Klišé nad klišé

Stefan Salvátore |5

Hodnou chvíli jsem nevěděl, jak zareagovat. Seděl jsem tam, myšlenky úplně rozházené, a snažil se promluvit. Říct něco, cokoliv.

Ale nemohl jsem. Nešlo to. Celý náš život se mi promítal před očima a já přemýšlel, zda jsem někdy spatřil nějaký náznak, nějakou stopu o tom, že by můj bratr nebyl pouze na dívky. Nic jsem neobjevil. Tak moc dobře to dokázal skrývat. Nebo jsem možná byl zaslepený počtem dívek, které si kdy přivedl domů, a nestaral se o fakt, že by se mohl stýkat i s chlapci.

Už jsem se připravoval, že něco řeknu, něco milého a chápavého, protože jsem k němu necítil žádnou nenávist, ale nešlo to.

Takže jsem ho objal.

Ucítil jsem třas Damonova těla, jak se snaží být silný, neplakat. Nejdřív mu mé objetí očividně nebylo příjemné a byl celý ztuhlý, ale po chvilce se mi schoulil do náruče a objal mě nazpět. Rozbrečel se ještě víc a já ho pomalu hladil po zádech, zatímco jsem potichu opakoval, že je to v pořádku.

Nevím, jak dlouho jsme tam seděli, protože v chatce nebyly hodiny a na mobil jsem se podívat nechtěl, protože mi to připadalo neslušné.

Dveře chatky se najednou zprudka otevřely a já vrhl nepříjemný pocit na Drarryho, doufajíc, že zase odejdou. Draco naštěstí zareagoval rychle, za rameno strhl vcházejícího Harryho zpátky k sobě, zavřel dveře a pak už jsem slyšel jen spěšné kroky pryč. Byl jsem jim za to vděčný.

Damon si otřel slzy do hřbetu ruky a vzhlédl. Oči měl rudé od pláče. Vypadal tak zranitelně, a fakt, že to vždy byl takový král všech, ho dělal ještě zranitelnějším.

Pokusil jsem se promluvit, ale hned u prvního písmene se mi zlomil hlas, takže jsem si mírně odkašlal a zkusil to znovu.

"No a víš jistě, že jsi bisexuál?", zeptal jsem se. Opravdu mě to zajímalo, řekl jsem to mírně, neironicky.

Damon mlčky přikývl. V jeho očích jsem viděl, že ještě neskončil. "Já totiž už s jedním klukem chodil. S Kovym. Bylo to úžasné, nejlepší vztah, jaký jsem kdy měl. Protože to nebyla žádná zlatokopka, co by mě chtěla jen kvůli vzhledu. Bylo to něco víc. Zůstávali jsme diskrétní, Kovy to tak chtěl. A já tak trochu taky", pozastavil se a já nevěděl, zda jsem víc překvapený z toho, co mi právě řekl, nebo z množství slov, jaké ze sebe tak najednou dostal. Ještě před chvílí to byla hromádka neštěstí a teď vypráví jeho životní příběh. Taky bych tuto schopnost chtěl mít.

Tázavě jsem se na něj podíval, vyčkával jsem. Bylo jasné, že tenhle idylický příběh bude mít tragický konec. Jinak by se z toho tolik nesložil.

"Jenže potom jsem se opil na jedné párty a začal se líbat s dalším klukem, ten se jmenoval Vadak. Ani nevím, proč jsem to udělal, nelíbil se mi, ale prostě se to stalo. Jasně, možná si říkáš, že se takové věci dějí neustále, ale tohle bylo jiné. Někdo to natočil a poslal snad všem. Dostalo se to samozřejmě i ke Kovymu. Rozešel se se mnou. Vadaka jsem nechtěl, takže mi nezbyl nikdo. A pak už jsem nepotkal nikoho, kdo by se alespoň trochu podobal Kovymu. Až do této chvíle", odmlčel se a upřel na mě svůj pohled.

Znovu jsem nevěděl, co mám říct. Byl jsem ze všeho tolik zmatený, potřeboval jsem nějaký čas o samotě. Ideálně tak rok.

"Takže ke mně něco cítíš?", zeptal jsem se naprosto spontánně.

"Nevím. Ale rozhodně jsi uvnitř mě něco probudil", odpověděl Damon a otázal se mě na totéž.

"Já... Totiž, já jsem hrozně zmatený. Ale možná to je odpověď na to, proč mě žádná dívka nikdy nechtěla. Protože věděly, že je ve skutečnosti nechci", řekl jsem a když jsem tuto myšlenku vyslovil nahlas, byl jsem si čím dál jistější, že to není nepravděpodobné.

"Mám nápad. Oba si to necháme projít hlavou a až si budeme jistí, co cítíme, dáme to tomu druhému najevo. Co myslíš?" Damon se na mě nejistě podíval a já pomalu přikývl. Přišlo mi to jako dobrý plán. Potřeboval jsem čas a on očividně také.

Nevěděl jsem, co bude. Vůbec nic jsem nevěděl. A to jsem si myslel, že zmatenější už být nemůžu. Opak byl pravdou.

Chtěl jsem, aby už tábor skončil.

A zároveň, abych nemusel přemýšlet nad tím, co ke svému bratrovi cítím.