Strážkyně legendy

Irstal

Znovu sjednocená skupina Seltořanů se pomalu vydala na cestu. Nikomu se z očividných důvodů nechtělo zastavovat, ale bylo jasné, že časem to bude potřeba. Proto, když se začalo stmívat, znovu postavili tábor. Sonia sledovala kouzelníky, kteří kolem něj opět vytvářeli ochrannou bariéru, tentokrát mnohem složitější.

Přemýšlela o všem, co slyšela během cesty. Jejího kouzla si samozřejmě všimlo několik dalších zajatých Seltořanů uvnitř stanu a teď se mezi nimi šířily řeči o tajemném modrém světle, lesních duších a kdoví o čem dalším. Část lidí dokonce šířila pověsti o tom, že se vrátila Světlonoška, aby je ochránila. Naštěstí zatím nikdo netušil, že původce kouzla je přímo mezi nimi.

Tu noc nemohla Sonia spát. Pořád se jí zdálo, že slyší Dartmirovy kroky okolo stanu a jeho mrazivý smích. Nakonec vyšla ven a posadila se pod nedaleký strom. Zanth, která během cesty poletovala kdesi v lese, se k ní připojila, a dotek jejího sametového peří Soniu alespoň trochu uklidnil. Seděla tam ještě dlouho po tom, co Zanth usnula, a dívala se na oblohu posetou hvězdami. Ten pohled jí připomněl Zanthino peří, když jednou spadla do fontánky v zahradě knihovny a slunce rozzářilo kapky na jejím peří jako diamanty. Její rozbouřené myšlenky se pomalu uklidňovaly až, aniž by věděla kdy, vyčerpáním usnula.

Několik dalších dní proběhlo následovně: Seltořané brzy ráno vstali, urychleně se připravili na cestu, po zbytek dne šli a večer se znovu uložili ke spánku. Když se několik dní nic nestalo, začalo se napětí ve skupině uvolňovat, ale Sonia byla i nadále neklidná. V poledne osmého dne po Dartmirově útoku se konečně dostali do cíle. Po dlouhé cestě vyšli z lesa a před nimi se rozkládalo hlavní město Gaury – Irstal.

Bylo to obrovské město a jako Seltorem i jím protékala řeka Irsta, která mu dala jméno. Bylo tvořené domy nejrůznějších tvarů a barev a působilo příjemně exotickým dojmem. Kypělo životem v jeho nejrůznějších podobách - od rostlin v nesčetných zahradách a parcích přes zvířata až po samotné obyvatele města. I když to vypadalo, že Irstal nemá žádnou ochranu, Sonia i na dálku cítila obrovskou sílu neviditelného ochranného pole, které město obklopovalo.

Poprvé ode dne, kdy opustili Seltor, se Sonia usmála. Dokázali to! Dostali se do Irstalu! Zrychlila. Když dorazila k městské bráně, před kterou cítila ochranný štít, protlačila se do čela skupiny. Všimla si, že je tam i Noel a s pocitem viny si uvědomila, že na něj několik posledních dní skoro nepromluvila.

Náhle se před nimi zhmotnila postava, která jako by byla vytvořená ze svítící mlhy. Sonia, které to připomnělo Dartmirovu původní podobu, okamžitě zpozorněla. Po chvíli se však mlha zvedla a bylo poznat, že to není žádné monstrum, ale mladá žena v obleku irstalských kouzelníků.

„Kdo jste a co v takovém počtu hledáte u bran Irstalu? Tohle jsou těžké časy a do města vpouštíme jen ty, kterým vstup povolila královna Ismira."

Z davu se prodrala Ingrid, ze které se během cesty vyklubala hlavní kouzelnice Irstalu a všichni ji postupně přijali za velitele skupiny.

„Přicházíme ze Seltoru. Město obsadili Divocí krátce poté, co jsme se evakuovali. Několik skupin mělo dorazit před námi a další přijdou po nás. Královna o našem ví." Ingrid se odmlčela a čekala na odpověď. Irstalská kouzelnice na chvíli zavřela oči a něco si pro sebe mumlala.

„Ano," řekla po chvíli. „Jiné skupiny ze Seltoru k nám už opravdu dorazily. Bohužel, vaše město není první, a nejspíš ani poslední z těch, která byla obsazena. Mnoho lidí už muselo opustit své domovy a přijít sem, a neustále dostáváme zprávy o nových útocích." Znovu se na chvíli odmlčela a Sonia pochopila, že v tu chvíli používá telepatii. Pocítila respekt, protože to byla schopnost, kterou ovládali jen pokročilí kouzelníci. „Byl vám povolen vstup do města. Na jižní straně je louka, kde táboří ti, kteří sem přišli před vámi. Tam můžete rozbít tábor. Pošleme vám jídlo a jiné zásoby. A léčitele."