Luke's P.O.V.
Pár týdnů mučení. Pár týdnů bez ní. Je to jako by vám někdo vzal celé srdce a odjel s ním někam hodně daleko. V tomhle případě mi ona odjela do Londýna. Vzala si moje srdce a jednoduše odešla. Všichni mi poslední dobou říkají, že jsem na tom bledě. Nejlépe se o mě stará asi Ash. Calum to také moc psychicky nezvládá. Prvních pár týdnů seděl ve svém pokoji a v jednom kuse brečel. Upřímně, byl jsem na tom úplně stejně. Ash mě vlastně pomáhá být naživu. Nejím, nepiju, nespím, nechodím ven. On mě vždy alespoň k prvním třem věcem donutí. Udělal jsem chybu, které teď lituju. Kdybych mohl vrátit čas zpátky, vše bych napravil. Jenže my žijeme v realitě a tady neexistuje žádný stroj času.
Nejhorší na tom je, že nevím kde teď je, co dělá nebo jak se má. Prostě nic. Jedinou věc, kterou vím je, že odjela do Londýna. Ale víte jak je Londýn velký? Ono není snadné najít ve městě s 8 milióny lidmi jednu konkrétní osobu. Přemýšlel jsem nad tím, že bych tam i jel, ale všichni mi to vyvrátili. Já ale udělám cokoliv pro to, abych jí našel. Ohledně naší skupiny... Dali jsme si pauzu od veřejného vystupování. Fanoušci jsou z toho na dně. Chtějí nás zpátky, ale já se nevrátím k hudbě do té doby než ji najdu. Dneska v noci to vyjde. Dneska v noci odlétám do Londýna a NIKDO mi v tom nezabrání!
56..57..58..59..12:00am. Jde se na věc. V domě už všichni spí. Vzal jsem svůj kufr a po špičkách sešel schody do přízemí. Obul jsem si boty a vyšel před dům. Už tam na mě čekal můj taxík. Věci jsem si dal do kufru auta a sedl si vedle řidiče.
,,Na letiště prosím.'' Řekl jsem s úsměvem a řidič se rozjel. Během čtvrt hodiny jsme tam byli. Řidiči jsem dal peníze a vylezl z auta. Vzal jsem si kufr a vešel do haly. Jen doufám, že nepotkám žádnou fanynku, protože by z toho byl jeden velký průser. Než jsem se nadál, už jsem nastupoval do letadla. Uf, to by bylo za mnou. Sedl jsem si na své místo a čekal až se ozve letuška. Během pár minut začala vykládat všechny věci ohledně létání a první pomoci. Neposlouchal jsem to, protože to už moc dobře znám z tour. Jen jsem se připásal a čekal na vzlet.
,,Přeji Vám příjemný let.'' Usmála se letuška a letadlo začalo pomalu vzlétávat. Nemůžu tomu uvěřit. Právě letím do Londýna najít Honey a nikdo mi v tom nezabrání. Uchechtl jsem se a vzal si sluchátka, které jsem si následně zapojil do mobilu a pustil si písničky. Při třetí písničce jsem usnul.
Probudil mě až hlas letušky oznamujíc, že přistáváme. To jsem spal tolik hodin? Protáhl jsem se a sluchátka zandal do batohu. Když letadlo konečně přistálo, dveře se ne a ne otevřít. Co to sakra?
,,Omlouváme se za zdržení, ale hala je plná fanoušků, kteří čekají na svého idola, který má přiletět ve stejnou dobu jako toto letadlo, tak se prosím co nejklidněji odeberte do haly. Hlasitě jsem polkl. Hala, fanynky, idola, ve stejnou dobu... Oh můj bože! Jak se jen dostanu ven? Přemýšlel jsem . BINGO! Z tašky jsem si vyndal černou mikinu s kapucou a černé brýle. Někdy se opravdu hodí. Mikinu jsem si oblékl a přes hlavu si dal kapucu, aby mě nepoznali a k tomu si nandal ještě sluneční brýle. Snad mě nepoznají. Šel jsem za nějakou paní s košíkem na kterém měla nejméně čtyři velké kufry a dva malé. Na co jí sakra jsou jsem se ani nezajímal, šlo mi o to, že mě přes ní nebylo tolik vidět.
