Strážkyně legendy

Útěk

Sonie se zatmělo před očima. Jen mlhavě vnímala, jak jim Elena říká, aby si rychle sbalili to nejnutnější a připravili se na cestu. V mysli jí vyskakoval jeden obraz za druhým. Divocí, kteří ji napadli. Noel omráčený na zemi. Příšery s rudýma očima. Výjevy z jejího snu.

„Son..."

Na čele jí vyrazil studený pot.

„Sonio?"

Celá se roztřásla. Co když...?

„Sonio!"

Teprve teď si uvědomila, že s ní Noel třese. Podívala se na něj a zhluboka se nadechla. „Neměj strach," řekl. „Všichni budeme v pořádku, slibuju."

Sonia pomalu přikývla a dala se do zběsilého balení. Neměla toho s sebou moc, ale i tak si vzala jen část věcí, aby se jí do batohu vešla i Zanth. Ta mezitím vzrušeně poletovala po pokoji a s každým přeletem se zlepšovala. Sonia přemýšlela, jestli chápe nebezpečí situace. Nepřekvapilo by ji, kdyby ano. Když byla hotová, seběhla dolů a společně s Noelem a jeho rodiči se připojila k davu Seltořanů, kteří se shromažďovali v ulicích a mířili ven z města do nedalekých lesů.

„Proč královna Ismira nepošle vojáky, aby nás ochránili?" slyšela Sonia někoho říkat.

„Vojáků není dost, aby pomohli s evakuací všech měst, a navíc musí bránit Irstal," odpověděl další hlas. „Je dost rozlehlý, aby ochránil velké množství lidí, proto se tam teď stahují obyvatelé okolních měst a vesnic."

„No jo, ale co když nás přepadnou po cestě? Co pak?" namítla žena hned vedle Sonii.

„Budeme si muset vystačit s kouzelníky a vojáky, které už tu máme. Navíc se budeme rozdělovat do menších skupin, abychom byli méně nápadní."

„No ale co když..."

Otázky, strach a nejistota. Takové a podobné rozhovory slyšela Sonia celou cestu. Za městem se dav skutečně rozděloval do menších skupin, které se postupně vydávaly do lesa směrem k hlavnímu městu Gaury, Irstalu.

Šli celý den a teprve, když se začalo stmívat, se utábořili mezi stromy. Sonia, Noel a jeho rodiče vztyčili vlastní stan a šli se ohřát k jednomu z velkých ohňů, které byly rozdělané uprostřed tábora. Sonia sledovala nenápadné vlnění provizorní bariéry, kterou vztyčilo těch několik kouzelníků žijících v Seltoru, kteří šli s jejich skupinou. Sonia se snažilapřijít na kouzla, kterými by mohla bariéru zpevnit, ale žádné, které by uměla, ji nenapadlo.

Nakonec ji debaty o nadcházející cestě a bezpečnostních opatřeních omrzely.

„Jdu si lehnout," zašeptala Noelovi a, aniž by čekala na odpověď, odešla do jejich stanu. Tam nakrmila Zanth několika latesovými plody, které stihla vzít s sebou, a sledovala, jak si fesauí samička zalézá do batohu, což bylo její oblíbené místo na spaní od chvíle, kdy se vylíhla. Potom vytáhla knihu kouzel, začala jí listovat a kouzlo, které by mohlo být tváří v tvář Divokým užitečné. Upoutalo ji kouzlo pro zneviditelnění. Několikrát si přečetla instrukce, knihu znovu schovala a uvelebila se na své dece v zadní části stanu. Pohledem na okamžik sklouzla k Zanth, která v přítmí v batohu skoro nebyla vidět.

Pak se dala do cvičení. Postupně zkoušela kouzlo na stále větších předmětech a šlo jí to překvapivě lehce. Úplně nakonec zkusila kouzlo na sobě a po pár pokusech se jí to podařilo. Ucítila zvláštní šimravý pocit a tělem jí projela vlna tepla. Radostně vypískla, když se podívala na ruce, a i v přítmí stanu poznala, že nejsou vidět. Znovu a znovu se nechávala mizet a zase objevovat, a bavilo ji to tak, že si ani nevšimla, kdy usnula.