Dad, is that you? (ff Tony Stark)

kapitola 8.

Pohled Tonyho Starka
Jsem nervózní. Nevím co dělat a ani nevím jak se chovat. Pepper to vzala docela v klidu na to, jaká to je zodpovědnost. Jenom mi řekla:"konečně můžeš dokázat světu, že dokážeš být zodpovědný. Čekala jsem, že něco takového přijde, takže se snaž nebýt tak nezodpovědný. Představ si, že to je naše dítě. Naše společné. Jinak pokoj bude mít přichystaný a zavolám do Avengers tower, ať jí ho tam také přichystají". Normálně, já sem byl sprdnut za to, že nejsem zodpovědný. Snad to nepokazím. Dojeli jsme na letiště, odkud jsme měli jet do Miami.

"Tak nasedej Caroline, nemáme na to celý den. Za hodinu a půl tam jsme" řekl jsem jí, když jsem viděl, jak na to letadlo kouká jak na zjevení. Výborně, už vidím, jak bude takhle koukat na Avengers a všechny kámoše a lidi co znám. "J-j-jo, Starku, jo už jdu" řekla mi Starku. Nevím, ať mi říká Tony,nebo táta ale Starku nerad slyším od dívky z mé nejbližší rodiny, i když mi tak říkalo hodně lidí."říkej mi Tony, nebo prostě tati ale ne prosím Starku, je to divný, ani Pepper mi tak neříká"."fajn" řekla a vstoupila do letadla. Já jsem šel hned za ní a hned jak jsme vstoupili, dveře od letadla se zavřela a my jsme vzlétli. Caroline si sedla do jednoho ze sedadel a vytáhla si notebook. "Friday, pusť nějaké písničky" řekl jsem a po letadle se rozezněla písnička od AcDc. Jak milé, zrovna má oblíbená.

Pohled Caroline Smith/Stark
Seděla jsem na tom nejvíce pohodlném sedadle a měla na nohách notebook. Měla jsem tam rozkliklou složku s tou změnou barvy očí. Látka se mi začala projevovat, když mi vzali krev a nevím jak to potlačit. Vypadá to tak, že to bude trvat až to začnu ovládat.

"Nemáš hlad? Friday nekoho pošle, ať udělá jídlo nebo..." Začal na mě mluvit Tony. "Asi ne, jenom, něco asi k pití si půjdu vzít, nebo, kdyby to šlo tak Coca-Colu teda no" řekla jsem a cítila se docela trapně. Nikdy mk nikdo nic nenosil, vzdy jsem to brala sama. "Friday, pošli nekoho prosím" řekl a šel si sednout na sedadlo kousek od mého. Začal neco klikat na svém pravděpodobně telefonu a mně přinesli tu Coca-Colu. Jéj. "Děkuji"řekla jsem a napila se. Byla studená.

Koukla jsem se do notebooku a schovala složku o té změně očí a šla se nabourat do Starkovy sítě. Jak jednoduché. Mohla jsem ale čekat, že mu přijde oznámení ale mně to nějak nedošlo. Prostě začala přes celé letadlo říkat Friday, že se někdo naboural do jejich sítě. Jak nečekané ale mně to mohlo dojít ale ne no. Výborně, Caroline, výborně. Nejenže Stark začal chodit po letadle a vypadal u toho jako kdyby přemýšlel, jak je možný, že existuje něco jako pavouk, což v jeho mysli je dost pravděpodobné, no ale nekomentuji to ale také když zjistil, že to byla Amy/já, tak mě spucoval před celým personálem a já sem mu jenom odpověděla na to:"tak si máš lépe zabezpečit své věci, né hesly a bariérami, které prolomí každý Stark a možná i člověk co se nad tím zamyslí" což u personálu vyvolalo buď pobavené anebo překvapené pohledy a u Tonyho to vyvolalo zrudnutí a asi větší naštvání, teda asi spíše nasrání. "Doma si to vyřídíme" řekl a on se s těmi slovy začal hrabat v svém mobilu. Výborně. Ale připojení k internetu mám, jéj.

*Po příletu na Malibu*
Přiletěli jsme na Malibu a když jsme vystoupili, viděla jsem nádhernou krajinu. Vedle letadla byla bílá Audi bez střechy. "Pojď a běž si sednout, Happy ti vezme kufr a věci" řekl chladně Tony. Tak je stále nakrklej. Skvělé, to bude cesta.

