Amnesty

33.

Pohled Jungkooka
Konečně se blíží čas oběda. Jsem strašně nezvoní, celý týden od poslední Lauřiné terapie přemýšlím co se stane když to nevyjde. Moje myšlenky mě ale vždy později zastavily, abych myslel na něco jiného než na špatný scénář, který je ale bohužel pořád ve hře s možným velkým procentem.

,,Tae? Myslíš že se jí to bude líbit?" ,,Kooku, ptáš se mě už po desáté. Vše jsme připravili do detailu. Světýlka jsou na místě, stačí je jen zapnout. U lavičky pak budeš mít nachystanou deku, kdyby něco, díval jsem se na počasí a nemá být zrovna nejtepleji. Zařídil jsem aby tam nikdo už nechodil nejdříve do soboty takže to budete mít celé pro sebe. Věř tomu alespoň trochu Kooku. Uvidíš že to vyjde jak má a Lau si na vše vzpomene." ,,Ale co když.." ,, žádné co když. Ty nesmíš být ten kdo ji řekne ohledně toho že se to nemusí podařit. Ty musíš být ten, který ji bude podporovat a věřit v to že se vše vydaří. Ty si hlavní člověk u kterého ona vidí největší oporu u které když uvidí zklamání se uzavře víc do sebe. Chápeš to?" ,,Jo.." ,,Kooku, všichni máme strach, ale také víme že se vše vydaří jak má."

Po obědě jsem se odebral za Lau ke mě do pokoje. Láskyplně jsem ji obejmul a dal jí pusu na čelo čehož se mi dostalo jejího roztomilého smíchu a lehkého červenání. ,,Ale ale.. tohle tu už dlouho nebylo Lau." Zasmál jsem se a znovu ji obejmul. ,,Ale líbí se mi to, tobě to sluší" dál jsem ji další pusu a posunul se dozadu na kraj postele abych se mohl o zeď opřít. Ona udělala to samé a hlavu si položila na mé rameno.

,,Podobnou chvíli si vybavuju, když jsme byli na gauči a dívali se na film." Promluvila po chvíli ticha. ,,Jo.. bylo to hezké. Tak.. chceš se na něco podívat? Třeba horor?" ,,Neee horor ne.. prosím, cokoliv ale horor ne" zásmála se. ,,Dobře tak třeba nějakou romantiku, chceš?" ,,Může být"

Blížila se šestá hodina což znamená jediné.. ,,Lau? Mohl bych tě o něco poprosit? Vím že je to divné ale mohla by sis na sebe vzít světle modré šaty? Stejně jak na fotce z výletu co jsem ti ukazoval s klukama, víš? Jak jsem říkal že tam byl i ten ples." ,,Um jo, ale proč?" ,,Brzy se to dozvíš zlatíčko" usmál jsem se a odešel k Taemu do pokoje kde jsem měl nachystané oblečení jako v ten den, kdy jsem se Lau vyznal.

Když už jsme byli nachystaní oba jsme s berlemi došli dolů k hlavním dveřím. Lau jsem dal ještě teplý kabát a sám jsem si vzal zimní bundu. Vyšli jsme ven a nasedli do auta kde už čekal Tae.

V autě jsme jeli všichni mlčky. Jelo se zhruba půl hodiny skrz velký provoz. Když jsme dojeli na místo, zavázal jsem Lau oči, poprosil Taeho aby ji odnesl na místo a sám si to tam s berlemi pomalu pajdal. Když jsem tam přišel, poprosil jsem rád aby odešel. Sám jsem se posadil vedle Lau na lavičku přes kterou byla hozená deka.

,,Připravená? 3.... 2.... 1...." A sundal jsem jí šátek. ,,Lau, teď chci aby si mě poslouchala ano?" Jen se rozhlížela okolo ale na znamení souhlasu pokývala. Sledovala strom ověšený světýlky, pak příchozí cestičku až se podívala na mě.

"Doufám že si vzpomeneš" promluvil jsem sám k sobě a spustil.

