Amnesty

20.

Pohled Jungkooka
Když jsem slyšel parkovat auto, šťastně jsem vylezl z postele a s berlemi došel dolů. Ostatní už tam také byli a čekali až Lau přijde. První sem vešel Jin, který otevřel dveře dokořán a pak se vrátil zpátky a přivez Lau. ,,To bydlíte všichni spolu?" Zeptala se a na to jsme ji odpověděli jen ,,Jo" ,,Na tohle si se ptala když si tu byla poprvé. To si mě neměla vůbec v lásce a já tebe taky ne. Byla si tu s Taem. Dělali jste něco do školy" řekl jsem a šel se posadit na pohovku. Přeci jen není úplně nejpohodlnější se opírat o berle a nohu mít pokrčenou.

,,Tae prosím ven Lauru za Jungkookem a já jdu přichystat oběd. Lau, Kooku, chcete něco? Čaj nebo kávu?" Promluvil Jin. ,,Já nic" ,,Já asi jenom vodu děkuju" řekla Lau když ji Tae pomohl z vozíku si sednout na gauč za mnou.

,,Můžu se na něco zeptat?" Promluvila Lau asi půl hodiny po obědě, kdy jsem s ní v obýváku seděl už jen já, Tae a Jimin. ,,Samozřejmě" odpověděl Tae. ,,Kde je Kaila? Jestli je doma tak.." ,,Neboj, je tady. Po té nehodě jsem pro ni jel. Je nahoře u mě v pokoji s Yeontanem." ,,Yeontanem?" ,,Můj pes, vypadá to, že se s Kailou pěkně skamarádil." ,,Aha.. Dobře. Em... Můžu se ještě na něco zeptat?" ,,Ptej se na co chceš, my se ti budeme snažit odpovědět co nejvíce" promluvil Jimin a kývl hlavou ať pokračuje. ,,Odkud jsou tyhle jména nebo jako přesněji, nevíte komu ty jména patří? Kuba, Luke, Hana a Ani. Pamatuju si je ale nevím kdo to je." Řekla Lau a hlavu sklopila dolů jakoby něco špatného očekávala. ,,Jsou to tvoji kamarádi z české republiky, co si mi to dřív vyprávěla, jste si pořád hodně blízcí. Byli hlavní součástí tvého života než si se s rodinou přestěhovala sem do Korei. Jednou sem také přijeli a Kailu máš od nich jako dárek k narozeninám." Řekl Tae a usmál se. ,,To je pravda." Dodal jsem a taky se usmál. ,, Můžete mi o nich povyprávět prosím?" Zeptala se ale na tohle mě napadlo něco lepšího. ,,Myslím, že takhle to bude lepší. Jimine mohl bych tě poprosit aby si donesl Lau její telefon? Něco mě napadlo." Zaculil jsem se. ,,Jasný za chvilku jsem zpátky." Řekl a odešel. ,,Na co můj telefon?" ,,Uvidíš, takhle to bude jednodušší" usmál jsem se.