Klišé nad klišé

Lucien Sunbeam |5

Den Nickovy velké zkoušky se blížil čím dál rychleji. Nick kvůli tomu dost omezil oslavy. Jeden by si myslel, že to jeho postavení ve škole ohrozí, ale bylo to přesně naopak. Najednou byl víc cool, protože neměl nejhorší známky, ale stále vypadal dobře. Ďábelská kombinace.

Jeho tvrdě vypracovaný prospěch způsobil, že i ostatní z jeho party chtěli mít dobré známky. A chtěli, abych je učila já. U prvních dvou to byla zkrátka jen laskavost, ale když se ukázalo, že třetí z nich skrýval talent na pečení a donesl mi domácí koláč, začala jsem přemýšlet, že bych si za doučování nechala platit. Nemusely to být jen peníze. Třeba daný hoch mi nosil různé výtvory přes sušenky až po dort. Taky mě párkrát pozval k sobě domů, kde jsme spolu pekli. Oblíbila jsem si ho. Nick o tom věděl a dokonce se k nám jednou připojil. Čím dál víc mě začal zvát do jeho party. Už jsem nemusela sedět u jídelního stolu neoblíbenců. Teď na mě vždy mávl a já hned zamířila k nim.

Jediné, co mi vadilo, bylo to, že se na mě dívky koukaly tak, jako bych jim Nicka chtěla ukrást. To bylo absurdní, protože jsem ho nevlastnila ani já, ani ony. Vadilo jim, že už se za nimi na chodbách tolik neotáčel. A že mě naprosto přirozeně zdravil, což bylo docela velké privilegium a málokteré dívce se dostálo.

Teď už jsem nebyla neviditelná. Lidé mě registrovali, ale ne v dobrém slova smyslu. V takovém, který jsem dosud neznala a který se mi moc nepozdával. Kluci si mysleli, že jsem normální lidská bytost a ne zbytečný póvl školy. Dívky si myslely, že jsem hrozba. Nevěděla jsem, z čeho být zmatená víc.

No, možná bych měla být nejzaskočenější z toho, že mě Nick pozval na svou oslavu narozenin. Největší párty roku. K němu domů. A že chtěl, abych byla jeho hlavní pomocí v přípravách a organizaci.