Úspěšně jsem se dostal z haly ven a to bez povšimnutí jediného fanouška. Přivolal jsem si taxi a nadiktoval mu adresu hotelu, kde budu ubytovaný. Když tam přijel, opět jsem zaplatil a i s kufrem šel do hotelu.
,,Dobrý den, Luke Hemmings. Mám tady mít rezervaci.'' Usmál jsem se.
,,Jistě.'' Usmála se na mě drobná hnědovláska a podala mi kartičku.
,,Děkuji.'' Kývl jsem a s kufrem šel k výtahu. Výtahem jsem dojel do 13. patra, kde jsem měl bydlet. Odemkl jsem a na první pohled mě upoutalo okno přes celou zeď, ze kterého byl výhled na Londýn. No páni.
Kufr jsem si položil ke zdi a zavřel dveře. Sedl jsem si na postel a rozhlédl se kolem sebe. Byla tu kuchyně, koupelna a menší obývák kde byla i plazmová televize. Takový luxus jsem nečekal. Vybalil jsem si věci a převlékl se do nějakého pohodlnějšího oblečení. Vzal jsem si bundu, jelikož Londýnské počasí se hodně liší od toho v Austrálii a vyšel před pokoj. Zamkl jsem ho a šel k výtahu, který mě odvezl až do přízemí. Vyšel jsem ven z hotelu a rozhlédl se kolem sebe. Nevěděl jsem kam jít, kde jí začít hledat. Londýn je sice velký, ale já udělám cokoliv, jen abych byl zase s ní. Zabočil jsem tedy doleva a vlezl do Starbucks. Objednal jsem si jedno frappe a sedl si k oknu. Venku začalo zrovna pršet a lidé utíkali po ulicích, aby se mohli co nejrychleji někam schovat. Koukal jsem na kapky, které pomalu stékaly po okně. Jaké by to bylo být teď s ní, ležet v objetí v posteli a užívat si společné chvilky. Co já bych za to kurva dal?! Je to všechno moje vina. Z myšlenek mě vytrhl vyzvánějící mobil. Podíval jsem se na obrazovku a uviděl tam Ashe. Nejdříve jsem váhal, jestli to mám vzít, ale nakonec jsem to přijmul.
,,Luku????'' Ozvalo se z druhé strany. ,,Kde jsi? Máme o tebe strach!'' Říkal Ash.
,,Ashi...'' Řekl jsem pomalu. ,,Nehledejte mě. V životě jsem udělal velkou chybu a chci jí napravit. Nemohl jsem už déle čekat.'' Povzdechl jsem si.
,,Luku? Luku, kde prosimtě jsi??''
,,V Londýně, nehledejte mě.''
,,Vždyť jsem ti říkal ať tam nejezdíš! Londýn je tak velký a ona může být úplně kdekoliv!'' Vyjekl.
,,Je mi momentálně jedno jak velký Londýn je. Chci ji najít a jsem si tím 100% jistý.'' Vydechl jsem.
,,Promiň Ashi, ale já jsem nemohl dál čekat. Bez ní já nepřežiju.'' Řekl jsem se slzami v očích a vypl hovor.
Tak dneska mám pro vás další díl Unpredictable tentokrát z pohledu Luka!:)
Moc mě potěšily vaše komentáře u minulé části. Jsem ráda, že se vám Unpredictable líbí a že ho vůbec někdo čte!♥
Jinak bych chtěla věnovat tenhle díl @Verakolov za úžasný komentář u minulé části. Vážně mi to strašně potěšilo a vykouzlilo úsměv na tváři. Děkuju!
Ještě také moc děkuju všem co mi dáváte votes! Jste prostě úžasní!♥
Soo, that's all!:D
ILY♥
Sarah xx
