Happiness or Bad luck || h.s.

Happiness or Bad Luck ~ #5

Má cenu vám vůbec říkat takové ty nepodstatné věci jako např. vstala jsem v tolik, oblékla jsem se, udělala si hygienu a šla si dát snídani? Já si myslím, že ne.. protože to je snad jasný, že dělám.

Každopádně je středa a já teď vystoupila z autobusu. Jdu směrem do školy. Dneska se už učíme, takže jsem celkem zvědavá a zároveň nervózní. Doufám že budu mít částečně společné hodiny s Niallem a zároveň přesný opak s Harrym. Chtěla bych se mu co nejvíce vyhýbat. Nebo?

 
***

Bohužel, hned první hodinu se stalo to, čeho jsem se obávala. Ano mám hodinu s Harrym. Niall má biologii a já mám dějepis, ale alespoň je tady Brandon. Akorát ten sedí se svým kamarádem, takže nevím, co teď dělat.

Byl tady Harry, Louis a Liam. Louis a Liam si šli sednout do poslední lavice u oken a Harry před ně.

Všichni už seděli na svých místech, jenom já jak kakabus stála a koukala se kolem. Přišla učitelka a pobídla mě, abych si sedla.

Proč? Řekla jsem si, protože ukázala na místo vedle Harryho.

Nejistě jsem ji poslechla a rozešla se pomalým krokem směrem k Harrymu. Nervózně jsem si sedla. Harry byl otočený nohama směrem ke mně, ale hlavou byl natočeny k jeho poloviční partě.

Když zaregistroval někoho vedle sebe, tak se s mírně zamračeným pohledem koukl na mě. Zase se na mě musí dívat. Už mě to štve.

„Co si jako myslíš, že děláš?!" Vyjel na mě hned, až mi z toho proběhl mráz po zádech. Tak tohle bude snad ta nejdelší hodina v mém životě.

„Učitelka mi řekla, ať si tu sednu." Řekla jsem potichu, skoro až zašeptala. Chvíli byl ticho a pak nečekaně vyhrkl:

„Co máš s Niallem?!" Přešel na jiné téma. Dost mě to překvapilo a zmátlo zároveň. Jeho zelené oči si mě prohlíželi odspoda nahoru a mezi jeho obočím byla prohloublá vráska. To obočí měl skoro až spojený z toho, jak se mračil.

„No.. my s-spolu chodíme?" Pípla jsem zase skoro neslyšně. Nebyla jsem si jistá odpovědí, protože jsme si to s Niallem ještě ani nevyříkali a zároveň jsem nechtěla, aby mu Harry něco řekl. Prostě jsem z něho měla respekt. A možná malý strach..

„Cože?!" skoro vykřikl, až jsem se koukla po okolí, ale naštěstí nám nikdo nevěnoval pohledy.

„No, chodíme spolu." Řekla jsem už víc odhodlaně, už jsem se i trochu pousmála. Kluci za námi jen poslouchali a nic neříkali.

Zazvonilo. Učitelka, která do třídy vešla asi před pěti minutami nám řekla, ať se postavíme. Všichni, teda skoro všichni, kromě Harryho, se postavily.

„Pane Stylesi, byla bych ráda, kdyby jste se postavil." Řekla mu pohledem nebudu-to-říkat-dvakrát.

Harry si potichu zanadával, zavrčel a neochotně se postavil. Učitelka nás se spokojeným pohledem pozdravila a pobídla nás, abychom se zase posadili.

Bylo asi 15 minut od začátku hodiny. Harry se celou dobu věnoval klukům za námi a výklad učitelky pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Teď se ale otočil směrem dopředu. Nevím proč, ale značně jsem znervózněla.

Pak sem ucítila jeho pohled, jak si mě prohlíží. Proč to dělá? Otočil se zpátky a dal ruce pod lavici. Vůbec jsem nechápala proč, ale náhle jsem pocítila něco na svém stehně. Naběhla mi husí kůže, když jsem si uvědomila, že je to Harryho ruka.