Nový začátek - případ první - přepracováno

Kapitola devátá

Když se Lee vzbudil, začínalo svítat. S Nickem byli v kanceláři až pozdě do noci, domů si odjeli jen na chvíli odpočinou. Nevyspal se moc dobře, ale v posledních dnech měl pocit, že každá trocha je dobrá a vlastně pro něj byla doslova luxusem. Rychlá ranní sprcha, troška kávy, na okně seděla zase ta uřvaná kočka, a dožadovala se svého ranního přídělu. Jeho dny zde byly fádní a šedé, stejně jako stěny jeho bytu. Nezdržel se tu dlouho, jak rád nasedl do svého auta a vyrazil do práce. Město se teprve začalo probouzet z nočního spánku a ulice byly dosud poloprázdné.

Byl tam tak brzy, že tam ještě nebyl ani jejich šéf, a ten zásadně chodil do práce mezi prvními. Ale jeho trudná samota netrvala dlouho. Nick dorazil do kanceláře jen půlhodinu po něm.

„Nějak jsem nemohl usnout," výmluvně pokrčil rameny a postavil před Leeho kelímek s kávou.

„Mlíko, dva cukry, dvojitá. Budeme ji potřebovat," zazubil se na Leeho.

Alespoň trošku optimismu po ránu, pomyslel si Lee, a dokonce ho to i trošku potěšilo. Maličká, úsměvem projasněná radost v těžkých, šedých a vyčerpávajících dnech. Bylo to tak osvěžující pro jeho znavenou a zraněnou mysl.

Včera až do noci seděli na plánem města a jeho okolí. Jejich ajťák a bývalý hacker v jedné osobě Alex jim velice ochotně pomohl při jejich pátrání, ale z výsledku moc velkou radost neměli. Celkem ve městě a v okolí našli asi dvaapadesát různých kapliček a kostelíků, z toho přes třicet jich bylo starších než dvě stě let. Jejich beznaděj ještě stoupla a Nick prohlásil cosi ve smyslu, že je nejlepší čas začít se modlit za zázrak.

A ráno to nebylo jiné. „Tak můžeš začít s tím modlením," povzdechl si Lee, když probírali zprávy od Jane, a Nick se tvářil jak boží umučení. A Bůh, který se na to nemohl dívat, snad ve strachu nad budoucností tohoto města, se nakonec slitoval a nervózním detektivům jeden malý zázrak opravdu seslal. Asi o dvě hodiny později se rozrazily dveře jejich kanceláře a dovnitř vběhla Jane. Rozrušeně jim zamávala před nosem čerstvě vytištěným papírem.

„Našli ji, našli ji......"

„Koho," vylítl Lee od stolu a chňapl po papíru, který musel Jane z ruky téměř vytrhnout. Zřejmě se nechtěla svého trumfu vzdát.

„No tu třetí oběť, přece, troubo. Teď to přišlo v hlášení," hlásila vítězoslavně Jane a usmívala se, jako by vyhrála jackpot. Ale detektivové ji už neposlouchali a oba se naráz sklonili na papírem, aby si tu nejcennější zprávu na světě rychle přečetli. Když jí došlo, že poděkování se v tuto chvíli asi nedočká, rozzlobeně se na ně podívala a pak uraženě odešla z kanceláře. A práskla dveřmi, samozřejmě.

To jediné a podstatné, co teď Nicka a Leeho zajímalo, bylo místo činu. Jenže po náhle radosti se stejně rychle dostavilo i další zklamání. A zase to byla úplně jiná strana města, tentokráte téměř na periferii města. Na velké bílé tabuli v kanceláři jim teď visela mapa města, dvaapadesát malých modrých kroužků na ní označovalo kaple a kostelíky ve městě, dva červené body kapličky, ve kterých se staly ony dvě vraždy. A teď k ní přibyl ještě třetí červený bod.

„Máme třetí," povzdechl si Lee, „ale jako bychom neměli nic. Tohle nám prostě nepomůže, sakra," ulevil si, ale vzápětí se dostavil naprostý pocit zoufalství a zmaru. Při představě hořícího města v plamenech ho rozbolela hlava....Tak málo času zbývalo a oni jsou ve slepé uličce.

Pravda to tak ale úplně nebyla. Nick, stojící vedle něj, zadumaně hleděl na tabuli a pak odstoupil o pár kroků dál.

„Moment, něco mě napadlo," stáhl rychle mapu z tabule na zem. Pak z Leeova stolu pravítko a tužku a chvíli něco nad mapou kutil a kreslil. Lee ho se zájmem sledoval a čekal, co se z toho vlastně vyvine. A vyvinulo, o pár minut později. Nick pověsil mapu opatrně zpět na tabuli a oba od ní o pár kroků poodstoupili. Lee překvapeně vydechl.