Dad, is that you? (ff Tony Stark)

kapitola 7.

Zaklepala jsem na dveře a vešla. Uviděla jsem tam ředitele a Tonyho Starka? Co ten tu dělá. "Dobrý den slečno Smith. Tady Tony Stark si vás přišel vyzvednout. Jedete domů." Řekl a já se otočila na Tonyho Starka, který se na mě otočil a usmál se. V jeho očích jsem viděla nadšení, strach a nervozitu. No, nečekala jsem, že v očích Tonyho Starka bude někdy vidět nervozita. "No nic, tak nashledanou pane řediteli" řekla jsem a vešla ze ředitelny. Tony Stark šel za mnou.

"Proč jste mě vyzvedli ze školy? To už se ví výsledky nebo..."."buď ticho. Až u vás doma." Přerušil mě a šli jsme k jeho autu. Nasedli jsme to jeho Audi a jeli jsme k nám. Co více si přát. Nevim jak to dopadlo a ani mi to nechce říct.

*Doma u Smithů*
Vyšli jsme z auta a Stark si ho zamkl a šli jsme dovnitř. Šli jsme do kuchyně, kde mamka seděla u stolu a koukala na papír, kulila oči a usmívala se. "Tak už mi odpovíte konečně? Já bych to ráda....." Nestihla jsem to dopovědět a strčili mi do ruky ten papír, co před chvílí držela má matka. Testy jsou pozitivní. Je to můj otec.

To není možné. Ne ne ne ne ne. Prostě nemůže.  Koukala jsem na ten papír asi deset minut a stále jsem tomu nemohla uvěřit. Nevím jestli se radovat anebo být naštvaná. Šla jsem si sednout na židli a tam jsem si dala hlavu do dlaní a přemýšlela nad tím. Takže co teď bude se mnou. Budu žít se Starkem a vezmu si jeho příjmení? Nebo budu s ním žít a budu mít svoje příjmení? Anebo budu žít sama? Nevim a znervózňuje mě to. "Slečno, vaše oči začínají modrat, nastavuji režim maskování." Zničeho nic jsem uslyšela Amy. "Dobře" řekla jsem a zvedla hlavu a koukla jsem na mamku která na mě koukala a šla směrem ke mně. Já jsem se postavila a běžela jsem do pokoje. Při běhu jsem si všimla nepopsatelného pohledu Starka.

Když jsem se dostala do pokoje, zavřela jsem dveře, sundala brýle a skočila do mé postele a instantně jsem se rozbrečela. Mám blbý pocit, že to nedopadne dobře. Zničeho nic mi zazvoní telefon. Dojdu k němu a vidím tam jméno Kim. Nojo, já jí neřekla proč jsem šla do ředitelny. Vzala jsem telefon a zvedla to. "Ahoj Car, kde seš. Co se stalo? Seš v pohodě?" Začala na mě chrlit otázky a já jsem jí to skoro od toho množství otázek típla. "Jsem doma, stalo se to, že to je na dlouho. Museli bychom se potkat, protože je to na dlouho. No a v rámci možností jsem asi v pohodě." Řekla jsem jí a sedla jsem si na postel. Bolelo mě celé tělo od všeho. "Fajn, takže dneska ve 2? Končíme v 1 takže to budu stíhat v té naší kavárně?" Řekla já jsem jenom "ok" a vypla telefon. Lehla jsem si na postel a ležela jsem tam až jsem z toho usnula.

Vzbudil neznámý pohyb po mém pokoji. Slyšela jsem, že tam někdo chodí a neuvědomuje si, že to dělá hluk. Otevřela jsem oči a uviděla jsem Tonyho Starka, jak si sedá na mojí židli a něco si ťuká na tom zvláštním telefonu. Když si všiml, že jsem vzhůru, tak se na mě usmál a vypadalo to, že je to nucený úsměv. "Nečekal jsem to, ani, že budu mít dceru z modro hnědými oči. Nečekal jsem to. Stěhuješ se zítra za mnou na Malibu. Chci abys chodila do Queensu do školy, což znamená, že budeš bydlet v Avengers Tower. Do školy budeš chodit od příštího týdne. Půjdeš se mnou na základnu Avengers, aby se zjistilo co máš v krvi. Také chci aby jsi převzala mé příjmení a neboj..." Řekl když viděl jak  jsem se nadechovala abych něco řekla".....Pepper to už ví." Řekl a usmál se. Tentokrát už docela upřímně. "Ok, dobře..........." Řekla jsem a on za mnou přišel a sedl si vedle mě.

