Dad, is that you? (ff Tony Stark)

kapitola 15.

Cesta byla dlouhá. Skoro jsem zaspala ale když jsem začala zaspávat, Tony začal vyprávět svoje příběhy. "........No a jak jsem byl v tý jeskyni, uvědomil jsem si, že dělám zlé věci. Teď jsem tady po pár letech a žiju tady jako superhrdina" skončil k mnoha příběhů. "Aha, no tak já jsem nic moc nedělala. Žila jsem svůj život a potom, po delší době jsem začala sledovat Marvel a vás Avengers. Zamilovala jsem si vás, no a teď jsem tady, se svým nejoblíbenějším hrdinou, u kterého se zjistilo, že je můj otec" dopověděla a viděla jsem, jak v dálce je velká budova. Friday mi jí přiblížila, asi věděla co chci, a viděla jsem tam velké "A". No tomuto se fakt říká tajná základna?

Začali jsme přistávat na jednu z plošinek. Když jsme vystoupili, já jsem zaklepala na reaktor, který si zase vzal ten skvělý oblek. "No, kdy ti vrátím ten oblek? Mám ti ho dát teď?" Poptala jsem se a čekala na jeho reakci. On šel směrem dovnitř a tak jsem šla za ním. Nebudu tu mrznout přece. "No, co nejdříve, pojď, půjdem ke mě do pracovny a tam ti ho sundám.

Po cestě jsme potkali fakt zajímavé lidi. Potkala jsem tu Steva Rogerse, který když mě viděl, tak se zamračil, dále jsem tu potkala Buckyho Barnese. Toho bych ani nepoznala. Neměl na sobě žádný obleky prostě jenom tričko a tepláky. Bylo to divný. Potom tu bylo spoustu lidí co jsem neznala, ani jsem je nikde neviděla a potom jeden z nejlepších doktorů na světě. Doktor Banner. Když jsem ho uviděla, hned se mi zlepšila nálada. "Čau Bannre" řekl Tony a doktor se usmál. "Zdar Tony, koho to máš se sebou, jinak víš o té zítřejší misi. Prej se má zúčastnit i Clint" a já koukala. Zastavili jsme a doktor si mě prohlédl. "No, je to má dcera. Jinak nemá být Legolas v penzi?" A já jsem se nad tou přezdívkou zasmála. "Aha, no prej bychom zase všechno pokazili, takže tak no. No nic, jdu do laborky. Mám tam něco na práci" a s těmi slovy šel pryč.

Vešli jsme do prostorné laboratoře, kde byli různé informace ohledně obleků. Vypadalo to skvěle. "Tak jo, pojď, lehni si a já ti to sundám. Buď hlavně v klidu" a s těmi slovy jsem si lehla na lehátko co bylo úplně vzadu v místnosti. Bylo fakt pohodlný. Předtím jsem si ale musela sundat trička.

Zavřela jsem oči a čekala až mi to bude sundávat. Ležela jsem tam a čekala. Po chvíli jsem pocítila tlak na hrudi a takové nepříjemné píchání. Ze začátku to bylo v pořádku ale později to začalo být čím dál horší. Nevydržela jsem to a zařvala bolestí. "Notak klid, už to skoro bude" ale já dál řvala bolestí. Moje reflexy se ukázali a chytla jsem Starkovu ruku před tim, než by mi utrhl cele tělo. "Už dost. Sundám si to sama když seš tak neschopnej" a s těmi slovy jsem ho odstrčila, šla k zrcadlu, co se tu zničeho nic objevilo a začala si to pomalu sundávat."nebuď drzá, buď rád, že jsem ti ho vůbec půjčil." Když to dořekl, sundala jsem si to a opatrně jsem reaktor položila na volný stůl. "No a že to prej nejde. Kde si můžu jít vyložit tu svoji krásnou prdel?" A on se na mě kouknul, seš v pohodě? "Friday? Prosím tě, zaveď jí do mého křídla." A já zvedla obočí. Dělá si srandu ten chlap? "Jistě, pojďte slečno Starková" a začala mě navigovat do jeho křídla.

