Nový začátek - případ první - přepracováno

Kapitola jedenáctá

Teď už se Nick mohl opravdu jen modlit za zázrak. Jenže ani na to nebyl čas.

Z farnosti v Highbury, pod kterou kaple spadala, dorazil poslíček s klíčem od kapličky, který si s Leem vyžádali už během včerejšího dne. Ať už byla situace jakákoliv, vylomit dveře by znamenalo upozornit na sebe, což nechtěli. Museli být velmi opatrní. O hodinu později pak dorazil i otec Richard, kterého přivezl sám velký šéf osobně. Jistota je jistota, představený agertownského kláštera měl přeci jen nemalé zkušenosti s podobným odchytem zlotřilých stvoření z pekla. A hlavně s jejich posíláním zpět do jejich démonické domoviny.

A čas ubíhal jako splašený...

Začalo se pomalu stmívat, když tři detektivové, vyzbrojeni svěceným stříbrem, křídami, vodou, solí, zbraněmi a otcem Richardem vyrazili ke kapli. Chtěli mít náskok, a ještě se v okolí krapet porozhlédnout.

„Půjdu dovnitř," řekl Paulson, když dorazili na místo, ale Nick ho zarazil.

„Ne, ty ne, to musím já," řekl pevným hlasem, i když dušička v něm v tu chvíli byla úplně malinká. Ale znát to na sobě nedal.

„Půjdu tam já, je to můj parťák, i když jen pár dní," a zadíval se na kapli. Pak se otočil na oba detektivy. „Ať se bude dít cokoliv, ti démoni se nesmí dostat ven, rozumíte. I kdyby to mělo znamenat, že tam oba zemřeme. Rozumíte."

Bylo vidět, že detektivům se jeho slova nelíbí. Oba ale věděli, že má pravdu. V sázce bylo příliš mnoho.

Co jsou dva lidské životy proti třemi milionům? Nic.......

Nick si vzal zbraň. Nabitá speciálním svěceným stříbrem, do kapsy ještě svěcenou vodu, pro jistotu, víc nemohl. Proti démonům velmi účinné. O zbytek se musí postarat ti tři venku.

„Zlom vaz," plácl ho Novak po rameni, ale pak ho ještě pevně stiskl. „Nicku, mysli na to, že to, co tam uvidíš, už nejsou lidé, rozumíš. Miř přesně a dostaň ho v pořádku ven." A Nick mu to slíbil.

„Bůh ti žehnej," řekl mu ještě otec Richard na rozloučenou. Kéž by....

Pak odemkl kapli, podal klíč kolegům a vstoupil dovnitř. Kdesi v dálce začal kostelní zvon odbíjet jedenáctou hodinu. Detektivové za ním zamkli a rychle i s otcem Richardem zmizeli z dosahu kaple. Teď už nezbývalo nic jiného než čekat.

Vevnitř se Nick rozhlédl. Kaplička byla menší, s malým, decentně ozdobeným oltářem. Před ním bylo pár lavic, zřejmě se zde čas od času během svátků konaly menší bohoslužby. Tmavé výklenky skýtaly možnost úkrytu a jeden z nich teď posloužil i Nickovi. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

Půlnoc se blížila.

Dveře do malé místnosti se prudce otevřely. Světlo však nepřicházelo a detektiv, ležící ve tmě na chladné podlaze, neměl stále ani ponětí, kde je. Věděl však, že přišel čas. Ve tmě přicházelo cosi ještě tmavšího, děsivějšího. Oči, které žhnuly pekelným ohněm, ruce, které ho pevně sevřely, a vlekly kamsi ven. Předtucha smrti, která se stala reálnější, téměř hmatatelnou.

Chceš žít, detektive?

Už je čas se rozmyslet.......

Temnota se rozprostřela po okolí jako temný plášť. Ptáci utichli, snad i příroda sama se bála toho, co se blížilo po cestě. Něco neidentifikovatelného, tíživého, děsivého. Paulson s Novakem zbystřili. Tohle už nejednou zažili, a oba moc dobře věděli, co se děje. Zlo z hlubin pekla bylo zde. Jen z dálky, ve svitu úplňku, který se prodral mezi mraky, zaregistrovali čtyři tmavé postavy. A pátou, kterou bez špetky smilování vlekly po štěrkové cestě mezi sebou. Dveře kaple se s tichým cvaknutím otevřely, postavy vešly dovnitř a pak se zase s klapnutím zavřely.