,,To jak jsme se setkali už víš, to jsem ti říkal, dál bych se ti chtěl omluvit jak jsem se k tobě choval.. byl jsem fakt obrovskej idiot. Ale postupem času co jsme se bavili se to změnilo. Nevím zdali si vzpomínáš na to, jak jsem ti pomohl od jedné skupiny, která tě chtěla nejspíše zbít. To nevím ale nemohl jsem se dívat na to jak tu vyhrožovali. V tu dobu jsi šla ze školy a já tě chtěl zase vidět. Odešla si se mnou v klidu. Byl jsem za to rád. Vzpomínáš si na to jak si to jednou natáhla když jsem ti pomohl od jedné skupinky starších chlapů v jedné uličce? Byla to fakt rána, ještě týden jsem to cítil. Byl jsem na tebe naštvaný, nesnášel jsem tě ale zároveň mi něco říkalo abych se tě držel a nepustil tě.. měl jsem tě rád ale nedokázal jsem si to přiznat. Párkrát jsem tě vzal ven, do kina.. na kávu.. nebo jen čistě na procházku." ,,Jednou jsem ti že školy poslala hlasovku že? Vím že to nebylo nic hezkého." ,,Jo, slovní šikana. Byl jsem potom hodně naštvanej. Ten den si ještě přišla k nám a pak ses mi svěřila." ,,V tu dobu se mi hodně ulevilo že jsem to konečně někomu mohla říct." ,,Já vím. Další chvíli na to jsem se ti vyznal. Stejně jak teď mluvím já tady tak před třičtvrtě rokem jsem tu stál naproti tobě pod támhle tím stromem.." ,,oběšeným světýlky, s úsměvem na tváři a vyznal ses mi.... Já... Už to vím.. všechno vím.. vzpomínám si.. na všechno.." řekla a po tváři ji zklouzla jedna slza kterou následovaly další. ,,Prosím řekni že se mi tohle nezdá" ,,Nezdá Kooku, já si opravdu vzpomňela na vše." Řekla a objala mě. Ihned jsem ji objal na zpět. Dlouhou dobu jsem ji nepouštěl, jen jsem s námi pohupoval si rytmu neznámé písničky co mi potichu hrála v hlavě.

S úsměvem jsem vzal a vytočil Taeho číslo. Než mi to ale stihl vzít a ozvat se, můj telefon si převzala Lau. ,,Tae?" ,,..." ,,Jo.. na všechno.. úplně všechno Tae." Usmála se a podívala se na mě. Telefon jsem si od ní vzal, Taemu vyřídil, aby za námi přišel a pomohl Lau k autu, že už pojedeme zpátky. Nechci aby byla nemocná.

Když sem přišel, vypadal opravdu šťastně, aby ne. Ihned ji objal.

,,Už jsem tu." Promluvil Tae když jsme dojeli dom. Celou dobu jsem měl zavřené oči a přehrával si celý dnešní večer a hlavně tu chvíli, kdy řekla že si na vše vzpomňela.

Vešli jsme dovnitř a posadili se do obýváku. Tae ihned svolal všechny dolů, kde jim pak sama Lau oznámila nejkrásnější novinku. Kuba ani nečekal a společně s její partou se jí vrhli okolo krku. Pak i ostatní se dostali na řadu.

,,Vítej zpět Lau"

Pohled Taeho
Chvíli jsem tam ještě byl ale pak jsem odešel. Byl bych tam dýl ale jedná osoba mi v tom nevědomky bránila. Odešel jsem k sobě. Posadil se na postel a začla přemýšlet. Jsem neskutečně rád že si konečně vzpomňela na vše. Ani slovy to nedokážu popsat jak moc rád jsem. Vidět je šťastné spolu dělá šťastného i mě. Jen už mi vadí to že jsem pořád sám..

Nestihl jsem dokončit pořádně ani jednu celou větu a někdo mi klepal na dveře a pak vešel... Kuba..

,,Ahoj, můžu?" ,,Jo, jasně." ,,Myslím, že s tebou potřebuji mluvit.."

--------------
Ahojky❤️💜
Chtěla bych vám všem moc poděkovat za úžasnou podporu u psaní této ff. Doufám že vás bavila. Musím vám všem poděkovat za každý hlas a každý komentář.

Toto je Konec téhle ff s názvem "Amnesty"

Kdyby jste měli někdo jakýkoliv názor, připomínku či cokoliv jiného, dejte mi vědět. Také bych byla ráda kdyby jste mi řekli jak se vám tahle ff líbila 🥰❤️❤️

I purple you💜💜