Když jsem tam došla, viděla jsem nádherný obývací pokoj s barem, kde byl vystaven alkohol. Jak jinak. Když jsem šla dál, všimla jsem si menší kuchyňky, která byla docela prázdná. Přišlo mi to tak. Pokračovala jsem a došla ke koupelně a ložnici. Týjo, krása. Co jinýho čekat od milionáře. Nešetří a snaží se ukázat, že je bohatý. Tak vypadala ložnice.

Šla jsem směrem ke skříni, kde jsem viděla pár kusů triček, kalhot a spodního prádla. Vše bylo pánské, co chci víc. S nechutí jsem si vzala jedny pánské boxerky a velké tričko, které nádherně vonělo, a šla jsem do koupelny. Rychle jsem se umyla. Viděla jsem, jak moje vlasy jsou už hnědé. Měla jsem radost. Konečně se o to nemusím starat, na chvíli.

Vylezla jsem z té koupelny a udělala šipku do té skvělé postele. Vzala jsem peřinu, která byla nádherně nadýchaná a přikryla jsem se s ní. Hned jak jsem lehla, tak jsem zaspala.

*Ráno*

Vzbudila jsem se v pokoji sama. V noci jsem slyšela, jak mě někdo obejmul v posteli a jak si to ke mně nakračuje. Teď tu ale nikdo není. Všimla jsem si, že na nočním stolku byl lísteček s nějakým vzkazem. Bylo tam napsáno: "Spiderman/Peter Parker tě bude čekat dole v obývacím pokoji, už jsme jinak jeli na misi. T.S." a já koukala. Dělá si ze mě srandu?

Šla jsem ke svým legínům a nátělníku, které byli přehozené přes věšák. Nejhorší je to, že na mém nátělníku je díra po reaktoru. Je mi to ale jedno a obléknu se do toho. Nechce se mi dávat nějaké jiné tričko, prostě budu mít díru na hrudníku.

Vyšla jsem ze Starkova křídla a šla směrem ke kuchyni a obýváku. Začala jsem se procházet po základně a ne a ne najít kuchyň ani obývací pokoj. Našla jsem už asi 2 tělocvičny, kde asi nebude jídlo ani člověk jménem Peter Parker, takže jsem šla dál, až jsem došla k proskleným dveřím, kde jsem konečně našla to co jsem hledala. Kuchyň. To bych ale nebyla já, kdybych nehodila držku na prahu u dveří.

Jak jsem takhle padala, moje reflexy se ukázali a já si dala ruce před sebe jakože klikuji, ale i to moc nepomohlo. Rozplácla jsem se mezi dveřmi a ještě se ty začali zavírat, takže mě ještě bouchli do hlavy. Co více si přát. "Doprčic už, co jsem komu udělala" a s těmi slovy jsem se začala zvedat a šla ke kuchyňskému ostrůvku, kde zázrakem byli na talíři muffiny. Šla jsem si pro talíř, kde si jich pár dám ale vyrušil mě nečekaný zvuk kroků. Na sporáku jsem uviděla docela čistou pánvičku. Moje jediná zbraň v této chvíli.

Když se začali ty kroky blížit, rychlostí blesku jsem se otočila a danou osobu nebo věc jsem majzla do hlavy pánvičkou. Osoba se chytla za hlavu a...... počkat, vždyť to je.........

Takže, zdravím všechny čtenáře této kraviny. Omlouvám se za pozdější vydání, měla jsem něco na práci. A ano, vymlouvám se na to, že ten díl jsem nemohla vydat dříve i když jsem ho měla už napsaný. No nic doufám že se líbil. Kdo si myslíte, že byl majznut pánvičkou.

Nezapomeňte nějaký komentář, hvězdičku a uvidíme se u další kapitoly :d