Nasedla jsem do auta a zapla jsem si pás. Tony si sedl na místo řidiče a viděla jsem, jak má docela naštvaný a už smířený pohled. "Mohla ses zeptat, dal bych ti heslo a prostě bych tě tam připojil, ne se tam nabourat a udělat rozruch po celém letadle." Řekl a já jsem na něj koukla. "Mohla ale takhle to byla za 1. Větší sranda a za 2. Je vidět, že jsem docela chytrá, někdo tvrdí , že až geniální" řekla jsem a on si povzdechl. "Ale stále si se mohla normálně zeptat, to nemění nic" dopověděl a já si vzala telefon se sluchátky a dala si je do uší. Pustila jsem si tam jako vždy něco super, tentokrát to je písnička Human. (Máte ji zase v médiích. Je to Edit, nebo jak to nazvu, nevím, na Tonyho Starka p.a.) Zaposlouchala jsem se do znějících tónů a začala si ji broukat.

Přijeli jsme do pro mě známé vily z filmu. Je divné jí vidět takhle. Je neskutečné, že jí vidím před sebou. Mohutnou, čisté bílou vilu, z které na první pohled byl vidět luxus a pohodu. "Jsme tady, ještě zajedem do garáže, čekej" řekl Tony a já kývla. "Friday, otevři garáž" řekl a viděla jsem, jak se dveře automaticky otevřeli. Tony do garáže vjel a hned se ty dveře zavřeli. Vystoupila jsem z auta a viděla jsem dveře, samozřejmě zamknuté, které vedli asi do jeho pracovny kde si vyrábí obleky. "Běž nahoru, do obýváku, já ještě něco zkontroluji" řekl a já se vydala k těm krásným točitým schodům.

Když jsem vyšla ty šílený schody, už teď jsem je začala nesnášet, vyskytl se mi vyhled na prostorný obývací pokoj. Hned na kraji byl menší vodopádek nebo jak to nazvat, kolem kterého se táhly zase točivé schody. On ty schody snad miluje. Hned naproti mně byl obrovský gauč, který byl posetý různými polštáři a dekami. Vedle toho bylo křeslo,kde seděla nějaká žena. Připomínala mi Pepper Potts. A taky že to Pepper byla. Její blonďato zrzavé vlasy byli svázány do upraveného culíku a na sobě měla bílý kostýmek. Slušelo jí to. "Zdravím" pozdravila jsem jí a ona sebou trhla. Když mě uviděla, usmála se. "Ahoj, ty jsi Caroline, že? Posaď se. Kde je Tony?" Řekla a já se posadila. "Nevím kde.....". "Tady jsem, je o mě nějaký zájem" skočil mi do řeči Stark. Achjo. "Ahoj zlato" řekl Stark, šel k Pepper a dal jí pusu. A ne ledajakou. Pořádnýho francouzáka. Skvěle. To jsem zrovna potřebovala vidět.

"Em, mužu se zeptat? Kde budu spát, jenom jestli bych....."."jo, pojď, odvedu tě tam, pojď za mnou" řekla Pepper a šla směrem k těm příšerným schodům. Nesnáším schody. Nemůžou tu mít výtah? No, radši si tu stěžovat nebudu, jinak by mě zabil.

Dovedla mě k čistě bílím dveřím. "Tak tady, kdyby jsi něco potřebovala, řekni si Friday. Friday?"."ano slečno Pottsová?" Řekla umělá inteligence a já jsem se lekla. Nečekala jsem, že je tak nahlas. "Kdyby něco tady slečna Starková potřebovala, prosím, splň jí to pokud to půjde"."jistě slečno Pottsová." Odpověděla a stichla. "Tak já tě nechám samotnou" a těmi slovy odešla. Hm, to už jsem Starková? Jak rychle.

Vstoupila jsem do té místnosti za dveřmi a viděla jsem něco nádherného. Hned mě v místnosti uchvátilo veliké okno, kde byl parapet, na kterém se dalo sedět. Vedle toho byl stůl s lampičkou a židlí. Vedle toho poličky už s nějakými knihami. Otočila jsem kousek hlavu a tam jsem viděla dvojí dveří. Přišla jsem ke dveřím, co byli blíže k stolu, otevřela Jsem je a tam jsem dostala vyhled na nádhernou koupelnu. Nemusím snad popisovat.

Přešla jsem ke druhým dveřím a když jsem je otevřela, byli tam poličky s oblečením. Hodně drahým oblečením. Oni na mně moc nešetřili.

Šla jsem zpět do pokoje, kde jsem si lehla na tu obrovskou postel. Byla docela měkká ale dost pohodlná. Začala jsem přemýšlet, co se vlastně za poslední dny událo. Během víkendu jsem se vlastně přestěhovala pryč, našla už dlouho hledaného otce a přišla o starý domov. Teď jsem tady, ve velkém luxusu a přijdu si jako blbec, který sem nepatří. Díky tomu všemu jsem začala řešit svoji změnu vlasů, očí a já nevím čeho všeho.

S těmito myšlenkami jsem usnula.

Takže, další kapitola. Dejte hvězdičku, moc děkuji za všechny ohlasy. Kdo to přečetl až sem, tak do komentářů napište: Ironman.

Zase někdy u další kapitoly