Strážkyně legendy

Město světla

První se vzpamatovaly stíny. Se zlostným syčením se shlukly pod Soniou a vyskakovaly do vzduchu ve snaze se k ní dostat, zatímco ty s křídly se na ni vrhaly z oblohy. Brzy se probrali i Divocí a souboj začal nanovo. Susan s Noelem se teď soustředili na boj s divokými lidmi a vypadalo to, že konečně získávají navrch. Sonia létala vzduchem a srážela stíny kouzly. Cítila se, jako by měla křídla odjakživa a přemýšlela, jestli jí v tom nepomáhá Zanth. Byla si jistá, že ta křídla jsou její fesau a že jim Soniina schopnost alrae nějak pomohla splynout v jednu bytost.

Hbitě se vyhla jednomu z okřídlených stínů a vrhla se střemhlav k zemi. Z ruky se jí přitom rozvinula šnůra bílých plamenů. Těsně nad zemí máchla křídly a znovu vystoupala nad vrcholky stromů. Ohnivý bič se za ní vlnil jako živý a každý stín, kterého se dotkl, zasyčel a rozprskl se v oblak oranžových a bílých jisker.

Boj netrval dlouho. V jednu chvíli poslala Sonia kouli ohně skrz stín devítinohého netvora a hned se obrátila, aby se postavila dalšímu, když zjistila, že už žádný nezbyl. Divocí se rozprchli a zbylé stíny zmizely ve tmě mezi stromy.

Sonia se unaveně snesla ne zem. Jakmile přistála, už u ní byl Noel. „Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně a stiskl jí ruku. Sonia se usmála a přikývla.

„Jak jsi to dokázala? To je taky nějaká schopnost alrae?" divil se Noel a obdivně se zadíval na její křídla.

„Já... nejsem si jistá," zamumlala Sonia a vyhrnula si rukáv.

Znamení strážců na jejím předloktí stále slabě světélkovalo. Opatrně se ho dotkla, ale rychle zase ucukla. Ze znamení vylétl proud světla a nad hlavami se jim zformoval v černo stříbrného fesau. Když se Zanth trochu vzpamatovala, obkroužila místo, kde seděli, jako kdyby hledala uprchlé stíny, a pak se usadila Sonie na rameni. Zjevně z toho všeho nebyla ani trochu moudrá.

„Takže to byla Zanth?" Noel pořád nic nechápal a Sonia na tom nebyla lépe.

„No, dalo by se to tak říct," promluvila Susan, která až do té chvíle Soniu upřeně pozorovala. Oblečení měla potrhané a na tváři hluboký šrám, ale jinak se zdála nezraněná. „Pokud se nemýlím, vzala sis fesau do síně strážců. Občas, když nová alrae projde obřadem probuzení, vytvoří si zároveň speciální pouto. Nejčastěji se to stává, když mají s sebou něco, co je jim drahé. Jednou si s sebou například nový alrae vzal meč, který mu pomohl ukovat jeho zemřelý otec. V bitvě ho pak jen těžko mohlo něco zranit, protože jeho kůže se stala tvrdší než ocel. Ty a Zanth teď máte podobné pouto, díky kterému můžeš mít křídla."

Sonia se ohromeně podívala na Zanth, která láskyplně zatrylkovala a otřela se jí o tvář. Sonia se usmála a pohladila ji po křídlech. „Takže pouto," broukla něžně.

„Jak to, že toho víte tolik o alrae? Jak vůbec víte, že alrae existují? Tohle má vědět jen současná alrae, královská rodina a vrchní kouzelník či kouzelnice Irstalu. Vím jistě, že ani jedno z toho nejste," poznamenal Noel podezřívavě. Sonia zvedla pohled a zamyšleně se na něj podívala. Měl pravdu. Jak to všechno Susan ví?

Ta si povzdechla a smutně se usmála. „Ano, neměla bych to vědět. Je to už hodně dávno, co mi vše řekla má první a jediná přítelkyně. Je jen na vás, jestli mi budete věřit nebo ne. Ráno vyrážím do Irstalu. Pokud chcete jít vlastní cestou, nebudu vám bránit."

S tím se Susan obrátila a vrátila se k jejich malému ohništi. Sonie se zdálo, že když kolem ní procházela, zahlédla v jejích očích slzy.

Noel přišel k Sonie a tázavě se na ni podíval. „Co myslíš, můžeme jí věřit?"

Sonia stále sledovala Susan, která seděla u ohně zády k nim. „Myslím, že říká pravdu. Kdyby nám chtěla ublížit, už by nás nechala napospas Dartmirovi. Navíc, bez ní se jen těžko dostaneme do Irstalu včas."