Strážkyně legendy

Záchrana

Ještě dlouho po tom, co přízrak odešel, se Sonia nemohla ani pohnout. Bála se, že pokud se pohne, příšera ji najde a dokončí, co začala. Úplně zapomněla, že je neviditelná. Byla si teď docela jistá, že ona je ta alrae, kterou hledá, ať už to znamenalo cokoli.

Pak za stanu uslyšela hlasy Seltořanů, a to ji přimělo se pohnout. Znovu nakoukla dovnitř a přemýšlela, jak se zbavit stráží, aby mohla s ostatními utéct. Pak ji napadlo jedno z prvních kouzel, které se učila. Bylo to kouzlo bdělého spánku, které očarovaného uspalo, ale zároveň znehybnělo, takže se téměř nedalo poznat, pokud se na očarovaného nezačalo mluvit. Neovládala ho však příliš dobře a na to, aby ho mohla použít se potřebovala dostat blíž.

Neměla nic, čím by mohla stan proříznout, a to by navíc mohlo upoutat pozornost, takže si jednoduše lehla na zem a opatrně se protáhla mezerou mezi stěnou a zemí. Stan byl naštěstí osvětlený jen ohněm zvenčí, takže dokud se držela od vchodu, nevrhala skoro žádný stín. Potichu se přikradla k bližšímu strážci a zašeptala kouzlo. Muž sebou nepatrně škubl, ale jinak se nic nestalo. Sonia se zamračila a zkusila to znovu. Stále bezvýsledně. Tohle kouzlo jí opravdu nešlo. Rozhodla se to zkusit s druhým strážcem a potichu se k němu začala přesouvat. Vtom vešel do stanu další divoký muž a začal tomu prvnímu strážci něco říkat. Sonia děkovala své neschopnosti provést kouzlo, protože kdyby se jí podařilo, byla by prozrazená.

Zastavila se, aby si náhodou nově příchozí nevšiml matného stínu bez těla a zjistila, že se dostala za Noelova záda. Muž, který před chvílí vešel, se najednou obrátil a zamířil k ní. Sonia se lekla, že si jí všiml, ale Divoký promluvil na Noela.

„Ty jdeš se mnou," zavrčel a vytáhl Noela na nohy. Několik Seltořanů začalo protestovat, ale muž si jich nevšímal a vytáhl Noela ven.

Sonii se zmocnil strach. Zapomněla na svůj původní plán i na opatrnost a vylezla ven. Měla štěstí, že se ve spěchu neprozradila. Jakmile byla venku, oběhla stan, aby viděla na lidi u ohně.

Noel stál před mužem v kápi a i když bylo vidět, že má strach, stál vzpřímeně a ve tváři měl vzdor.

„Dám ti poslední šanci chlapče, a to nedělám často," říkal právě muž v kápi. „Řekni mi, kde je vaše alrae a já nechám tebe i tvé přátele jít."

„Říkám vám," zavrčel Noel, „že o žádné alrae nevím!"

„Když jednou vidím alrae, nikdy nezapomenu její tvář, chlapče. Tu současnou jsem viděl dvakrát, a to je dost, abych si ji dokonale zapamatoval. A ty, ty máš tvář až podezřele podobnou té její. I když je současná alrae dívka, nemohu si dovolit riskovat. To by znamenalo další roky vězení. A proto tady tvůj příběh končí," zakončil muž a vytasil meč s černou čepelí. Jedním krokem překonal vzdálenost mezi ním a Noelem a napřáhl se. Všechno se to dělo tak rychle, že Noel ani nestačil pochopit význam toho, co mu řekl.

„NE!" vykřikla Sonia a vrhla se k Noelovi.

Kouzlo neviditelnosti z ní ve světle ohně sklouzlo jako mlžný opar a ve chvíli, kdy skočila před Noela, už byla zcela viditelná. Na okamžik si s mužem pohlédli do očí a ona v těch jeho zahlédla čiré překvapení, které hned, jak ji poznal, vystřídal bezbřehý hněv a nenávist. Pak je zahalil výbuch modrých plamenů a Sonia už měla jen jediný cíl: nenechat toho muže přiblížit se k Noelovi.

°°°°

Sonia pomalu otevřela oči a rozhlédla se. Po muži s rudýma očima nebylo ani stopy a neviděla ani žádné divoké lidi. Seltořané, kteří byli předtím uvěznění ve stanu, teď procházeli tábor a shromažďovali všechno, co v něm zůstalo a co se jim bude na dlouhé cestě nejvíc hodit. Noel seděl vedle ní a starostlivě ji pozoroval.