Dad, is that you? (ff Tony Stark)

kapitola 34.

*pohled Caroline Stark*
Cítila jsem se tak hrozné unavená. Nejradši bych spala ale mám takový pocit, že pokud zaspim v tom quinjetu, tak to bude špatně. Byli jsme tu namačkáni jako sardinky v oleji. V tu chvíli se mi na obličej přilepil zadek Natashy. Nechci aby to vyznělo nějak úchylně jo ale má ho fakt pružný a dobrý. Prostě je mega. "Eh,..." Konečně jsem se ozvala a v tu chvíli odemě odlepila ten zadek. "Promiň" řekla mi a snažila se otočit ale nějak to zvládla a koukla na mě. "No, mít položený zadek Black Widow se mi jen tak už nikdy nestane, takže k pohodě, ani mi. To nevadilo" a hned jsem schytala propálující pohled od Natashy, táty a...Pietra? Ok, ten chlapec má asi krámy. Nevím teda proč tohle dělá.

Clint jenom vyprskl smíchy a já se k němu přidala. Na to, v jakém stavu jsme všichni byli nás neomrzel humor a smích. Já se ale cítila hodně unavená. "Za chvíli jsme v Tower" zahlásil Clint po chvíli a já se usadila na zem. Bylo to fakt pohodlné. Prostě jenom sedět.

*Po pár minutách později*
"Přistáváme" někdo zahlásil ale já byla úplně mrtvá a nechtělo se mi nic dělat. "Hurá, a já si dám Pizzu" někdo vykřikl ale mně ten hlas rezonoval v uších nějak dlouho. Nebylo mi vůbec dobře. Chtělo se mi spát. Prostě jako kdyby to byla nějaká reakce na tu látku, nevím. Prostě a jednoduše jsem zavřela oči a nechala se unášet spánkem.....

Byla jsem v té hale. Bylo to úplně stejné jako Když mě tam zavřeli před pár hodinami proti Hulkovi. V ruce jsem měla nějakou hůl, která byla dřevěná a problikávala v ní modrá aura. Vypadala jako moje. Ještě k tomu byla taková jako kdyby to byla elektřina. No to teď fakt řešit nebudu.

Zničeho nic se ozvalo přes celý sál. "Takže, vítejte na tomto velmi očekávaném boji Caroline Stark a.......Tonyho Starka." A v tu chvíli se ukázal můj otec. Byl bez všeho, jenom v rukou měl nějaký nůž. Zničeho nic se na mě rozeběhl a já ani nestihla zareagovat, nechtěla jsem ani a on mě pořezal. Hned k tomu se ukázala moje matka. Bylo to divné jí vidět s pistolemi v rukou. Ona po mně začala střílet. Já se naštěstí uhla jinak bych tu už nebyla.

Postupně se takhle ukázali všichni. Začali také po mně křičet a všechno. Já jsem se znova složila. Nelíbilo se mi to a ten tlak jsem ze sebe jenom vypustila. Zase jsem všude viděla tu modrou záři. Rozbrečela jsem se a ke mně přišel......

"Caroline, Caroline" někdo mluvil a ještě se mnou třásl. Byla jsem celá rozklepaná. Byla jsem u sebe v pokoji a vedle mě seděl Pietro. "No? Co se stalo? Co se stalo?" Začala jsem na něj mlivit ale on mi dal ruku před pusu a začal mluvit. "Víš, jak jsme měli přistávat, tak jsi zaspala, tak dali návrh, že tě někdo má odnést do postele a byl jsem to já kdo tě odnesl. No a když jsem chtěl odejít, ty jsi sebou cukala a nadzvedávala tě nějaká energie. Tak jsem chtěl s tebou otřást ale jako kdyby jsi mi dala šok. Po chvíli ti to přestalo a já s teboi začal třást. No tak teď ti to tu vyprávím" dopověděl a já se otřásla při vzpomínce na ten sen. "Aha,......no a kde jsou ostatní?" Zeptala jsem se ho když jsem ho viděla. "No, asi v společence ale spíše to bude zasedačka, mám tam prej jít taky." A já přikývla. "Půjdu tam s tebou" řekla jsem mu a postavila se a šla. On se jenom zamračil ale nechal mě.

Když jsme došli k zasedačce, Pietro zaklepal a vešel. Já hned po něm. Hned se hodily všechny pohledy po mě. "Co tady děláš?" Ozval se někdo? Jo, můj táta. "Co bych dělala, týká se mě to,tak mě zajímá co se tu bude řešit. "Ale ty tady nemáš co dělat, nejsi v členech týmu a já ti to nedovolil" zařval a postavil se. Já se jenom zamračila. "Hodila by se do týmu" někdo zašeptal. Jo, Kapitán. Alespoň někdo u mě stojí. "No vidíš, hodila bych se tu. No a vadí ti to snad? Co se stane když tu zůstanu?" A jenom jsem čekala na odpověď. Přitom jsrm už fakt byla naštvaná. Proč to nedokáže doprdele pochopit. "Dostaneš domácí vězení. No a co ještě? Nebudeš mít přístup k ničemu." Odpověděl a já se jenom zasmála. "Hele, pokud si myslíš, že nejsem geniální, tak promiň ale mám určitě větší IQ než ty, takže pokud s tím, že mě zavřeš, tak moc nepomohl. Tak či tak bych se odtamtud dostala." A jenom jsem slyšela tiché ou..... . Koukla jsem se po té osobě a byl to Falcon. "Amy, kdo z nás dvou má vyšší IQ?" Ozvalo se z Tátových úst. "Pane Starku, můj tvůrce, slečna Starková má asi o polovinu vyšší IQ než vy" a to mě dorazilo. V hlavě jsem se smála a vysmívala se mu ale v realitě jsem nedávala nic najevo. "Alw tot aky neznamená, že si tu budeš sedět. Nejsi dospělá doprdele a máš být v posteli, skoro tě zabil Banner díky Wandě, a potom budeme řešit, proč tě tolik chce Ultron." Řekl a po Wandě hodil vražedný pohled. "Hele, jediný kdo má jít si lehnout a jít na prohlídku, je Wanda. Byla zdrogovaná a ještě vyčerpala hodně energie, zatímco já mám jenom protržený ret, natrhlé obočí a naraženou ruku." A s těmi slovy jsem si sedla na jednu ze zbývajících židlí, která dříve asi patřila Visionovi, protože komu žejo, a začala poslouchat.

"Tak, kde jsme to skončili. No prostě Vision je jediná možnost, on ví co s tím." Začal mluvit Steve a v tu chvíli se Wanda zamračila. "Ne, je vám to jasný? Já s ním nechci mít už nic společného. Zachoval se jako pitomec a to, že bez rozloučení si odejde na Asgard, hele nechci ho vidět." A kdyzr to dopověděla, tak měla slzy v očích. "Teď mě ale zajímá to, že co na mé dceři tak vidí" ozval se táta s naštvaným pohledem....

Ahoooj, takže , jak se líbila kapitola?
Moc děkuji za 4k přečtení. Hrozně to stoupá. Moc děkuji. Hrozně si toho vážím.

Jinak jak se máte. Snad dobře :D

Budu moc ráda za komentář a hvězdičku. Mco mě tim podpoříte.

Děkuji za vše a zase u další kapitoly někdy :D