Strážkyně legendy

Tři kroky zpátky

Sonia vyčerpaně odstrčila knihu, kterou četla, a schovala si obličej do dlaní. Byla hluboká noc a ona už seděla v knihovně celé hodiny. Začínala se cítit otupěle. Letmo pohlédla na podlahu kus od ní, kde ležela bílá kniha s legendou o Lenori. Mladá žena kdysi sjednotila rozhádané kmeny proti monstru, které vystoupilo z Wilorského lesa. Potom, co příšeru porazila, se Lenori stala první královnou Gaury a její syn, který se podle Sonii stal alrae po ní, později založil Irstal. Právě v té knize se zrovna nacházel Noel.

Když před pár dny on a Sonia spojili své síly, začali se střídat v úkolech. Ukázalo se, že Noel opravdu dokáže sám cestovat do legend, i když si někdy musel knihu přečíst víckrát, než se přenesl. A protože práce neměli málo, rozdělili si role. Když se legenda nezdála příliš nebezpečná (což bylo podle Noela mnohem častěji, pokud měla jít Sonia), jeden z nich se vydal do legendy a druhý hledal v knihovně informace o Dartmirovi nebo, když hledala Sonia, o alrae. Sonia měla trochu strach, jak to přijme královna, ale ta se jenom zasmála a Noelovi řekla: „Já věděla. že budeš dělat problémy." I tak se jim ale zatím nepodařilo najít téměř nic.

Sonia sklouzla pohledem na knihu ve vitríně. Měla neodbytný pocit, že odpovědi, které hledá, jsou v ní. Uslyšela, jak se dveře knihovny otevřely a o chvíli později k ní přistoupila Ismira. Přelétla pohledem hromady knih na podlaze a pak ustaraně pohlédla na Soniinu unavenou tvář.

„Až se Noel vrátí, měli byste si odpočinout. Dnes jste už toho udělali dost."

Sonia však rázně zavrtěla hlavou. „Dartmir taky neodpočívá. Je pořád někde venku a připravuje se. Opravili jsme sice hodně knih, ale hodně jich je ještě zničených a pořád přibývají. Navíc se nám stále nepodařilo zjistit, co je Dartmirův cíl, nebo kolik času máme, než jej dosáhne."

Královna se usmála a posadila se vedle Sonii. „Víš, připomínáš mi jednu moji přítelkyni z dětství. Byla dcerou jedné z našich kuchařek a znaly jsme se od malička. Nebylo to sice přátelství vhodné pro princeznu, ale o to jsme se nestaraly. Díky ní jsem strávila víc času mimo palác, než se líbilo jak mým rodičů, tak učitelům. Byla vždy vytrvalá a odhodlaná za každou cenu ochránit své přátele a rodinu. A, když na to přišlo, dostat poslední palačinku." Ismira se zasmála, ale pak její oči posmutněly. „To díky ní a jednomu z našich tajných výletů jsem přežila den, kdy divocí lidé zavraždili mou rodinu."

„Co se s ní stalo? Myslím s vaší přítelkyní," zeptala se Sonia.

Ismira pokrčila rameny. „To přesně nevím. Po korunovaci jsem měla spoustu práce s upevňováním své pozice a uklidňováním lidí, mezi nimiž se začala kvůli vraždě královské rodiny šířit panika. Mnoho Gauřanů si myslelo, že ze mě mohou díky mému mládí udělat loutku a skrze mě vládnout. Navíc byla kolem mě pořád spousta stráží, aby se nepokusili zabít i mě, a tak jsem s ní ztratila kontakt. Když se věci konečně trochu uklidnily, už v paláci nebyla. Někdo říkal, že brzy po korunovaci odešla do Seltoru, ale ať jsem hledala sebevíc, už nikdy jsem ji nenašla."

Ismira potřásla hlavou a znovu se podívala na Soniu. „Sonio, obdivuju tvé odhodlání a vytrvalost, ale nikomu nepomůže, když se ty a Noel zhroutíte vyčerpáním. Navíc jsi sice novou alrae, ale já jsem pořád královna Gaury. Doufám, že není potřeba, abych ti oficiálně přikázala jít do postele." Královna se potutelně usmála a Sonia v ní v té chvíli docela jasně viděla malou princeznu, která se se svou kamarádkou tajně vykrádá z hradu. Taky se usmála a unaveně přikývla. Trocha spánku jim neublíží.

Obě sebou překvapeně trhly, když se jim u nohou náhle zhmotnil Noel.

„No konečně!" zaradovala se Sonia a vyskočila. „Netušila jsem, že jsou korunovace tak zdlouhavé."