Obejmuj mě. Nečekala jsem to. On, můj vzor a teď i otec mě obejmul. Asi jsem se zbláznila. Snad ne. "Já si asi půjdu zaba....."."ne, všechno dostaneš nové ale pár drobností můžeš" řekl a já kývla. "Amy, kolik je hodin?" Zeptala jsem se své umělé inteligence. "Je 13:45" řekla a já sebou trhla. Dneska ve dvě mám být v kavárně za rohem.

Hnedka jsem se běžela učesat a kouknout se na svoje oči. Stále jsou modré. To je v prčicích. Kontaktní čočky nemám. No tak nějak to přežiju. Budu říkat že mám čočky. Udělala jsem si drdol a oblékla jsem si svoji Marvel mikinu místo té obyčejné černé co jsem měla dopoledne.

Běžela jsem zpět do pokoje, kde jsem vzala vak, do kterého jsem dala mobil, brýle s Amy, klíče a peněženku. "Kam se chystáš?" Řekl zničeho nic Stark,teda můj otec...."no, a kamoškou se máme vidět dneska na kávě v kavárně a tak trochu nestíhám, protože jí zajímá, proč si mě ta ochranka v kině táhla zpět a proč se chovám jak se chovám" řekla jsem a běžela jsem ke dveřím. Stark mě chytil za ruku a začal něco říkat. "Vezmu tě do té kavárny pokud chceš a kdyby tak, tak ti můžu pomoct ti to vysvětlit. Řekl a já se na něj otočila. "Fajn, tak pojďme teda." Řekla jsem a šla k jeho autu, kde jsem ho počkala. On ho odemkl a já do něj vešla. On si sedl na místo řidiče. "Takže kam jedem?"."budu dělat ze sebe navigaci" řekla jsem a vyjeli jsme.

*V kavárně*
Vešli jsme do kavárny s mírným spožděním. Rozhlédla jsem se po kavárně a v rohu, kde normálně sedáváme, seděla Kim. Když mě uviděla, usmála se ale když se koukla na Starka, tak vykulila oči a otevřela pusu. Když jsme k ní došli, tak hned spustila:"to si děláte prdel. Skutečný Tony Stark. Já jsem se zbláznila." Řekla a Stark...teda táta se usmál a řekl. "Jo, jsem to já z masa a kostí, pokud teda si to myslela takhle." Řekl a ona dál koukala. "Tak ty jsi mi o něm nic neřekla že ho znáš? Proč? A jak je možný, že tě zná a....."."hele, zrovna ti to jdem vysvětlit, tak se prosím uklidni."

*Po vysvětlení situace a všeho co se stalo*
"Tak to je boží. Moje kámoška je dcerou Iron Mana.." zakřičela a my hned s tátou, asi si na to nezvyknu, jsme se jí snažili ztišit. "Ne tak nahlas. Jsi jediná kromě mé mamky že to je tak. Zatím bych nechtěla být pronásledována novináři a všemi těmito lidmi." Řekla jsem a ona se začervanala. Asi jí to došlo. "Promiňte. Takže se budeš stěhovat? Vlastně ty tam do školy vlastně nejdeš, protože už bude po vysvědčení že? No, takže máš volné prázdniny. Nechceš přijet? Že bychom...."."nemůžu, za 1. Nemám kde být, za 2. Tady můj táta..."a to "táta" jsem zvýraznila"....asi souhlasit nebude." A koukla jsem na něj. "My už asi pojedem, viď Caroline" řekl a to "Caroline" zvýraznil. "Jo, asi jo" řekla jsem a šli jsme.

Sedli jsme si do auta a když jsem zavřela dveře, Stark....achjó, táta spustil. "ne, že bych tě nepustil ale na 100% budou už novináři vědět kdo jsi a všechno, za 2. Nechci aby se ti něco stalo. Jsi mi hrozně podobná a všiml jsem si toho až teď. Mám pocit, že uděláš to co já bych udělal. Takže prosím, tady jsou důvody" řekl a já jsem kývla. Koukla se do zpětného zrcátka a viděla jsem, že mi ty modré oči zmizeli. Hurá.

S těmito myšlenkami jsem si začala balit nejdůležitější věci, rozloučila se z mamkou a jela na dlouhou cestu na Malibu.......

Hejá, další kapitola. Tentokrát po 2 dnech a ne po týdnu. Nějak mě to začalo bavit. No, asi žádnou otázku nemám,.....jo, vlastně jo, jednu mám. Proč toto čtěte a jaký na to máte názor, popřípadě co byste změnili?

To je asi vše a zase u další kapitoly....