení ale ne, on ho přepíše a ještě to více zdůrazní. On je asi fakt rád, že jsem jeho dcera, nebo fakt nevím. "Díky" a s těmi slovy jsem se vydala cestou co mi poradila Amy.

Vešla jsem do prostorné jídelny. Fakt, tolik jídelen a míst kde jíst. To je fakt super. Teď zjistit, kde jíst co.

U barového pultu stál náš slavný Steve Rogers a něco jedl. Vypadalo to jako nějaký salát. "Dobré ráno" slušně jsem pozdravila, což se v mém případě nastává tak často. On se otočil na mě a kývnul. "Co ty tady tak brzo po ránu. Myslel jsem, že budeš jako tvůj otec. Spát do nekonečna" a s těmi slovy si dal do pusy salát. "No, aspoň že se v něčem lišíme. Nevíš jestli tady nenajdu kolečkové nebo normálně brusle?" Optala jsem se ho, protože mám docela náladu si zabruslit. Miluji bruslení, je to nejlepší sport a vlastně jeden z mála co dokážu a baví mě. "No, Mezi výbavou normálně v tělocvičně, když si chceš zajezdit, jsou tam i Pietrovy brusle, tak jeho fakt nepoužívej" odpověděl a já vyvalila oči. Pietro žije? "Aha, dobře" a šla jsem do tělocvičny kde by se měli údajně nacházet brusle. Nezapomněla jsem si vzít sebou kávu a nějakou sušenku nebo co to bylo.

Když jsem došla, samozřejmě za pomocí Amy, vyděla jsem nádhernou halu. Větší než mojí bývalé škole. Hned v rohu jsem videla dveře kde bylo napsáno náčiní. Hned jsem k ním šla a vešla do místnosti. Uviděla jsem tu různé věci. Oblek Iron Mana, Kapitánův štít, Falconovy křídla, různé šípy a v poslední řadě Pietrovy boty. Bylo toho tam hodně.

Začala jsem to procházet až dozadu, kde byli cvičební pomůcky a nějaké random věci. Našla jsem tam i brusle. Skoro u všech bylo napsáno nesahat nebo Pietro, dotkneš se jich a jsi mrtvý. Vedle toho ale byla cedulka s mým jménem. Co to tu dělá, vždyť to je nějak brzo ne? Když jsem se koukla co tam bylo, byl tam lístek a nějaké brusle. Začala jsem si ho číst. "Zjistil jsem, že miluješ bruslení a tak jsem ti vytvořil brusle pro tebe. Snad budou dobře sloužit, jinak Amy ti poradí kdyby tak. T.S."

Já ho zastřelím ale fajn. Nemusím si půjčovat Pietrovy brusle, protože by mi stejně nebyli. Podívala jsem se na ty brusle. Byli černo modré. Přesně barvy co miluji. Vypadali ale docela velké a nikde jsem neviděla utahování. To je snad vtip.

Dojedla jsem sušenku, vzala jsem do ruky ty brusle a šla před budovu. Otestuji je tam. Je nádherné počasí a chci si ho užít ve velkém stylu. Káva mi zůstala v nářaďovně. Chudák.

Vyšla jsem před budovu a začala si nasazovat ty brusle. Ony se mi automaticky zatáhly a udělali se z nich boty. Dobrá vychytávka. Nojo, to by nebyl otec, kdyby tam do nich nedal reaktor a mě zmodrali lehce vlasy. Chytrej fakt. Rychle jsem šla na silnici a zmáčkla jsem tlačítko na nich. Z těch „bot„ se mi udělali brusle. Týjo, chytrý. Docela moderní ale super.

Pokud znám Kapitána dost dobře, teď si šel zaběhat kolem kampusu. Jedu se kouknout.

Začala jsem se odrážet na těch speciálních bruslích a zase jsem pocítila ten skvělý pocit volnosti. Chyběl mi. Je to jako kdyby jste měli křídla a létali ale na zemi. Přidala jsem na rychlosti. Nevšímala jsem si okolí a z kapsy své košile co jsem měla na sobě jsem vytáhla své bezdrátová sluchátka a dala je do uší. Na hodinkách jsem si navolila písničku a začala poslouchat. (Písničku máte v médiích p.a.)

Zrychlila jsem. Už jsem jela asi 3. Okruh okolo kampusu a užívala jsem si to. Konečně jsem si všimla Rogerse, jak běží a usmívá se se svými perličkami. Vypadal jako typický model v nějakém časopisu. "Nalevo" zakřičela jsem na něj a on se v běhu otočil a uhnul mi. Já se na něj usmála a jela dál.

Jezdila jsem takhle dlouho. Vystřídala jsem milión skvělých písniček. Projížděla jsem asi už po 10. kolem Rogerse a tak jsem se u nej zastavila a sledovala ho jak běží. On se zastavil a kouknul se na mě. "Nezačali jsme docela dobře a tak no, jsem Steve, jinak moc dobře jezdíš" řekl mi a já si sundala roušku co jsem si asi po 2. kole nasadila, aby mi nefoukalo do mého dokonalého obličeje. "Asi jo, jsem Caroline a ty máš docela výdrž na to kolik ti je, jinak mám otázku Pietro žije?" A po poznámce o jeho věku se zamračil. "No samosebou žije Caroline, jezdí sem jednou začas na návštevu" a s těmi slovy se mi vytvořil úsměv na rtech. Jeho postava je asi má 2. nejoblíbenější ze všech Avengers. Chtěla bych ho poznat pokud teda žije. "A kdy přijede nejdříve? Nevíš?" Zeptala jsem se a vyjela. On se mnou začal ve stejném tempu běhat. "Netuším, on si přijede kdykoliv to je možný, takže tak. Nevím" a s těmi slovy přidal na tempu. "No, já asi půjdu do Avengers Toweru dneska a zůstanu tam. Chtěla bych si obléknout své věci. Mám je tam no" a on kývnul. "Dobře, vyřídím kdyby tak Starkovy, kdy pojedeš nebo chceš odvézt?"."no, asi pojedu na bruslích nebo, nevím, pokud mě vezmeš, budu ráda" a on jenom kývnul hlavou. "Pojď, vezmu tě ale jdu se převléknout. Pojď také" a s těmi slovy se rozeběhl do budovy. Já jsem jela za ním. Před budovou jsem skočila a zmáčkla tlačítko na změnu obuvi a měla jsem zase boty.

Rychle jsem si šla vzít tu kávu ze "skladu" a šla jsem ji rychle odnést odkud jsem si ji vzala a běžela jsem ke garážím. Tam na mě čekal už Steve. "Konečně, pojď sem, pojedem motorkou. Nezapomeň se mě pevně držet" a sedl si na nádhernou motorku. On mě chce vést tímhle a ještě k tomu ho mám objímat? Fajn ale je to docela na nervy. "Fajn" a s těmi slovy jsem si sedla za něj a obejmula ho. Přes jeho tričko byli cítím jeho svaly. Bylo to divný. "Tak jedem" a s těmi slovy jsme vyjeli ze základny a jeli do Tower.

Tak, z menším spožděním je tu nová kapitola. Moc vám děkuji za 1k přečtení. Nečekala jsem je tak rychle. Moc děkuji.
Můžete napsat nějaký hezký komentář a dejte hvězdičku.

Tak zase u další kapitoly :d