Happiness or Bad luck || h.s.

Happiness or Bad Luck ~ #14

Jakmile jsme vyšli z výtahu, přešla jsem k ceduli, kde byli napsané čísla pokojů a zároveň ukazovali směr. Harry šel potichu za mnou a já svým pohledem hledala číslo 213 a poté 221. Směr ukazoval doprava, takže jsem se tím směrem společně s Harrym vydala.

Když jsme se zastavili před dveřmi do pokoje s číslem 213, vyšel doktor a svůj pohled upřel na nás. Zeptala jsem se ho, jestli bych na chvíli nemohla dovnitř a jakmile doktor kývnul se slovy "ale jenom na chvilku" popadla jsem za kliku dveří, které jsem svým pohybem otevřela a vešla dovnitř.

Harry zůstal před pokojem s tím, že na mě počká a já se přesunula k posteli, na které ležela moje mamka. Spala. Dívala jsem se na ní a svou dlaň položila na tu její. Začali mě štípat oči od slz, které se pomalu ale jistě dostávali na povrch.

Začala jsem jí tam povídat to, že všechno bude dobré a že mě to mrzí..

***

Jakmile jsem odešla z pokoje, kde ležela mamka, můj směr směroval ke druhým dveřím, kde ležel můj druhý rodič. Harry seděl na židli s pohledem upřený do zdi a jakmile zaregistroval moji přítomnost pozvedl hlavu a povzbudivě se na mě usmál, já na oplátku lehce pozvedla levý koutek svých rtů, kterým jsem se snažila naznačit, že budu v pohodě a přešla k druhým dveřím, za kterými ležel můj táta.

***

Potom, co jsem navštívila oba svoje rodiče a zároveň odešla z pokoje mého táty, jsem přešla k Harrymu, který teď měl pro změnu v ruce mobil a s někým telefonoval. Vypadal zamračeně, což jsem mohla poznat díky jeho vrásce mezi obočím, které se tam objevovalo jen, když byl naštvaný a nebo zamyšlený.

Potichu jsem k němu přešla a jakmile si mě všiml, tak se slovy, že už musí jít a že to dořeší později, hovor zavěsil a mobil strčil do kapsy od jeho džínů.

„Všechno v pohodě?" zeptala jsem se ho opatrně, protože jsem nechtěla, aby byl nějak naštvaný. Harry se jen uchechtl a hned na to odpověděl:

„Právě ti leží tvoji rodiče v nemocnici a ty se ptáš, jestli jsem JÁ v pořádku?" udiveně se zeptal a já pohled sklopila. Poté jsem nepatrně kývla a na to ucítila Harryho prsty, které mi položil na bradu s úmyslem, že mi zvedne hlavu, abych můj pohled věnovala jemu.

„Si neuvěřitelná.." řekl a já nevěděla, jestli to mám brát v dobrém slova smyslu a nebo ne. Jeho oči skenovali můj obličej od očí, kde se náš pohled střetl, až po rty, které jsem měla lehce pootevřené. „..nemáš hlad? Můžeme zajít na oběd." zeptal se mě a svoji ruku si přitáhl zpátky ke svému tělu.

Jakmile vyslovil slovo "jídlo" mi zakručelo v břiše, čehož si Harry všiml a hned na to s úšklebkem na tváři, popadl mou ruku, kterou spojil s tou jeho. Hned na to mým tělem projela jakási euforie, která se mi začínala líbit čím dál tím víc a víc. Trochu jsem se při tom zachvěla a společně se dostali k výtahu, ve kterém s náma pro změnu byla nějaká paní.

Když jsme vyšli z nemocnice, jako kdybych celou tu dobu, co jsem byla v té strašné budově, zadržovala dech, jsem vydechla všechen vzduch, který se mi v plicích nahromadil a šli směrem k jeho autu. Harry mou ruku pustil až tehdy, kdy mi otevřel dveře, abych mohla nasednout a já s menším úsměvem zalezla dovnitř. V autě bylo příjemný teplo. Harry dveře zabouchl a auto obešel, aby se mohl dostat k místu, které patřilo řidiči. Než jsem se nadála, už seděl vedle mě.

Ještě než nastartoval, se na mě naposledy otočil a usmál se. Úsměv jsem mu samozřejmě opětovala zpátky.

***