Království vlka

1. Úkryt

Obrázek - hlavní postava Samantha "Tammy" (Shelley Hennig)

Práskla dveřmi. Naštvaně zaklela a přetáhla si kapuci přes hlavu. To dnes tak muselo pršet?

Povzdechla si. Raději déšť než být zavřená v tom domě.

Věděla, že se od něj nemá nechat vytáčet... Jistě, kolikrát polkla spoustu nadávek na adresu svého otčíma, ale dnes ne. Dnes opět vybuchla.

Naštvaně zaklela a sevřela ruce v pěst. Vlastně ani nevěděla, čím ji přivedl do varu tentokrát, ale viděla dost rudě, takže se musela raději sbalit a vypadnout.

Samantha ho znala už dobrých osm let a mohla s jistotou říct, že toho chlapa nikdy neměla a ani nebude mít ráda. Často si pokládala otázku, proč si ho vlastně Maggie vzala za muže.

Maggie byla přesný opak té opilecké trosky uvnitř – milá, starostlivá a ochotná vždy pomoct. A Vince? Alkoholik, který si sotva kdy udržel práci a své adoptivní děti považoval za pouhý zdroj peněz. Byl vůbec někdy jiný?

Bylo jí dvanáct, když se dostala k Maggie do rodiny. Tohle nebyla její první pěstounská rodina a ani tenkrát nečekala, že by se zrovna tady nějak dlouho zdržela. Už od malička putovala z rodiny do rodiny a nikde nevydržela déle než několik měsíců. Proč by taky měla? Na co si vytvářet pouta?

Ale s Maggie to bylo jiné. Ona se vždycky snažila v ostatních vidět to dobré. Jednou se jí Sam zeptala, proč to vlastně dělá. Proč se stala pěstounkou, proč dává cizím dětem rodinu? Doteď nezapomene její trochu šokovaný, trochu skeptický výraz.

„Proč ne?" řekla jí tenkrát. „Sama vím, jaké je to vyrůstat bez rodičů, každý z nás, každá lidská bytost si zaslouží místo, kam bude patřit."

Tenkrát těm slovům nevěnovala moc pozornost, ale dnes to chápala.

Začala to vlastně chápat před třemi roky. V době, kterou může považovat za to nejhorší období života. Jistě, vyrůstala v sirotčinci, musela bojovat o své místo ve světě, ale tenkrát před třemi roky – když držela v nemocnici Maggie za ruku, když naposledy vydechla, tenkrát pochopila její slova.

Sam zvedla pohled k nebi. Její světle hnědé vlasy se jí lepily na tvář. Déšť se mísil s jejími slzami. Moc často nebrečela, a když už, snažila se to nedat najevo. Nerada ukazovala svou bolest ostatním. Vlastě v tomhle světě, kde být sirotkem znamenalo bojovat o každou možnost žít normální život, to bylo považováno za slabost. Raději rychle zatřepala hlavou, ne teď na to nemůže myslet.

Na další křižovatce se dala doleva. Sice už byla promočená skrz na skrz, ale pokračovala dál. Rodinné domy za chvíli vystřídala čtvrť s průmyslovými stavbami, garážemi a betonovými zdmi.

Netrvalo to dlouho a ona zastavila před známými šedivými vraty. Třikrát hlasitě zabušila, načež se za vraty ozval lomoz. Pár vteřin na to z nich vykoukla hlava její nejlepšího kamaráda TJe. Jako obvykle měl na sobě montérky a byl celý špinavý. U něj nic neobvyklého.

„Tammy?" Oslovil ji její přizdívkou.

TJ znala už od sedmi let. Poznala ho ještě dřív než Maggie. Dalo by se říct, že to byl dokonce její první kamarád.

TJ si jen povzdechl, protože ji moc dobře znal. „Zase jste se pohádali?"

Přikývla. Aniž by jí cokoli řekl, proklouzla kolem něj dovnitř. Rozhlédla se kolem. Byla v prostorné garáži, kde aktuálně stála tři auta. Dvě byla v poměrně dobré stavu, jedno bylo rozebrané... Jestli se v něčem TJ vyznal, byla to auta. Co ho znala, odmala se kolem aut motal – ať už je opravoval nebo kradl. Co prošlo pod jeho rukama, změnil buď v dílo, nebo dokázal rozprodat na součástky.